V létě jsem měl možnost strávit pět týdnů na jazykovém kurzu v Kanadě. Bydlel jsem v Torontu, které je s pěti miliony obyvatel největším kanadským městem. Vedle studia angličtiny jsem měl čas poznávat krásnou Kanadu a její zajímavé lidi. Vyhledal jsem ovšem i tlumočníky znakového jazyka a neslyšící. A o především nich je tento článek.
Navštívil jsem v Torontu dvě organizace neslyšících – The Canadian Cultural Society of the Deaf (CCSD – Kanadský kulturní spolek neslyšících) a Bob Rumball Centre for the Deaf (BRCD – Rumballovo středisko pro neslyšící). Na úvod obecné informace, které jsem získal díky rozhovorům s několika neslyšícími Kanaďany.
V celé Kanadě, která je po Rusku druhým největším státem světa, žije pouze 32 milionů obyvatel. Kolik žije v Kanadě neslyšících, to se mi přesně zjistit nepodařilo. Sami neslyšící Kanaďané se ve statistických údajích rozcházeli. Tamější situace neslyšících je totiž výrazně jiná než v Evropě.
Naprostá většina neslyšících dětí je totiž integrována do běžných škol pro slyšící, a také řada dospělých neslyšících nemá potřebu navštěvovat kluby neslyšících. Dalším důvodem je, že Kanada je velmi multikulturní zemí, kde žije veliké množství příslušníků dalších národností. Například ke kanadské národnosti se hlásí jen asi třetina Kanaďanů. Další třetina rodilých Kanaďanů se považuje za Angličany, zbytek za Francouze.
Mluvit o klubech neslyšících v Kanadě v našem slova smyslu však nemůžeme. V Kanadě označují neslyšící „klubovnu“ jako „centrum“ a prakticky jej navštěvují pouze v případě, když něco potřebují (například tlumočnickou nebo právní službu). Všichni neslyšící, kterých jsem se ptal, byli zaměstnanci takovýchto center a divili se myšlence, že by tam šli třeba za zábavou.
Sejít se s neslyšícími přáteli a popovídat si v našem centru? „Ne, to ne“, říkali shodně. Když se chtějí neslyšící sejít a pobavit, domluví se přes chat a sejdou se nejčastěji buď v hospodě nebo na nějakém sportovním utkání třeba baseballu nebo amerického fotbalu, které jsou i mezi kanadskými neslyšícími velmi oblíbené.
Dalším velkým rozdílem je kulturní vyžití mezi kanadskými a českými neslyšícími. Společenské plesy? Velká setkání neslyšících? Tlumočená divadelní představení? Divadelní přehlídky typu Mluvící ruce?
„Ne, to tu nemáme. Proč?“ kroutili hlavou neslyšící v Torontu. Zajít na ples nebo do divadla? Proč ne, domluvíme se s pár přáteli a jdeme na veřejné akce (slyšících), říkali mi.
Snad jedinou srovnatelnou výjimkou jsou sportovní kluby, které nabízejí svým neslyšícím členům podobné soutěže jako sportovní kluby českých neslyšících. Jinak se Centra neslyšících prakticky věnují především hlavně sociálním, právním a tlumočnickým službám pro neslyšící. V tomto ohledu mají – domnívám se – čeští neslyšící, především v Praze a Brně, velkou výhodu v bohatém kulturním vyžití, které si možná ani sami neuvědomují. Pokud se chce jít kanadský neslyšící bavit, domluví se s pár přáteli a jdou na akci slyšících. A vůbec to nevypadalo, že by jim to vadilo, spíše naopak. Nemají potřebu vyhledávat větší množství neslyšících.
