Ve Španělsku na Světovém kongresu neslyšících 2007

Martin Novák byl už jako malý kluk velký cestovatel. Jeho tatínek pracoval na letišti a tak se Martin s ním mohl podívat do světa. Po maturitě na Gymnáziu v Ječné ulici vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou a stal se z něj inženýr. Svůj kontakt se sluchově postiženými však vůbec neomezil, spíš naopak. Začal spolupořádat akce pro neslyšící, je dopisovatelem časopisu UNIE a v roce 2005 byl zvolen předsedou pražské oblastní organizace České unie neslyšících. Práce pro neslyšící je mu zároveň i koníčkem. Přitom Martin nezanedbává ani zaměstnání ve svém vystudovaném oboru, kde zkoumá vodu a vše kolem ní, jako jsou vodovody, kanalizace, čistírny a vodu v přírodě.

Svoji velkou zálibu v cestování Martin v posledních letech spojuje s kontaktem se zahraničními neslyšícími a nedoslýchavými. Rád jezdí na různé akce, kempy a setkání neslyšících i nedoslýchavých po celé Evropě. Letos v únoru si jel zalyžovat do Francie. V červnu si zaletěl do Bruselu na Evropský týden mládeže, odkud se vrátil s oceněním za nejlepší projekt výměny mládeže. A nechyběl ani v červenci na Světovém kongresu neslyšících ve španělském Madridu, kterému předcházel pobyt v mezinárodním kempu mladých neslyšících ve stejné zemi.

Moc, moc… Hned první den nás vedoucí tábora pro mládež vyzvedli na letišti a odvezli do tábora asi 100 km od Madridu blízko města Segovia obklopeného horami. Ten týden na táboře byl úžasný, jen bych mu vytkl, že moc krátký na to poznat tolik lidí a tolik kultur (bylo tam celkem 105 účastníků ze 41 zemí). Z České republiky jsme tam byli tři – já, Ivana Tetauerová a František Šmolík. Další týden už byl kongres, s účastníky tábora jsme se tam občas míjeli, ale to už nebylo ono. To už bylo vysedávání u zajímavých přednášek od lidí z celého světa.

Světový kongres se dělí na několik částí. Valné hromady členských národních asociací, slavnostního ceremoniálu, slavnostního přípitku, samotných přednášek na šest dní, slavnostního zakončení a večerního rautu.

Hlavních přednáškových témat bylo osm - Lidská práva, Lingvistická práva a kultura; Znakový jazyk; Vzdělávání; Technologie a dostupnost; Duševní zdraví; Lékařství, Biotechnologie a Bioetika; Rozvojové země; Neslyšící ženy. Součástí bylo i 10 speciálních témat – Neslyšící mládež; Neslyšící imigranti; Neslyšící důchodci občané; Hluchoslepí lidé; Neslyšící s dalším postižením; Domorodí neslyšící a etnické minority; Neslyšící lesbičky, gayové, transsexuálové a bisexuálové; CODA (slyšící děti neslyšících rodičů); Tlumočníci znakového jazyka; Neslyšící jako podnikatelé.

Na závěrečném ceremoniálu prezident Světov federace neslyšících (WFD) Markku Jokinen přečetl Rozhodnutí 15. kongresu neslyšících. Celý text je téměř dvě strany dlouhý a shrnuje jasný postoj WFD, členů a účastníků kongresu k problematice práv neslyšících a dlouhodobých cílů. Text bude zveřejněn v časopise Unie 9-10/2007.

Příští kongres WFD se bude konat v Jihoafrické republice v Durbanu.

Celkem se zúčastnilo zhruba asi 10 neslyšících lidí z Čech. Já, Ivana Tetauerová, František Šmolík – my, kteří jsme se účastnili WFDYS (World Federation of the Deaf Youth Section) Campu pro mladé neslyšící v Segovii, a z Masarykovy univerzity ze střediska Teiresiás to byli Petr Peňáz, Lucie Kastnerová, Tomáš Sklenák, Žaneta Petraturová, Marta Kuncová, Iveta Smutná, Radka Faltínová, z Olomoucké univerzity Petra Kurková. Zástupci SNN se zúčastnili pouze Valného shromáždění WFD a zahajovacího ceremoniálu kongresu. Je to škoda, že z Čech tam bylo málo zástupců z organizací, Slováci měli dokonce dvojnásobnou účast. Výhodou byla možnost domlouvat budoucí projekty s partnerskými organizacemi.

