Když mluvíme o kultuře, obvykle si pod tímto pojmem představíme zvyklosti toho kterého národa, tradice, které toto společenství lidí vyznává, jejich povahu (otevřenost nebo spíše uzavřenost), pravidla chování, to, jak lidé rádi tráví čas, co považují za důležité... Spojujeme si s ní i historii národa, jazyk, kterým tento národ mluví, umělecká a jiná díla, která společenství vytvořilo za dlouhou dobu své existence... Kulturu tedy spojujeme většinou s nějakým národem. Jak je to ale v případě, že jde o lidi, kteří mají nějakou sluchovou vadu, kteří neslyší? Dá se zde vůbec mluvit o nějaké kultuře, když neslyšící lidé netvoří národ, když jsou "rozeseti" po různých místech na světě, vlastně prakticky v každé zemi, na kterou si vzpomenete? Nebo jinak, co se myslí tím, když se mluví o kultuře Neslyšících? A proč se třeba nemluví o kultuře Nevidomých?
Jazyk
Neslyšící lidé tvoří specifickou skupinu lidí, které spojuje velmi silný pocit sounáležitosti. Proč je tomu tak? Je to tím, že spolu sdílejí společný jazyk - znakový jazyk, který reaguje na jejich změněné potřeby: je dokonale postižitelný zrakem.
Znakový jazyk prošel historickým vývojem a má všechny rysy přirozeného jazyka. Vznikají v něm divadelní představení, povídky, poezie či vtipy, které jsou leckdy založené na jazykových hrách... Znakový jazyk tvoří jádro kultury Neslyšících. Znakovým jazykem se mohou neslyšící lidé bez potíží vyjadřovat a také mu bez potíží rozumět. Existence znakového jazyka odlišuje neslyšící lidi od lidí s jiným postižením. Žádná jiná skupina lidí s postižením nemá jazyk, který by se lišil od jazyka, který užívá většinová (slyšící, nebo obecně "nepostižená") společnost. Odtud plyne také poněkud problematická komunikace neslyšících lidí se slyšící většinovou společností a také jejich specifická pozice uvnitř této společnosti.
Pravidla chování
Od převážně zrakového vnímání skutečnosti se potom odvíjí i pravidla (komunikačního) chování neslyšících. Existují jasně stanovená komunikační pravidla, jak upoutávat pozornost neslyšícího člověka, jak s ním vést rozhovor, jak si vyměňovat role, jak rozhovor přerušit či ukončit. Existují i pravidla, jak se při komunikaci s neslyšícím určitě nechovat (např. brát ho za ruce, když znakuje; odvracet se od něj, když s vámi komunikuje...).
Zkušenosti a zážitky
Neslyšící lidé měli ve společnosti vždy poněkud obtížnou pozici. Více než 90% dětí se sluchovým postižením se rodí do slyšících rodin. Pro většinu z nich není znakový jazyk jazykem "mateřským" - pokud se s ním nesetkají v rodině, mnoho z nich ho pozná až později, ve škole či jinde, kde se potká s dalšími neslyšícími lidmi. Pro mnohé neslyšící lidi má absence znakového jazyka v jejich výchově citelné následky...
Společenství neslyšících lidí spojují stejné nebo podobné zkušenosti, které zažili při styku se slyšícím okolím. Historie je plná příkladů, jak byli neslyšící lidé otevřeně či skrytě utlačováni, jak se je slyšící lidé neustále snažili "předělat" na slyšící, jak se je snažili "normalizovat" a brali jim jejich identitu neslyšícího člověka. Jak je považovali za mentálně postižené, jak jim brali jejich jazyk, zakazovali jej ve vzdělávání, jak se jejich jazyku posmívali a považovali ho za nahodilou směsici gest a posunků... Pokud neslyšící lidé zcela nerezignovali vůči světu slyšících a zcela se neuzavřeli, museli tvrdě bojovat o své místo "na slunci". Dnes už se situace v mnohém změnila k lepšímu, základní nedůvěra ve svět slyšících však v neslyšících lidech mnohdy přetrvává.
Společně sdílené aktivity
Formování společenství (komunity) Neslyšících bylo bolestné. Není divu, že se neslyšící vždy rádi scházeli, protože když byli spolu, mizely všechny komunikační problémy, mohli se cítit "jako rovný s rovným", mohli si povídat o svých zážitcích a zkušenostech, získat nějaké informace.
Centrem, kde se neslyšící scházeli, byly a jsou kluby Neslyšících (v poslední době, kdy přibývá nových možností komunikace, nových technologií, internet, sms na mobilních telefonech, se neslyšící lidé scházejí i jinde, navazují kontakty s neslyšícími z jiných zemí...). Kluby pořádaly různé kulturní a sportovní akce, akce pro děti i seniory, výlety, plesy a další aktivity, které mají velmi dlouhou tradici.
Pokud naše krátké povídání shrneme, kulturu Neslyšících tvoří každodenní zkušenosti. Neslyšící jsou jedineční svou ztrátou sluchu, zkušenostmi (se slyšícím světem), jazykem a svou oddaností ke komunitě Neslyšících.
Neslyšící vs. neslyšící
Svět Neslyšících má svá nepsaná pravidla, zvyklosti a tradice, trochu jiný pohled na svět..., v jeho centru je svébytný jazyk... V poslední době se proto o skupině neslyšících mluví jako o jazykové a kulturní menšině Neslyšících - Neslyšících s velkým písmenem "N". Pojem Neslyšící tedy odkazuje ke skupině lidí s různým typem sluchového postižení, kteří používají znakový jazyk a identifikují se se společenstvím Neslyšících a jeho aktivitami. Zvyky a chování jsou jen vnější projevy kultury, ale je zde důležitý i "vnitřní" faktor - nakolik se člověk cítí být jejich součástí a nakolik mu vyhovují. [...] nakolik člověk lpí na názorech v ní obvyklých a nakolik zachovává její zvyklosti. [...] Kulturní identita [...] znamená těsné vztahy s ostatními s ostatními [...] Je to sdílená životní zkušenost.
Sluchová vada samotná toho ale o člověku vypovídá jen málo. Neslyšící populace zahrnuje různé skupiny lidí. Ty se od sebe obvykle odlišují tím, pro jakou životní cestu nebo jinak, jaký způsob života se každý neslyšící jednotlivec rozhodl. Jsou tu lidé nedoslýchaví, kteří dávají přednost komunikaci mluveným jazykem. Ti se primárně pohybují ve společnosti mezi slyšícími lidmi. Podobné je to u neslyšících lidí, kteří preferují orální způsob komunikace (a kteří nepřijali znakový jazyk), a u lidí, kteří přišli o sluchu v dospělosti. Na druhé straně jsou lidé, kteří mají různě těžkou vadu sluchu, z nichž někteří dobře zvládají mluvenou formu jazyka, ale kteří se identifikují s kulturní skupinou Neslyšících. Pokud tedy v textu použijeme označení Neslyšící, budeme tím chtít zdůraznit, že dotyčný člověk se vědomě identifikuje s kulturní a jazykovou menšinou Neslyšících a vyznává její hodnoty, zvyky a tradice a je hrdý na svou identitu Neslyšícího člověka.
Neoznačené citace (psány kurzívou):
Připojte se! 