V minulém čísle Info-Zpravodaje jsme se podívali do exotické Indonésie. V tomto čísle otiskujeme článek o neméně exotické zemi, o malém ostrově Mauricius, který se nachází uprostřed Indického oceánu. Tam se v březnu 2009 vydala naše občasná dopisovatelka Barbora Kosinová. Ráda se s námi podělí o své zážitky z návštěvy centra pro neslyšící a jedné z tamějších škol.
něco málo o ostrově mauricius
Kousek vedle najdete ostrov Madagaskar, Reúnion a „milionářské“ Seychely. Rozloha ostrova je 2.040 km2 a celkem zde žije 1.250.000 obyvatel, což je jen o několik více než v naší Praze. Než Vám budu vyprávět o cestě do zdejšího centra pro neslyšící, je důležité říci si několik faktických informací k historii ostrova.
Před příchodem evropských kolonizátorů neměl Mauricius žádné domorodé obyvatele. První zmínky přicházejí od arabských kupců a následně od portugalských obchodníků. Nikdo z nich však ostrov neosídlil. Až v roce 1598 si založili na ostrově kolonii Holanďané. Roku 1710 však Holanďané, potýkající se s různými problémy (cyklóny, sucha, přemnožení škůdců), kolonii opustili. Zanechali však po sobě stopy: vyhubili blbouna nejapného (pták dodo), přivezli na ostrov africké otroky, jávské jeleny a divoká prasata, vysadili na něm tabák a především cukrovou třtinu.
O pět let později přišla na řadu Francie a až do roku 1810 byl ostrov francouzskou kolonií. V tomto roce se ostrova zmocnili Britové, po více jak dvaceti letech osvobodili místní otroky a nahradili je dělníky z Indie a Číny. Příslibem lepšího života se nechalo zlákat až půl milionu Indů, často je však čekal nuzný život. Mauricius se stal nezávislým až v roce 1968. Historie přispěla k tomu, že Mauritius může být jiným zemím příkladem země s rasovou a náboženskou harmonií. Na Mauriciu se setkáte přinejmenším se třemi čtyřmi jazyky: oficiální angličtinou, oficiální francouzštinou, hindštinou a s kreolským jazykem morisien, který má za základ francouzštinu. Tím mluví více jak 70% obyvatelstva.návštěva v centru pro neslyšící
Moje cestování nebylo dlouhé, na Mauriciu jsem strávila pouhý týden. Když už jsem se ocitla tak daleko, rozhodla jsem se i v této dálce prozkoumat, jak se zde mají neslyšící. První kontakt jsem nalezla na internetu (sami se můžete podívat na stránky: www.swdmauritius.org). Na vyhledané kontakty jsem napsala email s žádostí o návštěvu. Ředitel centra pro neslyšící (Society for the Welfare of the deaf) Noorjahan Joonas reagoval ihned, a tak jsme si domluvila schůzku přímo v tomto centru. Mnoho faktických informací jsem se ale nedozvěděla, neboť v den mé návštěvy probíhal v centru informační den pro všechny sluchově postižené, a tak nebylo příliš času na rozhovor. Chvíli si na mě však vyšetřila zástupkyně pro místní školu pro neslyšící Aartee Bissoonauthsing.
Sešly jsme se v kanceláři centra. Součástí centra je velká audiologická laboratoř, logopedické ambulance a škola. Prohlédla jsem si laboratoř - je skoro větší než samotná škola. Technik nám ukázal všechna moderní zařízení, která sem získali, a musím říci, že na ně byli opravdu pyšní. Každé dítě, které do školy přichází, získává nejkvalitnější sluchadla a vše platí stát. Na ostrově není jediná osoba s kochleárním implantátem. Po návštěvě laboratoře jsme se šli podívat do logopedické ambulance. Přivítala nás sympatická logopedka, která uměla moc pěkně znakový jazyk. S dětmi pracovala pomocí obrázků a hraček. Zaujalo mě, že nevyužívá žádné počítačové programy, ani jiné technické pomůcky (mikrofon, sluchátka apod.), i když technika se na ostrově běžně používá.
exkurse ve škole pro neslyšící
Asi nejzajímavější byla exkurse školy v Beau Bassin. Škola je tou hlavní ze tří škol na ostrově. Tři školy zde mají z toho důvodu, aby se každé dítě z jakéhokoli místa na ostrově dostalo ráno do školy bez větších problémů. Škola má celkem jedenáct ročníků. V každé třídě bylo 6 - 10 dětí stejného věku.
