Neslyšící svět nejen neslyšícíma očima

Je to svým způsobem poprvé, kdy se tím nějaká přednáška zabývala. Je dobré o českém znakovém jazyce (dále jen ČZJ) vědět předem nejen, že se tam znakuje, ale o tom jazyce i přemýšlet. Odborně se tomu říká mluvit o metajazyce. Například pokud žáci ve škole chtějí správně používat český jazyk a dobře v něm psát, musí jim předem paní učitelka vysvětlit například stavbu věty, slovní druhy, apod. Pak díky znalosti toho jazyka dovedou vyjádřit cokoliv v písemné podobě. Tady jsme se podívali do ČZJ a objevovali jeho vlastnosti, abychom jej pak mohli dovedně používat ke komunikaci s Neslyšícími.

Prof. PhDr. Alena Macurová, CSc. popsala jasně, jaké jsou způsoby dorozumívání s Neslyšícími - odezíráním, znakovanou češtinou, spelováním prstové abecedy a znakovým jazykem -a jaké jsou jejich výhody i nevýhody. Přesvědčivě mluvila o tom, jak je důležité, aby lektoři ČZJ byli Neslyšící nebo ještě lépe rodilí Neslyšící druhé generace. Potom následoval popis znakového jazyka, jak je jiný od většinových jazyků ve způsobu vyjadřování. Z toho vznikla potřeba jinak popisovat ČZJ než u mluvených jazyků, jak jsme zvyklí.

Dále uvedla důležité body znakového jazyka. Jeho přirozenost, odlišnost od znakovaná češtiny, která jen znázorňuje jednotlivé znaky podle slov českého jazyka, nezávislost na většinovém jazyce. Význam se ve ZJ nesděluje jen pomocí rukou, ale i hlavou, tělem, obličejem, nosem, pohledem, víčky, obočím, tvářemi, ústy a prostředky toho jazyka mohou být užívány současně. Znalost znakového jazyka přitom nebrání v osvojení většinového jazyka (zejména v psané podobě), a tak poznání ZJ může být prospěšné k učení většinového jazyka jako druhého v pořadí. Tím vším bychom si měli vytvořit přístup k ČZJ, pokud se jej chceme opravdu učit, protože ho vnímáme jako plnohodnotný jazyk, srovnatelný s jinými.

A odtud již byl jen potřebný krok k poznávání specifických rysů ČZJ, které vysvětlili neslyšící studenti FF UK Radka Nováková a Petr Vysuček. Uvedu zde základní výrazy a pokusím se je vysvětlit: Jak jsem už výše napsala, mohou být prostředky znakového jazyka (znaky, mimika obličeje, prostor, místo, kde se znakuje) vyjádřeny najednou. Tomu se říká simultánnost nebo inkorporace (včlenění). Dále jak lze využít prostor během znakování k rozlišení významů. Tím se tvoří gramatika jazyka a to například u sloves ve ZJ nebo klasifikátory. Potom se téma jejich přednášky zabývalo tvořením nových znaků pomocí vizuální motivace a nakonec popisem a příklady multikanálních, komplexních znaků (v současné terminologii "znaků specifických" pozn. red). To jsou znaky, které jsou svou povahou typické pouze pro kulturu Neslyšících. Takový znak se nedá přeložit jediným českým slovem, ale je potřeba jej vysvětlit podle konkrétní situace celou větou nebo i více větami. Pro ty, kteří toto téma shlédli poprvé, to bylo určitě náročné, ale jistě prospěšné. Petr s Radkou svůj projev nepřednesli každý zvlášť, ale spolu ve způsobu rozhovoru. Bylo to proto i docela zábavné a někteří Neslyšící i studenti se k nim připojili.

Téma druhé přednášky znělo Návrh učebnice českého jazyka pro neslyšící děti i dospělé, ve které bude výukovým jazykem český znakový jazyk a přednesla ji Dr. Romana Petráňová. Jak již název sám napovídá, předvedla svou nově vytvořenou učebnici českého jazyka, určenou Neslyšícím. A to sice ne v knižní podobě, ale jako CD -ROM. Díky tomu může být bez problémů nahráván i znakující, jenž vysvětluje dětem, co mají dělat nebo ukazuje věty v ČZJ a poté se ukáže česká věta v psané podobě. No, řekněte sami, není to báječné? Prozatím Dr. Petráňová ukázala zájemcům hotovou část na téma používání předložky "k" v českém jazyce pomocí videoprojektu. Paní učitelka vychází ze základních předpokladů k napsání nové učebnice pro neslyšící děti:

