Díky bývalé studentce oboru Čeština v komunikaci neslyšících, Tamaře Kováčové, Neslyšícímu přednášejícímu Nicku Palfreymanovi a pohotovému týmu tlumočníků z mezinárodního znakového systému do českého znakového jazyka a dále do českého jazyka, se 5. dubna 2011 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy mohla uskutečnit neobvyklá přednáška nejen o indonéském znakovém jazyce.
Přednášejícím byl 27letý student z Velké Británie Nick Palfreyman. Tento mladý muž se, společně s devíti dalšími studenty univerzity v Prestonu, věnuje „výzkumu znakových jazyků mimo město“. Studují tedy ty znakové jazyky, které doposud neměli to štěstí, aby je někdo blíže zkoumal. Jsou to například znakové jazyky v Mexiku, na Jamajce, na Bali, v Ghaně, v Turecku, Thajsku, Indii a dalších zemích. Celkově se věnují 22 „malým“ znakovým jazykům. Při výzkumu těchto znakových jazyků se zaměřují na to, co je podle dosavadních výzkumů pro všechny znakové jazyky společné, ale také na to, čím se tyto znakové jazyky odlišují. Ve znakovém jazyce, který se používá na Bali například neexistují slovesa, která mění směr pohybu podle zúčastněných osob tak, jak je známe třeba z českého ZJ, ale používají pro sloveso stejný (neměnný) znak a zájmeno (já, ty, on,...). Ve znakovém jazyce v Ghaně zase neexistují klasifikátory (tvary ruky, které zastupují něco jiného). Mexický znakový jazyk má zřejmě jiný znakovací prostor (prostor, ve kterém se produkují znaky ZJ - ohraničený rozpaženými lokty, mírně nad temenem hlavy a pasem) než většina ZJ, protože např. číslovky se znakují na stehně.
Indonézie je se svými 240 miliony obyvateli 4. nejlidnatější stát světa. Skládá se ze 17 000 ostrovů. Najdou se zde vyznavači snad všech velkých náboženství. Do roku 1945 byla Indonézie součástí Holandska, od roku 1945 je samostatným státem. Nick zde pomáhal mezi neslyšícími jako dobrovolník v letech 2007 až 2009. Svým výzkumem chce pomoci vydobít uživatelům znakového jazyka lepší podmínky. Nyní nejenže většina neslyšících nemůže studovat, (ke studiu na střední škole se dostane jen pár vyvolených ve velkých městech a studium na vysoké škole mají zákonem zakázané), ale v zemi s častou vulkanickou činností a výskytem tsunami se často nedostanou ani k potřebným informacím o evakuaci apod. Nick navštívil ostrovy Jáva, Bali a Borneo a při svém výzkumu se zaměřil hlavně na dvě města (Solo a Banjarmasin). Zde natočil velké množství videozáznamu přirozených rozhovorů, které dále analizoval. Zajímavé je například používání prstové abecedy. Tradičně se v Indonézii používá obouruční prstová abeceda, ale po návštěvě indonéské studentky v USA (v roce 1979) se hlavně ve vzdělávání používá abeceda jednoruční. V indonéském ZJ je také velké množství neobvyklých orálních komponentů (komponenty znaku tvořené ústy, ale neodpovídající pohybu úst mluvené řeči). Země s mnoha malými ostrovy dává prostor pro velkou rozrůzněnost ZJ, ale vlivem moderních technologií (internet, mobilní telefon s webkamerou,...) se i v těchto oblastech ZJ stále více sjednocuje.
Jediným dosud publikovaným materiálem o indonéském znakovém jazyce byla učebnice SIBI (Indonesian Language Signed System), která je napsána slyšícími osobami bez pomoci neslyšících uživatelů. Je to tedy pokus o zachycení znakovaného jazyka s mnoha chybami, především v popisu gramatiky. Proto snaha naučit se něco z této učebnice vás může jedině zmást.
Nick doufá, že díky jeho výzkumu bude možné napsat kvalitní materiál, který odpovídá tomu, co uživatelé indonéského ZJ opravdu používají.
Připojte se! Podpořte nás na Facebooku