Letošním tématem kongresu byl slogan HUMAN RIGHTS THROUGH SIGN LANGUAGES tedy Lidská práva skrz znakový jazyk. Především na mě velmi zapůsobilo setkání s lidmi z Afriky - mám na mysli Konga, Bali a Tanzanie, i v těchto zemích mají svůj národní znakový jazyk. Dokonce mi ukazovali knížku jak vyučovat znakový jazyk, kterou sami vydali. Také jsem měl možnost se setkat s přáteli, které jsem potkal na jiných akcích a hlavně seznámit se s kulturou neslyšících v jiných zámořských zemích.

Cíle kongresu – především poznat jiný svět, stanovit priority na další léta, sjednotit názory celého světa na problematické a velmi diskutovatelné problémy a poznat jiný svět.

Na kongres se může přihlásit kdokoliv, není k tomu potřeba žádné svolení funkcionářů. Pouze Valného shromáždění WFD se zúčastňují přednostně funkcionáři národních organizací, ostatní se mohou zúčastnit jako pozorovatelé, ale záleží na kapacitě sálu, kde jednání probíhá. Letos se Valného shromáždění zúčastnilo 81 států. Velmi problematická je účast lidí z rozvojových zemí, kteří shánějí peníze od různých nadací v Evropě a USA. Uváděná čísla, kolik lidí se zúčastnilo kongresu, jsou kolem 2000 lidí. Ne všichni se kongresu zúčastnili, někteří se přijeli jen setkat s přáteli a na zábavu.

Ceremoniál a kongresové přednášky v hlavním sále byly tlumočeny do mezinárodního znakového systému, španělského znakového jazyka a titulkovány v anglickém jazyce a španělském jazyce. Také bylo tlumočeno do mluveného jazyka, ale to nemohu jako neslyšící posoudit, myslím, domnívám se, že to byla španělština a angličtina. Některé země dokonce měly vlastního tlumočníka, například tlumočení do AUSLAN, BSL, ÖGS, ASL a dalších. Většinou jsem se chytil mezinárodního znakového systému, ale protože část znaků je vypůjčená z jiného národního jazyka, tak to bylo nutné se občas podívat na prezentaci nebo spoléhat na svoji domněnku nebo sem tam odezřít slůvko, pokud bylo artikulováno anglicky. Pokud byl vypůjčeným národním jazykem třeba BSL, tak tomu bylo docela dobře rozumět. Nevýhodou byla ASL, s její znakovou zásobou nemám moc zkušeností.

Do května mohl běžný návštěvník zaplatit za účast na kongresu 550 euro (15 400 Kč) pak částka byla už 600 euro. Delegáti, senioři, mladí a lidé z rozvojových měli slevu zhruba 20 % ale i tak to byla dost velká částka. Navíc účastnický poplatek v sobě zahrnoval jen přednášky na rozdíl od podobné akce v Kanadě a Japonsku, kde kongres probíhal. Například za uvítací koktejl se platilo dalších 25 euro, oběd na sedm dní stál neuvěřitelných 210 euro a Gala večer dokonce 85 euro. Za vstupy do disco baru se platilo normálně 15 euro za den (účastníci kongresu měli slevu 10 euro). Dále za každé divadelní vystoupení se platilo ještě dalších 10 euro. Samé další poplatky, a to byl právě důvod, proč se někteří nechtěli zúčastnit kongresu. Dalším důvodem byly velké vzdálenosti. Všichni se domnívali, že kongres bude někde v centru, tak se tam ubytovali. V Kanadě bylo vše na jednom místě, ubytování, zábava, kongres, divadlo a další.

Zda se za prostranství před jednací budovou muselo platit, to nevím, ráno se většinou kontrolovalo, ale pak odpoledne už ne. Dovnitř po celou dobu mohli jen ti, kteří byli účastníci kongresu, kontrolovali to dvakrát: jednak před vstupem do budovy a jednak před vstupem do přednáškového sálu, takže nikdo nemohl proklouznout zadarmo.