1. Český znakový jazyk je plnohodnotný jazyk
2. Učebnici tvořit na základě rozdílů a shod mezi češtinou a českým znakovým jazykem 3. Výukovým jazykem musí být jazyk toho, kdo se nový jazyk učí (český jazyk by měl být vysvětlen znakovým jazykem a ukázat je názorně porovnáním mezi nimi - projev v ČZJ a psaná podoba českého jazyka)
3. Učebnice českého jazyka pro neslyšící by měla obsahovat video sekvence
4. Výuku českého jazyka u neslyšícího člověka je třeba postavit na základě jasných pravidel překladu z jednoho jazyka do druhého.
5. Základním výchozím bodem je znalost odlišnosti obou jazyků. Výukové postupy by měly vycházet z častých chyb, kterých se neslyšící v písemném projevu dopouštějí.

Dr. Petráňová vytvořila podle ČZJ devět skupin k rozlišení významů během používání předložky "k" pro český jazyk v psané podobě. Mezitím také ukázala, jaká by byla vhodná cvičení a příklady situací ve větách. Například znakující na obrazovce předvede větu ve znakovém jazyce a dítě pak přemýšlí, jak napíše správnou větu česky.

Na závěr jsme všichni doufali, že když najdeme ochotné sponzory vzhledem k drahému technickému zpracování učebnice, bude se tato učebnice úspěšně dále vytvářet.

Po této zajímavé inspirující přednášce přišel oběd v podobě švédského stolu. To byla pochoutka pro vyhladovělé žaludky, a přitom jsme si také společně příjemně popovídali.

Odpolední část semináře opět zahájil neslyšící student Petr Vysuček přednáškou na téma Metodická pravidla důležitá pro pedagoga při výuce neslyšících dětí. Petr Vysuček vycházel ze svých zkušeností během praxe při vyučování neslyšících dětí. Nejsou to tedy jen teoretické nebo ideální body, ale praktické připomínky. Učitel neslyšících dětí by měl tyto body znát a rozhodně je dodržovat, jestliže chce, aby jeho neslyšící děti dobře prospívaly jak psychicky, tak i kognitivně:

Učitel musí znát

1. Jejich kulturu a historii neslyšících
2. V přítomnosti neslyšícího užívá český znakový jazyk!
3. Vzájemný respekt
4. Nejen vzdělávání, ale i výchovná činnost
5. Individuální přístup
6. Komunikace - neredukované osnovy
7. Motivace (propojení učiva o znalosti světa neslyšících)
8. Po výkladu nové látky zkontrolovat zpětnou vazbou pochopení výkladu u žáka
9. Umět zpětnou vazbu
10. Umět udržet pozornost dětí
11. Soustředěnost nejen na učitele, ale také mezi žáky (dění ve třídě)
12. Ověřování znalostí žáků (vždy písemný důkaz - tabule - např. doplňování koncovek). Při prstové abecedě může dojít k omylu!
13. Nový pojem vždy "vizualizovat" (napsat na tabuli)-SLOVNÁKY
14. Při nepochopení výkladu učiva učitel nesmí pokračovat ve výkladu nové látky - ztráta souvislostí!
15. Teoretický výklad + příklady! (vlastní příklady dětí)
16. Práce ve skupině - aktivní činnost všech žáků (vlastní názor, obhajoba argumentů - důkaz)
17. Spolupráce (nejen mezi pedagogem a žákem, ale i vzájemná mezi žáky a mezi pedagogy)
18. Písemná práce - kontrolu provede sám učitel, opravu sám žák

Po tomto zajímavém příspěvku Petra Vysučka mohli přítomní zúčastnění shlédnout videoprojekci pohádky O Popelce v českém znakovém jazyce. Krásně ji vyprávěla Radka Nováková. Pohádka byla trochu pozměněna. Není přesně taková, jakou jsme ji dosud znali z vyprávění našich maminek a babiček, ale je přizpůsobena kultuře Neslyšících. Popelka je totiž sama Neslyšící, ale protože žije v rodině, kde jí macecha zakáže znakovat, musí jenom mluvit, l nám známý princ na bále je Neslyšící a když potká krásnou Popelku, okamžitě se do ní zamiluje. Popelka tu neztratí kouzelný střevíček, nýbrž rukavici, podle které ji také princ na závěr najde. Jako vždycky, i zde pohádka končí happyendem.

