Tento článek má S tlumočníky znakového jazyka se na základních školách pro sluchově postižené v České republice zatím prakticky nesetkáme. I oni tu však mají své místo a v severských státech bývají přirozenou součástí speciálních škol. (O způsobu využití tlumočnických služeb na základních školách jsme pojednali v minulém čísle časopisu Gong.)
Pedagogové na základních školách nepůsobí společně s tlumočníky ve třídě. Předpokládá se u nich znalost znakového jazyka a osvojení si speciálně pedagogických zásad vhodných pro výuku sluchově postižených.
Menší počet speciálních škol a z toho vyplývající větší kumulace sluchově postižených žáků na školách v severských zemích umožňuje vytvářet skupiny žáků s podobnými komunikačními potřebami. Podle situace ve třídě potom pedagog volí jednotný způsob komunikace. Odlišná situace (obdobná našim podmínkám v České republice) vzniká na středních školách.
Střední školy u nás i ve Švédsku navštěvují studenti s širokou škálou sluchových vad a různou znalostí mluveného a znakového jazyka. Vzdělávají je pedagogové, kteří jsou především odborníky v dané profesi, lidé s dlouholetou praxí a zkušenostmi v oboru. Většinou však přicházejí do školy pro sluchově postižené bez jakékoli speciálně pedagogické průpravy, informací o zásadách komunikace se sluchově postiženými, bez znalosti znakového jazyka. Je důležité, abychom těmto pedagogům poskytli co možná nejvíce informací o otázkách vzdělávání sluchově postižených, o podmínkách, v nichž tito lidé vyrůstají, o způsobech komunikace mezi sluchově postiženými, o kultuře a jazyku neslyšících. Nebudou-li mít pedagogové dostatečný přísun informací o problematice hluchoty (v nejširším slova smyslu), nemohou potom adekvátním způsobem volit metodiku svého předmětu. Nemůžeme po nich žádat, aby dodržovali určité speciálně pedagogické zásady ve výuce sluchově postižených, ani požadovat profesionální přístup k tlumočníkům znakového jazyka.
Abychom všem studentům, bez ohledu na velikost ztráty jejich sluchu, zajistili stejné komunikační podmínky, rychlé předávání informací, plynulou a pružnou komunikaci mezi nimi a pedagogy (ale také mezi studenty s různými jazykovými kompetencemi v obou jazycích navzájem), nabízí se nám spolupráce s tlumočníky.
Působení tlumočníka ve třídě spolu s učitelem s sebou přináší určité specifické podmínky komunikace, pravidla, která je v takové situaci nutné dodržovat.
Na Střední zdravotnické škole v Praze Radlicích (dříve v Berouně) působil tlumočník od počátku jejího vzniku (1993). Škola se snaží vyjít vstříc individuálním komunikačním potřebám studentů a zajistit takové komunikační prostředí, které žákům nejlépe vyhovuje. Procházela však (a stále ještě prochází) dlouholetým vývojem optimálního postavení tlumočníka ve škole.
Spolupráce pedagoga a tlumočníka nemůže být v žádném případě nahodilá. Vedení školy by mělo jasně formulovat a zaznamenat povinnosti tlumočníků a učitelů, vymezit jejich kompetence a společné cíle.
Nikdy bychom neměli zapomínat na to, že tlumočník je vždy (a to bez ohledu na situaci, v níž je přítomen pouze jako zprostředkovatel komunikace) vázán tlumočnickým kodexem. Není proto možné vytvářet taková pravidla, která už sama ve svém základu kodexu odporují.
-
Nastiňme si alespoň některé nejdůležitější zásady, které by měl tlumočník působící ve třídě (spolu s pedagogem) i mimo ni dodržovat:
-
Tlumočník nikdy nevystupuje v roli pedagoga, nepřebírá žádnou z jeho činností, aktivit nebo povinností.
-
Nezastupuje pedagoga, není-li přítomný.
-
Nehodnotí znalosti studentů, nevyjadřuje se k jejich chování ve škole.
-
Není zodpovědný za metodiku, na jejímž základě pedagog studentům probíranou látku vykládá.
-
Není zodpovědný za materiál, který pedagog předkládá studentům, nezpracovává ho, ani žádným jiným způsobem neupravuje.
-
Během výuky s pedagogem nekomunikuje, převádí pouze řečené z nebo do českého znakového jazyka.
Pravidla spolupráce mezi pedagogem a tlumočníkem slouží k vyjasnění rolí, které obě osoby během vyučování plní. Záměna rolí by totiž mohla následně vést ke vzniku zbytečných nedorozumění, nepříjemné atmosféře ve třídě a především oslabení pedagogického vlivu vyučujícího. Vztah mezi žákem a pedagogem nesmí být nikdy modifikován přítomností tlumočníka.
Na střední zdravotnické škole v Praze Radlicích využívají tlumočnických služeb jak slyšící, tak neslyšící pedagogové.
Bez ohledu na to, zda ve třídě působí slyšící nebo neslyšící pedagog, studenti si na začátku školního roku zvolí způsob komunikace s učitelem podle svých jazykových preferencí. Není proto výjimkou, že ve třídách, ve kterých vyučuje neslyšící pedagog, bývá přítomen tlumočník. Převádí projev učitele v českém znakovém jazyce do mluveného jazyka, a lehce sluchově postižení studenti tak mohou informace vnímat prostřednictvím obou jazykových kódů současně.
Připojte se! 