Naopak daleko před námi jsou neslyšící Kanaďané ve svém profesním uplatnění. Když jsem se jich ptal, jaké povolání by kvůli své hluchotě nemohli dělat, většinou jmenovali jen práci pilota v letadle. Lékař? Univerzitní profesor? Řidič městského autobusu? Policista? Novinář? Ale ovšem, to tady všechno máme, říkali…
Organizace neslyšících
V celé Kanadě je ale jinak docela velké množství organizací neslyšících. Většina z nich má však jen místní nebo regionální charakter. Rád vám popíšu dvě největší organizace neslyšících v Torontu, které jsem navštívil. V této UNII však jen jednu a to:
The Canadian Cultural Society of the Deaf (CCSD) – KanadsKý kulturní spolek neslyšících
CCSD se nachází blízko centra Toronta a pokud plánujete navštívit neslyšící v Kanadě, můžete své poznávání zahájit právě tady. Od stanice metra Union se sem pohodlně dostanete pěšky za 20 minut nebo autobusem číslo 72. Kanadský kulturní spolek neslyšících se nachází v ulici Mill Street 55, v objektu bývalé palírny whisky – Distillery Historic District.
Kanadský kulturní spolek neslyšících byl založen v roce 1973 jako nezisková charitativní organizace fnancovaná prostřednictvím soukromých darů. CCSD je jako jedna z mála kanadských organizací zaměřena na kulturní zájmy kanadských neslyšících. Zaměřuje se především na výtvarné umění. Součástí tohoto spolku je i Deaf Culture Centre (Kulturní centrum neslyšících), kde je výstavní prodejní galerie obrazů a ručních výrobků neslyšících i slyšících. Zajímavostí je i průvodcovská služba po městě, kterou tento spolek nabízí široké, tedy i slyšící, veřejnosti.
Pracují zde rovněž tlumočníci znakového jazyka a spolek také podporuje další vzdělávání dospělých neslyšících. Kromě velké a krásné galerie obrazů, menšího obchodu s literaturou a DVD o neslyšících a recepce u hlavního vchodu (vše v přízemí) se v prvním patře dále nachází několik kanceláří, jedna větší společná pracovna s počítači, společenská (zasedací) místnost a moderní fotoateliér, kde vznikají mj. DVD a umělecké fotografe na další potisk triček. Ta se pak dole v obchodě prodávají.
Více informací o CCSD najdete na jejich webových stránkách www.ccsdeaf.com. Informace o Deaf Culture Centre naleznete na www.deafculturecentre.ca, kde si všechny informace můžete také vizuálně prohlédnout v ASL a LSQ (o obou kanadských znakových jazycích viz dále).
Bob Rumball Centre for The Deaf (BBCD)
Rumballovo středisko (či spíše nadace) pro neslyšící se nachází ve východní části Toronta. I sem se pohodlně dostanete MHD, zastávka autobusu má dokonce stejné jméno jako toto středisko. Pojedete metrem do stanice Lawrence, pak asi 15 minut autobusem č. 11. Rumballovo středisko pro neslyšící bylo otevřeno v dubnu 1979. Hlavní náplní tohoto centra, a zřejmě i největší budovy, která je majetkem kanadských neslyšících, je podporovat neslyšící v jejich veškeré činnosti – především poskytnutím fnančních prostředků na aktivity a služby. Nadace nabízí podporu pro další aktivity neslyšících v provincii Ontario (kde se Toronto nachází) a práci na jeho přidružených organizacích: v Rumballově středisku pro neslyšící, Rumballově sdružení pro neslyšící a Ontarijském kempu pro neslyšící.
Součástí této veliké budovy je také katolický kostel, tělocvična, velká společenská místnost, jídelna, domov pro neslyšící seniory, mateřská škola pro neslyšící děti, ubytovna pro neslyšící návštěvníky, pozemky kolem budovy, kanceláře a učebny ASL. Ano, Rumballovo středisko se také mj. specializuje na výuku ASL pro slyšící veřejnost. Zajímavé však je, že lektory ASL tu jsou slyšící tlumočníci.
Seznámil jsem se tu s jednou z nich, sympatickou tlumočnicí Iran Bahadori (z jistých důvodů nemůžeme otisknout rozhovor s ní). Jak už napovídá její křestní jméno, Iran pochází z Íránu. V Kanadě však pracuje už mnoho let a má bohaté zkušenosti i s tlumočením znakového jazyka na mezinárodní scéně.
Budova BBCD
Druhou osobou, se kterou jsem tu udělal rozhovor, byl samotný reverend Robert Rumball. Sympatickému a vitálnímu muži byste nehádali jeho 75 let. Většinu svého života, prakticky již od svých vysokoškolských studií, zasvětil jako misionář ve světě neslyšících. Z peněz nadace, kterou založil, pro ně postavil velice moderní a funkční budovu, která například u nás v Česku stále chybí.