Tato ukázka měla veliký ohlas a mnoho vychovatelek si pochvalovalo, jaké by to bylo báječné pustit to neslyšícím dětem na internátě, aby měly také nějakou zábavu a motivaci, že i neslyšícího člověka může potkat štěstí. Autory této přepracované pohádky pro Neslyšící jsou Radka Nováková a Lucie Půlpánová .

Po přestávce nám přišla přednášet již známá Američanka Vesta Dee Sauter, slyšící dcera a tlumočnice neslyšících rodičů, o Kultuře Neslyšících. Vysvětlovala, co je vlastně kultura Neslyšících, jaký je rozdílný přístup k Neslyšícím z lékařského a kulturního pohledu. Začala popisovat, co je znakový jazyk (jaké jsou o něm domněnky a jejich fakta), dále o společenské komunitě Neslyšících, jejich pravidla a vztahy (manželství, přátelé - slyšící a neslyšící, organizace CÓDA - pro slyšící děti neslyšících rodičů), jaké jsou společenské zvyky (členství v komunitě, vytváření rozhodnutí, vnímání času - stádia loučení, pohyb informací (síť, zatajovaní informací, upoutávání pozornosti). Zmínila se i o společenském a výkonném uspořádání, literatuře a umění (např. umění znaků, humoru, pověstí a příběhů) a duchovní život. Na závěr zdůraznila důležitou entografii světa Neslyšících, a tou jsou srdce, mysl a jazyk Neslyšících.

Posledním tématem semináře byla přednáška Některé problémy související s postavením neslyšícího jedince ve společnosti, kterou uvedla Mgr. Věra Strnadová. Ze své bohaté vlastní zkušenosti poutavě vyprávěla o některých problémech souvisejících s postavením neslyšícího jedince ve společnosti. Neslyšící má jako každý člověk potřebu se sdružovat, být v sociálním prostředí. Toto je však obtížné, je-li ve společnosti slyšících těch, mezi nimiž se jeho komunikace a přísun informací vytrácí, protože je neslyší. Obtížnější se pak stává přísun všeobecných informací a informace o momentálních změnách v prostředí. Podmínkami pro úspěšný sociální kontakt jsou duševní zdraví, sociální zralost, dostatek informací a znalost konvenčních pravidel.

Protože má neslyšící člověk takovéto potíže, má pak sklony k přeceňování slyšících osob, má narušené sebehodnocení, je závislý na ostatních slyšících a má pocit ohrožení ze strany slyšících. Dalším problémem neslyšícího člověka je to, jak nalézt svoji skupinovou identitu. Skupina, do které se později zařadí, by měla mít podobné životní zkušenosti, jedinec by zde měl nalézt bezbariérovou komunikaci, konvenční pravidla odpovídající jeho potřebám, aby se zde cítil dobře a rovnocenně.

Po tomto posledním příspěvku si všichni mohli pochutnat na sladkostech nabízených opět ve stylu švédského stolu a všichni využili této chvilky k odreagování se a odpočinku svých unavených očí, popřípadě uší. Po hodině mlsání se představila čtveřice neslyšících herců z brněnského divadla Neslyším - Monika Kurincová, Lenka Ryšánková, Michal Hefty a Jan Fiurášek. Původně se zde měla hrát premiéra hry A je to, ale protože neplánované "jeviště" nebylo dost dobře uzpůsobeno této hře, hrála se veselá pohádka O třech prasátkách. Všem se vystoupení líbilo, bylo vtipné a oživilo většinu diváků natolik, že se jim po skončení představení ani nechtělo odcházet, a proto je museli pořadatelé pobízet k odchodu ze sálu. Inu, potvrdilo se tím jen jedno z Vestiných pravidel o loučení Neslyšících, se kterým přítomné seznámila před chvilkou... Myslím, že dnešní den zaznamenal u Neslyšících úspěch a bylo by jen dobře, kdyby se v nejbližší době takovéto vzdělávací setkání opět uskutečnilo.

Vděk patří všem, kdo tuto přednášku uspořádali, a to i v malých věcech, jako byla například pohotová obsluha složená převážně z Neslyšících. Poděkování si zaslouží za svůj hlasatelský maratón také tlumočníci znakového jazyka Naďa Dingová, Jiří Janeček a Kateřina Červinková-Houšková i artikulační tlumočníci Miroslav Hanzlíček a Marie Poláková. Celým dnem nás poutavě provázel neslyšící moderátor David Jorda.

Těšíme se na další takový seminář!