Ve výuce děti s paní učitelkou komunikovaly za pomocí znaků. Těžko jsem však dokázala odhadnout, v jakém jazyce děti s učitelkou komunikovaly. Všude na stěnách byly anglické nápisy, předpokládala jsem, že tedy komunikují v britském znakovém jazyce. Ale tomu tak nebylo, bylo opravdu těžko odhadnutelné, jaký znakový jazyk používají a s jakými mluvními komponenty je kombinují. Učitelka se dětem snažila co nejvíce porozumět a podle svých schopností ve znakovém jazyce reagovat na jejich podněty. Lze tedy říci, že se zde děti snaží vzdělávat ve znakovém jazyce, ale úroveň znakového jazyka lze těžko soudit. Učitelé ve škole jsou jen slyšící. Ve škole jsme se setkali také se dvěma neslyšícími asistentkami, které pomáhají ve třídách a v centru tak, jak je potřeba. Samy nic nevyučují. Jen v odpoledních hodinách vyučují podle nového slovníku jednotlivé znaky. Děti vypadaly spokojeně, měly pěkné červené uniformy a stále něco povídaly ve znakovém jazyce.
mauricijský znakový jazyk
Na poznámku stojí, že podle informací od paní Aartee jsou na ostrově jen dvě neslyšící děti druhé generace, tj. děti, které mají neslyšící rodiče, a i to může být jedním z důvodů, proč se zde komunita neslyšících dává tak těžko dohromady a znakový jazyk velice pomalu vyvíjí. Je totiž velice mladý. Statří neslyšící kolonisté používaly hned několik znakových jazyků. Objevují se zde prvky britského znakového jazyka, francouzského znakového jazyka a indického znakového jazyka. A z toho všeho Ze všech těchto prvků vzniká současný mauricijský znakový jazyk. Není to snadná situace. I v této situaci však vznikal za pomoci francouzských lingvistů mezi roky 2002 - 2005 slovník mauricijského znakového jazyka.
Ve slovníku najdeme heslář 1.123 slov z těchto témat: jídlo, zvířata, kalendář, obchod, barvy, škola, aktivity, rodina, oblečení, zeměpis, dům, místa, příroda, věci, sport, cestování, slovesa aj. Kromě samotného slovníku je v knize v angličtině a ve francouzštině vysvětleno několik teoretických kapitol k základním gramatickým rysům mauricijského znakového jazyka (např. jak se používá prostor, jak se vyjadřují ve znakovém jazyce zájmena či čas, jaké typy sloves má znakový jazyk, co jsou klasifikátory, jak se tvoří ve znakovém jazyce věty, ...). Slovník jsem dostala darem, a tak ho mohu zájemcům o mauricijský znakový jazyk na požádání zapůjčit. Existence slovníku posouvá znalost jazyka neslyšících o něco dál, ale samotné hodiny, při nichž by se vyučoval znakový jazyk, na ostrově nenajdeme.
služby pro neslyšící + vzdělávání pro práci s neslyšícími
Ti, co chtějí pracovat s neslyšícími, zde nemají možnost žádného specializovaného vzdělávání. Učitelé neslyšících jsou absolventi pedagogického institutu a je pouze jejich volbou, že se rozhodli pracovat ve škole pro neslyšící. Ještě hůře je na tom situace s tlumočením pro neslyšící. Pokud je nutné, aby byl projev neslyšícího tlumočen (policie, soud), je vybrán někdo z personálu školy, který k případu jede. Žádné vzdělání pro tlumočníky znakového jazyka neexistuje. Profese tlumočníka znakového jazyka na ostrově prostě není.
Samotní neslyšící se setkávají v klubu nebo v restauracích po celém ostrově. Podle pracovnice centra nemají přílišnou snahu zapojit se do studia znakového jazyka, větší zájem nemají ani na podpoře již stávajícího centra pro neslyšící.
Centrum má nyní snahu začít vzdělávat pedagogy. Vedení se spojilo s podobným centrem v Jihoafrické republice, ale cestování mezi jednotlivými státy je velmi nákladné, a tak sbírají informace především elektronickou formou, přes internet.
závěrem
Situace na Mauriciu na mě působila zvláštně. Na jednu stranu velice smutně, neboť sem na ostrovní stát se informace opravdu nedostávají lehko a spojení s okolním světem za účelem výměny informací je skoro nulové. Na druhou stranu je zde velká ochota slyšících hledat a zkoumat, jak neslyšícím dát jejich jazyk, jak je podpořit ve vzdělávání a celkově zlepšit jejich životní podmínky. Je zřejmé, že zde není patrná minulost známá z evropských států, kdy neslyšící lidé neměli možnost volby, jak se vzdělávata (zda orálně nebo ve znakovém jazyce) a znakový jazyk jim byl upírán.
Připojte se! 