Neslyšící - Jako cizinci ve vlastní zemi

Neslyšící jsou zaostalí, mentálně postižení.

Samozřejmě se stává, že se narodí dítě s kombinací vady mentální a tělesné, ale většina neslyšících je zdravá. Při prvním setkání může slyšícího překvapit výrazná mimika a gestikulace, ty jsou však stejnou součástí vyjadřování, jakou je pro slyšícího melodie hlasu nebo důraz na určité slovo.

Všichni neslyšící na světě se spolu domluví.

Znakový jazyk vznikal postupně v komunitách lidí s vadami nebo ztrátou sluchu, a když pro nějaký výraz neexistoval znak, tak si jej lidé vymysleli. Proto se od sebe liší nejen znaky mezi jednotlivými zeměmi, ale i například mezi Prahou a Brnem. Existuje mezinárodní znakový systém, který ale není ve své podstatě jazykem.

Sluchově postižení nemohou řídit auto.

To není pravda, mohou řídit vůz s označením - modrý čtverec s přeškrtnutým uchem. Jejich vozidlo nemusí být nijak speciálně upravené, jen by k řidiči v takovém autě mělo být okolí ohleduplnější. Někteří neslyšící, kteří mají současně i poruchu rovnováhy, řídit nemohou.

Všichni neslyšící jsou stejní.

Takzvaní prelingválně neslyšící, tedy ti, kteří se narodili bez tohoto smyslu nebo o něj přišli před rozvojem mluvené řeči, tvoří menšinu. V České republice to je asi sedm tisíc lidí. Přes sto tisíc lidí ztratilo sluch někdy během svého života, ať už jako následek úrazu, infekčního nebo nádorového onemocnění. Do komunity neslyšících se počítají i šelestáři, tedy ti, kteří žijí s neustálým zvukem v uchu.

Hluchý rovná se hluchoněmý.

Mnoho neslyšících umí odezírat, a někteří umějí i používat hlas. Některé hlásky umějí vyslovit bez obtíží, zatímco sykavky jim dělají obtíže. Tento způsob komunikace je velmi namáhavý, odezírat může člověk jen asi dvacet minut.

Sluchově postižení nemohou mít normální zaměstnání.

Další mýtus, který velmi znesnadňuje neslyšícím život. Dnes lze komunikovat nejen prostřednictvím telefonu, ale hlavně e-mailu nebo SMS zpráv, přes fax, videotelefon nebo webovou kameru. Lze využít i službu tlumočníka.