V Rumballově nadaci pracuje mnoho lidí, ze zaměstnanců jsou zhruba dvě třetiny neslyšící a jedna třetina slyšící.
Více informací o BRCD najdete na www. bobrumball.org.
Další organizace kanadských neslyšících
Thee Toronto Association of The Deaf (TAD) – Torontská Asociace Neslyšících
Torontská asociace neslyšících (TAD) je nezisková organizace, která se zaměřuje na pořádání sportovních a společenských aktivit pro neslyšící v torontu. ačkoliv patří k nejstarším organizacím neslyšících v celé Kanadě, v současné době není příliš aktivní a nemá ani svůj vlastní domov. její členové se schází nejčastěji v rumballově středisku pro neslyšící.
TAD byla založena v roce 1937 jako nástupnická organizace sportovního klubu si-lent athletic club (vznikl v roce 1929).
Více informací na www.deaftoronto.ca.
The Canadian Association of The Deaf (CAD) – Kanadská asociace Neslyšících
Kanadská asociace neslyšících byla založena v roce 1940. Vznikla volným spojením a spoluprací čtyř jiných organizací neslyšících – ontarijskou asociací neslyšících (založena v roce 1886), Východokanadskou asociací neslyšících (1904), západokanadskou asociací neslyšících (1923) a Montrealské asociace neslyšících (1929).
CAD je celostátní organizací kanadských neslyšících, kterých je – podle jejich webo-vých stránek – kolem 300 000.
CAD poskytuje konzultace a informace o neslyšících veřejnosti, provádí výzkumy a sbírá data týkající se otázek neslyšících. sídlo má v hlavním městě Kanady – Ottawě, kde se také nachází její kanceláře a knihovna s literaturou o neslyšících.
Zajímavostí je, že na celoroční provoz obdrží od kanadské vlády jenom 23% peněz na své náklady. Zbytek si vydělá sama.
Více informací na www.cad.ca.
The Ontario Association of The Deaf (OAD) - Ontarijská asociace Neslyšících
Ontarijská asociace neslyšících (OAD) je nejstarší kanadskou organizací neslyšících.
Byla založena už v roce 1886 dvěma neslyšícími učiteli, kteří vyučovali na škole sira jamese Whit-neyho pro neslyšící v Belleville. V současné době je oad přidruženým členem Kanadské asociace neslyšících. oad je nezisková organizace, která se opírá o veřejné dary a vládní fnanční prostředky na zajištění a udržování služeb pro neslyšící.
Původně byla oad založena jako společenský klub. Věnuje se poměrně širokému okruhu zájmů, od právní obhajoby neslyšících, přes dětské tábory, problematiku neslyšících nemocných aIds, pořádání festivalu Mayfest po obhajobu práv žen.
Více informací na www.deafontario.ca.
The Ontario Cultural Society of The Deaf (OCSD) - Ontarijský kulturní spolek Neslyšících
Ontarijský kulturní spolek neslyšících (OCSD) je charitativní organizace, která se věnuje především kultuře a vzdělávání neslyšících a vztahům mezi rodiči a jejich neslyšícími dětmi. K dosažení svých cílů založila svěřenecký fnanční fond.
Více informací na www.ocsd.ca.
The Ottawa Deaf Centre (ODC) – Otawské centrum neslyšících
Ottawské centrum neslyšících (ODC) vzniklo v roce 1980. odc nabízí programy, služby a činnosti, které mají plnit vzdělávací, rekreační, sociální a kulturní potřeby především ottawských neslyšících.
Více informací na www.ottawadeafcentre.org
Školy pro neslyšící
V Kanadě je řada škol pro děti se sluchovým postižením, ale jen málokterá z nich je školou toho typu, který známe v České republice. na většině těchto škol totiž fungují kombinované třídy slyšících a sluchově postižených dětí. V torontu je příkladem takové školy Metropolitan school for the deaf(více informací na http://www.tdsb.on.ca/scripts/schoolasp.asp?schno=5215).
Připojte se! 