Nebyla to pro mne jednoduchá záležitost, dlouho jsem se nad tím rozmýšlel. Jedním z hlavních důvodů bylo to, že je mi už 30 let, a právě toto je věkový limit pro účast na mezinárodním táboru neslyšících. Ten, kdo se zúčastní tábora, pak má zdarma vstup na kongres, nemusí platit dvakrát, jednou za tábor, podruhé za kongres. Tábor jsem si hradil celý z vlastního, sháněl jsem sponzory, bohužel jsem nebyl úspěšný, ale u jednoho sponzora se mi povedlo získat aspoň zaplacený oběd na WFD kongresu. Každá koruna je dobrá a moc bych tomu sponzoru za to chtěl poděkovat.

Myslím si, že by stát měl podporovat účast lidí na kongresu, neboť zde je velmi dobré čerpat inspiraci pro budoucí dobré projekty, bohužel neexistují programy, které by se na tuto akci hodily pro neziskové organizace. Ve Španělsku je také poměrně dost draho, třeba půl litr piva vyjde na 4 eura.

Kongres byl od 9 až do 19 hodin. Večery jsme téměř všechny trávili v irské hospodě, kam byl vstup zadarmo, nebo v diskotékovém baru. Takže jsme spali jen tak tři čtyři hodiny, párkrát i trochu více .

Tématem kempu byla Mládež a politika.Většinu pobytu zabraly přednášky v mezinárodním znakovém systému o budoucnosti WFD a její sekce věnované mládeži (WFDYS), i samotní účastníci tábora zde představovali své organizace mladých neslyšících. Tábor byl určen všem mladým neslyšícím z celého světa ve věku 18- 30 let.

Španělé se na tuto akci připravovali poměrně dlouho. (WFD Youth Campy se konají jednou za 4 roky). Také tábor byl určen těm, kteří komunikují znakovým jazykem. Náš tábor SummerCamp jsme přizpůsobili tak, aby se jej mohli zúčastnit i neslyšící, kteří preferují komunikaci ve znakovém jazyce. (IFHOHYP SummerCampy pro nedoslýchavé se konají každý rok.) Ve Španělsku bylo hodně přednášek, jelikož tento tábor byl zaměřen spíše vzdělávací formou. Kdežto náš SummerCamp byl založen sportovně, akčně zábavnou a poznávací formou, tedy aby to byly ty pravé prázdniny a samozřejmě žádná školička.

Ano moc bych to doporučoval, účast Čechů je poměrně dost malá. Už jsem byl ve Švédsku, Španělsku, Holandsku a samozřejmě i v Čechách, který jsem s přáteli organizoval. Doporučuji to hlavně z toho důvodu, že člověk může poznat jiné kultury, jazyky, nové přátele a hodně získat – investice do budoucna.

To sis troufla na dost zajímavou těžkou otázku. No ono je to především o tom slově neslyšící a nedoslýchavý. V Čechách to každý moc pitvá a pak se vyvinou ještě další kategorie. V některých zemích mají jen kategorii neslyšící a slovo nedoslýchavý se pak těžko hledá. Každý na to má jiný pohled. Jinak myslím, že kultura neslyšících je ve světě podobná s tím, že v některých zemích nedoslýchaví tuto kulturu uznávají až s ní splynou.

Za Českou republiku jsme reprezentovali projekt „Deaf Youth Culture“ který jsme s Ivanou Tetauerovou zorganizovali v roce 2004 (více viz http://www.exchange.cun.cz). Šlo o projekt výměny mládeže realizovaný ve spolupráci s anglickou stranou. První část proběhla v Anglii v Londýně a druhá část u nás v Čechách, v Praze. Cílem projektu bylo především se seznámit s kulturou neslyšících v zemi partnerské strany, poznat tamější organizace a školy pro neslyšící, dozvědět se, jak se v zemi šíří informovanost o neslyšících (tzv. Deaf awareness), zažít pobyt v rodinách neslyšících účastníků projektu, naučit se základy britského znakového jazyka (a pro Brity českého znakového jazyka), a spoustu dalšího, týkajícího se života neslyšících v partnerské zemi. Byli jste překvapeni, že zrovna váš projekt vyhrál? Prý došlo k nedorozumění a málem na vás zapomněli.

