V souvislosti s anketou, kterou jste si právě mohli přečíst v předchozím článku, jsme se rozhodli, že se krátce zastavíme o „fenoménu“ procentuálního hodnocení ztráty sluchu, které navrhl Dr. E. Fowler.
Následující text vychází z knihy HRUBÝ, J.: Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. díl. Praha: Septima, FRPSP1998, s. 53-55.
V dnešní době se můžeme setkat s různými možnostmi udávání ztrát sluchu – nejčastěji se ztráta sluchu uvádí v dB (decibelech). Relativně často se ale můžeme setkat také s hodnocením ztráty sluchu v % (procentech), a to zejména u –náctiletých a ještě starších lidí. Jak to s tímto procentním hodnocením?
Procentní hodnocení ztráty sluchu navrhl před druhou světovou válkou Dr. E. Fowler. Fowler stanovil číselně význam jednotlivých frekvencí pro vnímání řeči.
► Za nejdůležitější považoval kmitočet 2 kHz – úplnou ztrátu tohoto kmitočtu hodnotil 40%.
► Za druhou nejvýznamnější frekvenci považuje 1 kHz, jehož úplné ztrátě přisoudil 30%.
► Úplným ztrátám kmitočtů 500 Hz a 4 kHz přiřadil po 15 %.
Ztráta všech těchto frekvencí dává dohromady 100%. Celkovou hodnotu ztráty sluchu v % tedy získáme, pokud sečteme dohromady poměrné procentuální údaje na výše uvedených frekvencích (500, 1000, 2000, 4000 Hz).
Fowler považoval za úplnou hluchotu (ztrátu všech daných frekvencí, tedy 15 + 30 + 40 + 15% = 100%), pokud měl člověk ztrátu sluchu 95 dB. U menších ztrát sluchu se celkový procentní údaj vypočítává rovněž jako součet procentních údajů na jednotlivých frekvencích. Tyto údaje Fowler vypočetl podle váhy (důležitosti), kterou jednotlivým frekvencích přisuzoval, a uvedl v jednoduché tabulce.
Je na místě si uvědomit, že v době, kdy Fowler svá kritéria hodnocení ztrát sluchu navrhoval, byla k dispozici pouze jedna z prvních sluchadel vůbec (první elektronková sluchadla se začala vyrábět na začátku 20. let 20. století), která ani zdaleka nebyla tak výkonná jako dnešní digitální sluchadla – je tedy zřejmé, že ztrátu sluchu na všech frekvencích nad 95 dB) nebylo možné uspokojivě kompenzovat a tito lidé byli skutečně neslyšící. Hodnoty ztrát sluchu nad 90 dB už nejsou v dnešní době považovány za úplnou ztrátu sluchu, ale „pouze“ za velmi závažné postižení sluchu, které je mnohdy možné relativně dobře kompenzovat kvalitními sluchadly.
Fowlerovo hodnocení ztrát sluchu proto v době velmi kvalitních výkonných digitálních sluchadel nemůže zcela obstát, resp. je třeba se na Fowlerovy procentní údaje dívat jinak. Padesátiprocentní ztráta sluchu bývá s dobrými sluchadly prakticky úplně kompenzovaná. I člověk s devadesátiprocentní ztrátou se může cítit a chovat více jako slyšící než jako neslyšící a při vhodné kompenzaci může využívat například telefon (viz předcházející anketa):
Mám sluchovou ztrátu 96%. [...] I když se mi sluch trošku zhoršuje, se svým mobilem ještě mohu telefonovat.
Dle posledního vyšetření mám asi 92% ztráty sluchu. Můžu telefonovat z mobilu i z pevné linky.
Je zřejmé, že hodnocení ztráty sluchu v % podává v současné době laikům a lidem neznalým problematiky poněkud zkreslenou informaci o rozsahu vady sluchu u nedoslýchavých lidí a také o jejich schopnostech a možnostech . Když neinformovaný člověk vidí údaj: ztráta sluchu 95%, dojde k závěru, že člověk s takovou ztrátou sluchu je prakticky hluchý – o to překvapivější pro něj musí být zjištění, že dotyčný může /byť třeba s omezením/ telefonovat). Jaké hodnocení ztrát sluchu je tedy vhodnější používat?
Nejvýznamnější pro oblast porozumění lidské řeči je oblast mezi 500 až 4.000 Hz, proto také audiometrie měří práh sluchu především na čtyřech frekvencích 500 – 1.000 – 2.000 – 4.000 Hz. Nejspolehlivější informaci tedy dostaneme, pokud udáme hodnoty ztráty sluchu v decibelech na těchto čtyřech frekvencích, a to na lepším uchu. Tento způsob je ovšem ve srovnáni s „Fowlerem“ výrazně složitější a vyžaduje od těch, kteří s ním pracují, alespoň minimální znalost audiologie, proto se s procentním údajem dle Fowlera stále ještě můžeme setkat.
Především pro svou jednoduchost se používá například při posuzování stupně zdravotního postižení a při přiznávání některých sociálních dávek a výhod. Někdo může mít dojem, že toto hodnocení může znevýhodnit lidi zcela neslyšící ve srovnání s „jenom“ těžce nedoslýchavými. Je třeba si ale uvědomit, že schopnost komunikovat mluvenou řečí, odezírat, srozumitelná výslovnost, používání gramaticky správné češtiny, velikost slovní zásoby, toto vše závisí na velkém množství faktorů, z nichž velikost sluchové vady (ať už vypočtená podle Fowlera nebo údaji v decibelech) je pouze jedním z nich. Dosáhnout naprosté objektivity je tedy prakticky nemožné. A pak je tu další věc, žádný jiný podobně jednoduchý způsob hodnocení ztrát sluchu – samozřejmě náležitě přizpůsobený „možnostem“ dnešní doby – zatím není k dispozici.
Připojte se! 