Slyšet je snad právo? Úvodní díl seriálu

Redaktor: Rozhlasová stanice Classic FM se dlouhodobě věnuje v pravidelných časech, na které už jste vy, posluchači, zvyklí, hendikepovaným osobám, problematice, která je provází. Mezi nimi jsme se také velmi často věnovali neslyšícím, kteří žijí v našem okolí. A podobně tomu bude samozřejmě i v tomto seriálu. Vždyť se také jmenuje "Slyšet je snad právo?". Máme tam otazník, takový. My to za chviličku vysvětlíme. Nejprve přivítám svého hosta ve studiu, který je zároveň také garantem tohoto cyklu a já mu chci už teď moc poděkovat za přípravu tohoto seriálu. Je to paní Naďa Dingová, předsedkyně České komory tlumočníků znakového jazyka a autorka tohoto seriálu.

Já Vás zdravím, dobrý den.

Naďa Dingová (ND): Dobrý den.

R: Tak jsem řekl ten název, ten zazněl už ve znělce "Slyšet je snad právo?". Zeptám se nejdřív proč je důležité aby takové seriály vznikaly?

ND: Já myslím, že seriály podobně jako je tenhle, jsou velmi důležité jako forma osvěty pro slyšící většinu. Pro spoustu lidí, kteří žijí běžnými problémy a běžným životem, je problematika neslyšících velmi vzdálená. Problematika někoho, kdo se v mé blízkosti nevyskytuje, problematika, která mě vlastně ani nezajímá. Hodně často se mění názor těchhle lidí v momentě, kdy se s takovým člověkem setkají a kdy musí řešit ten problém sami. Hodně takovým výrazným momentem je situace v rodině, když se do rodiny najednou narodí neslyšící dítě. A najednou rodiče - slyšící - zástupci té slyšící většiny, řeší problém, který do té doby ani nevěděli, že může nastat a že může existovat. Takže takovýhle seriál může, konkrétně takovýmhle lidem, pomoct se připravit na situaci, kdy se s takovým člověkem, jako je neslyšící, může setkat a může na to reagovat adekvátněji, než že uteče, protože nebude vědět jak komunikovat s neslyšícím.

R: Já jsem řekl už ten název toho seriálu "Slyšet je snad právo?". Můžeme to trošku vysvětlit o co nám v tom seriálu půjde? Jaký je tedy jeho cíl?

ND: Cílem tohoto seriálu je víceméně srovnat na stejnou úroveň dva světy. Svět slyšících a svět neslyšících. A velmi často, tak nahlas, přemýšlíme, co je vlastně jakoby správné, co je norma, co je normální. Spousta lidí řekne: No jasně, že je normální, že většina lidí slyší. Tak slyšet je normální, ti ostatní nejsou normální, a musí se přizpůsobovat. Ale to my jednoznačně říct nemůžeme. Navíc bysme si měli uvědomit, že neslyšící člověk, který se narodí jako neslyšící, si svůj úděl, to že chce neslyšet nevybral. A my bysme se měli připravit na to, vytvořit takové podmínky - života, životní podmínky, které jsou stejné jako má slyšící člověk. Protože je tady jeden svět a musíme se tady srovnat ve všech těch odlišnostech, se kterými na svět přicházíme. Takže možná snad proto takovýhle název. Nikdo z nás si svůj úděl nevybral a my jsme tady proto abychom tady ten svět spolu obývali, abychom hlavně spolu vyšli, abychom se možná i někdy trochu obohatili.

R: Vy sama budete vystupovat v tomhle díle jako můj host a taky v jednom z dílů, které zaznějí v průběhu tohoto cyklu, ale pak budou do našeho studia přicházet různí hosté. Hosté jak slyšící, tak hosté neslyšící. Jaká je tedy skladba toho seriálu, jakou jsme zvolili a kdo jsou těmi hosty?

ND: Tak my jsme si vytyčili několik palčivých problémů, které stále vycházejí z toho tématu práva, nároků, požadavků. A vždy jsme se snažili, aby k tomu jednomu konkrétnímu tématu pohovořili jednak slyšící lidé ze svého pohledu a jednak neslyšící lidé. A pokud se tedy podaří náš záměr, tak bychom měli nakonec slyšet to, že o stejném tématu hovoří dva lidé, a přesto budeme mít pocit, že hovoří o různých tématech. Protože ten pohled, opravdu toho slyšícího a neslyšícího člověka na jednu věc, je kolikrát velmi různý.

R: Proč jsme třeba do toho seriálu nezařadili odborníky, kteří by vysvětlili vlastně podstatu toho onemocnění a třeba proč někdo slyší, někdo má jenom zbytky sluchu, někdo neslyší vůbec?

ND: My jsme vycházeli z předpokladu, že se na komunitu neslyšících budeme dívat jako na komunitu lidí, kteří jsou členové kulturní a jazykové menšiny. To znamená, že vůbec autoři a pravděpodobně většina těch lidí, kteří v seriálu budou vystupovat, jsou zastánci tak zvaného kulturního přístupu k hluchoněmotě. To znamená, že v ten moment, kdy já budu hovořit o neslyšícím, nebudu hovořit o člověku, který je postižený, hendikepovaný. Budu hovořit o člověku, který má jiné životní zkušenosti, má jiné životní podmínky, ale budu o něm hovořit jako o člověku. Ne víceméně jako o hendikepovaném člověku.

R: Vy budete hostem v našem cyklu nejenom v tomto úvodním dílu, ale ještě v jednom dílu tohoto cyklu. Ale Váš hlas bude slyšet v překladech, protože budete tlumočit do znakového jazyka moje otázky mým hostům a naopak zase odpovědi hostů pro naše posluchače. Ale já Vás v tom seriálu v těchto dílech představovat nebudu. Proč?

ND: Je to takový princip, který je běžný ve světě tlumočníků. Jedná se o to, že ve studiu jsou dva lidi. Vy, jako slyšící moderátor, máte proti sobě neslyšícího hosta. To jednání, ta diskuse, to povídání probíhá mezi vámi. Ale protože nemůže probíhat v jednom, ve stejném jazyce, protože neslyšící by neslyšeli a slyšící člověk zase neovládá znakový jazyk, tak je přizvaný tlumočník. Nicméně ten tlumočník do té komunikace osobně nevstupuje, nijak ji neovlivňuje, nijak do toho nevnáší nic ze sebe. A to je také důvodem toho, proč není ani jmenovaný, protože pořád ten rozhovor probíhá mezi dvěma lidmi, ne mezi třemi.

R: Tak to už byla jen víceméně taková technická poznámka na závěr tohoto dnešního rozhovoru, který je prvním dílem cyklu "Slyšet je snad právo?" na stanici Classic FM.

Já děkuji paní Nadě Dingové, předsedkyni České komory tlumočníků znakového jazyka a autorce tohoto cyklu a těším se s Vámi na slyšenou tedy v té roli mého hosta v některém z našich dalších dílů cyklu.

Na shledanou.

ND: Na shledanou.