Celá česká výprava (bylo nás celkem sedm) nám držela palce, ať vyhrajeme. Hned prvními vyhlašovanými cenami byly výměny mládeže. Moderátoři nás vyzvali, ať jdeme na podium - celkem to bylo šest zemí. Postupně předali pět ocenění a pak nás vyzvali, ať se všichni vyfotíme a že už můžeme jít z podia. Lidé kolem točili hlavami, hlavně reportér z České televize pořád na moderátory křičel, kde je to šesté ocenění. Pak si moderátoři uvědomili chybu a napravili to, předali mi certifikát, potřásl jsem si rukou s ředitelkou agentury Mládež, jenže jsem stále byl v rozpacích, na certifikátu byl anglický nápis projektu „We don’t know the languages, but want to communicate“ – v překladu „Neznáme jazyky, ale chceme komunikovat“. Nevěděl jsem, zda je to vtip nebo někdo to schválně narafičil anebo to neumím přeložit? Nakonec se ukázalo, že to je projekt od Litvy. Během přestávky za mnou z litevské výpravy zašel reprezentant a dal mi konečně to správné ocenění, které omylem dali jemu. A to jsem ještě nepopsal, jak se neustále museli tlumočníci hádat s režisérem.

Chtěl bych poděkovat Národnímu institutu dětí a mládeže, že vzali v úvahu, že pro nás neslyšící je velmi důležité mít s sebou tlumočníka. Už na začátku jsme o to bojovali, nebylo to jednoduché. Vyplatilo se nám to, protože se pak v průběhu potvrdilo, že bychom se bez nich vůbec neobešli. Bez tlumočníků bych se právem těchto akcí vzdal, protože bych nevěděl, o čem se mluví, co právě probíhá, koukal bych jen do stěny. Většina z 200 lidí neměla žádný sociální problém, většinou všichni pocházeli z bohatých rodin a byli velmi vzdělaní, my jsme s Lenkou byli výjimka. Zvláštní na tom bylo, že tématem Evropského týdne mládeže byla „inkluze“, jakoby začleňování do společnosti, a na těchto lidech toto nebylo moc vidět. Na všechny účastníky jsme udělali velký dojem. Také bylo vidět že organizátoři nemají zkušenosti s neslyšícími a občas dost potrápili tlumočníky. Je třeba větší osvěta, a to hlavně na půdě Evropské komise.

Ten týden uběhl velmi rychle. Podstatnou částí programu byly workshopy. Každý se mohl přihlásit do diskuzí o budoucnosti Evropy, o dobrovolnictví, o mládeži ve světě, o službách pro mládež, o evropské kooperaci na poli mládeže nebo do praktických worskhopů, jako je fotografický, videoworkshop a hudební workshop. Vedoucí projektu výměny mládeže Ivana Tetauerová se Evropského týdne mládeže nemohla zúčastnit z důvodu studijního pobytu na Gallaudetově univerzitě v USA, na kterém právě byla. A tak mne v Bruselu doprovázela jedna z účastníků našeho projektu, Lenka Richterová. Vybrali jsme si fotografický workshop. Navštívili jsme Evropský komisariát pro sociální otázky, kde nám přednášeli politici o budoucnosti Evropské unie a o aktuálních sociálních otázkách. Na večerní akci European Youth Celebration jsme převzali cenu za náš projekt výměny mládeže „Deaf Youth Culture“.Program byl od rána až do večera. Samozřejmě pro nás také připravili zábavné akce jako prohlídku Bruselu a diskotéku.

V polovině října plánujeme organizaci dalšího projektu – tentokrát však čtyřvýměnu neslyšící mládeže, a to z České republiky, Slovenska, Maďarska a Rakouska na téma „Deaf Youth Education & Politics“ (Vzdělávání mladých neslyšících a politika). Právě jsme se dozvěděli pozitivní zprávu, že náš další projekt bude opět podpořen Českou národní agenturou. Veškeré aktuální informace najdete na internetových stránkách http://www.exchange.cun.cz. V září proběhne výběr 6 zájemců ve věku 18-25 let, kteří se budou tohoto projektu účastnit, takže se nezapomeňte v případě zájmu na naše webové stránky podívat a přihlásit se.

Určitě se zúčastním dalšího tábora (smích), možná posledního, a taky bych chtěl k moři, letos to bylo jen vnitrozemí.

Přečtěte si také:

• Rozhodnutí 15. Světového kongresu Světové federace neslyšících (WFD) (Martin Novák, Unie 9-10/2007)
• Mezinárodní konference Světové federace neslyšících 2005(Ivana Tetaurerová, Unie 3-4/2006)
• Světový kongres neslyšících v Kanadě(Josef Brožík, Gong 9/2003)