Identita a osobnost člověka

ilustrační foto, http://iciesworld.wordpress.com

Identita a osobnost člověka

Jen ten, kdo zná sám sebe, bude milovat s moudrostí, a podle svých sil přivede dílo lásky k plnosti.

Co znamená kvalitní a stabilní identita

Vytvoření identity u každého člověka je důležité proto, aby se dobře začlenil do lidského společenství a byl ochoten a schopen podílet se jeho fungování. Člověk by si měl být vědom sám sebe. Měl by znát své silné i slabé stránky a rozumět svému vnitřnímu prožívání. Takový člověk je schopen pochopit i druhé lidi a vejít s nimi do vztahu. Pevnou a stabilní identitu člověk potřebuje, aby samostatně fungoval ve svém životě. Podívejme se, co o identitě člověka říkají známí a uznávaní psychologové a filosofové.

Erik Erikson se domníval, že lidé v životě procházejí osmi růstovými stádii. V každém z nich čelí nějaké krizi, kterou je třeba pře konat. Dospívající člověk zápasí o vytvoření své identity, aby se stal poměrně stálým v názorech, emocích a chování. Neúspěch může u člověka způsobit rozptýlenou identitu, neboli neschopnost poznat, kým člověk je, čemu věří nebo kam v životě směřuje.

James Marcia se domníval, že k tomu, aby dospívající dosáhli identity, potřebují jak krizi, tak angažovanost. Krize nemusí být jen ve formě zmateného, bouřlivého dospívání, které odborníci dříve s vytvořením identity srovnávali. Krize však znamená, že člověk si začne klást otázky, které mu pomohou rozhodnout, co je pro něj pravdivé.

V tomto období mladí lidé zkoumají své vlastní názory a zkušenosti. Otázky a krize mohou proces budování identity pouze začít, nakonec se mladí lidé musí odhodlat a rozhodnout, čemu doopravdy uvěří. Když tedy po krizi úspěšně následuje rozhodnutí a uskutečnění záměru, mladí lidé získají dosaženou identitu.

Když člověk dosáhne identity, stává se tolerantnějším k sobě i k druhým. Už není tak ovládán emocemi, spíše dělá rozvážná rozhodnutí podle svého přesvědčení. Pokud dítě či mladý člověk vyrůstá a žije v nevhodných podmínkách, např. ho jeho rodina a nejbližší nepřijímají a nevytvářejí mu láskyplné prostředí, nedostává se mu všeho potřebného pro naplnění jeho potřeb. V takovém případě většinou nemůže dojít k vytvoření úplné a zdravé identity. U takového jedince mohou vznikají různá narušení v jeho osobnosti a chování k okolí, a to mu značně komplikuje a ztěžuje jeho život.

Proč je tak důležité někam patřit

Člověk se cítí dobře, když si je vědom toho, že je součástí určitého společenství. Touhu a potřebu někam patřit máme dány již v našich genech. Jsme tvorové společenští. Ve společenství lidí se dítě učí všem zvyklostem a názorům. Vnímá, jak k němu jeho společenství přistupuje. Zda ho přijímá s láskou, nebo má k němu nějaké výhrady apod. Tímto se vytváří jeho osobnost. Pro dosažení zdravé identity musí být vnitřní a vnější projevy v souladu. Nesmí být v příliš velkém rozporu to, jaký člověk je, a jaký cítí, že by měl být. Pokud tyto dvě věci ve velkém rozporu jsou, pak je identita nejistá a snadno narušitelná.

Identita lidí se sluchovou vadou není u všech stejná

Mezi lidmi se sluchovou vadou necítí všichni své místo ve společnosti stejně. Závisí to na povaze a rozsahu jejich vady a na tom, v jakém prostředí vyrostli a kde byli vzděláni. Rozhodující je, zdali byli schopni přijmout svou sluchovou vadu, nebo ne.

Jsou mezi nimi ti, kteří chtějí patřit do komunity Neslyšících. Tito lidé mají většinou jasnou představu o tom, kdo jsou. Jejich identita je úplná a mívá pevné základy, protože jejich vnější život a chování odpovídá jejich vnitřnímu cítění.

Dále jsou tu ti, kteří odmítají patřit mezi neslyšící a cítí se být součástí slyšící společnosti. Jsou to většinou lidé, kteří se i přes svou sluchovou vadu dokáží dobře integrovat mezi slyšící a jejich identita bývá také dobrá a celistvá.

Problém nastává u těch lidí, kteří chtějí být součástí slyšící společnosti, ale jejich sluchová vada jim uspokojující integraci do společnosti komplikuje. Právě tito lidé odmítají přijmout svou sluchovou vadu jako součást své identity.

Pak jsou tu lidé, kteří se cítí být zdravotně postiženými a svou sluchovou vadu naopak zdůrazňují. Těmto lidem vyhovuje nemít zodpovědnost za vlastní život. Cítí se bezpečněji jako handicapovaní, a tím nežijí normální samostatný život. A existují další a další případy.

nedoslýchaví lidé

Zvláštní skupinou jsou nedoslýchaví lidé. Nedoslýchaví lidé většinou vyrůstají v prostředí slyšících. Nedoslýchavé děti chodí častěji do škol pro slyšící a méně často do škol pro děti s vadou sluchu.

Mnozí z nich později pocítí potřebu začlenit se do komunity Neslyšících. Osvojí si znakový jazyk i mluvenou a psanou češtinu na velmi dobré úrovni. Často se z nich stávají pedagogové ve školách pro neslyšící děti a mládež nebo pracují jako tlumočníci. U nich nebývá problém s identitou.

Ty děti, které navštěvují školy pro slyšící, se přizpůsobují zvyklostem slyšící společnosti. Mnozí velmi dobře fungují v tomto prostředí a ve školách pro slyšící mívají výborný prospěch. U těchto dětí to bývá složitější spíše s prožíváním sebe sama. Při vyučování není problém, ale při běžném fungování mezi ostatními např. o přestávkách, mohou nastat komplikace. Ty často působí velký psychický tlak a strádání. Děti se cítí být nedostatečné a vyčleněné. Děti při takových potížích často tzv. somatizují, bolívá je bříško, hlava, špatně spí a mohou odmítat chodit do školy.

Je potřeba ponechat a dále rozvíjet komunikaci ve znakovém jazyce a setkávání se stejně postiženými dětmi a dospělými. Nedoslýchavé děti, které se pohybují ve slyšícím prostředí, potřebují mít možnost relaxace a uvolnění touto cestou. Velmi dobře to prospívá jejich identitě.

V příštím „Slově psychologa“ na tento článek navážeme a budeme se věnovat praktickým problémům mladých nedoslýchavých lidí, které řeší v každodenním životě.