Velký tlumočník

Tento text je součástí bakalářské práce Karla Redlicha "Neslyšící dítě hluchých rodičů", Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka a teorie komunikace, Čeština v komunikaci neslyšících, Praha 2003. Celý text bakalářské práce najdete na: http://www.volny.cz/karel.redlich/

Slyšící dítě hluchých rodičů v dospělosti mnohdy pokračuje s tlumočením nejen svým rodičům, ale i dalším neslyšícím lidem. Tato kapitola se zaměřuje na výchozí postavení slyšících dětí hluchých rodičů jako tlumočníků a jejich přístup k tlumočnické profesi. Dále tato kapitola přibližuje situaci slyšících lidí, kteří se chtějí stát profesionálními tlumočníky. Ještě než se budu věnovat pouze otázkám spojeným s tlumočením, je potřeba alespoň částečně objasnit, proč se stávají slyšící děti ve své dospělosti tlumočníky.

Inklinace k "práci s lidmi"

Z  důvodů uvedených v předchozí kapitole má slyšící dítě hluchých rodičů často vyvinutou schopnost vycítit potřeby nejen svých vlastních rodičů, ale i jiných lidí. (Srov. podkapitola Schopnost dítěte vycítit potřeby svých rodičů) Děti přejímají zodpovědnost svých rodičů a musí se přizpůsobovat různým situacím, kde vystupují v roli tlumočníka. U slyšících dětí hluchých rodičů se tak může vytvářet schopnost rozpoznat nevědomé signály potřeb druhých lidí. (Srov. Miller 1995, s. 9) Ve výpovědích informantů se tato schopnost, vycítit potřeby lidí, může projevovat takto:

"Cítím nějaké ,pouto' - nasměrování do sociální oblasti, nevím do jaké míry je to mou vlastní povahou či typem a do jaké míry jsem byla ovlivněna mým dětstvím - ale zájem o pedagogiku, psychologii, sociologii a menšiny ve společnosti mám stále." (D)

"Říkal jsem si, že na té škole je psychologie, což mě v těch patnácti zajímalo, což je teda divný, byla to  (pro mne) zajímavá škola."(R)

"Po střední škole jsem se dostala na nástavbu na zdravotní školu. Inklinovala jsem k práci s postiženými lidmi." (D)

P. Preston uvádí, že téměř polovina jeho informantů (65 ze 150) během jeho výzkumu pracovala s neslyšícími dospělými lidmi i dětmi. Zároveň téměř třetina z nich (91 informantů) pracovala v tomto oboru do určité míry i dříve. (Srov. Preston 2001, s. 209) Je nasnadě, že životní zkušenost slyšících dětí hluchých rodičů může být užitečná v oblasti vzdělávání neslyšících dětí, psychologii, tlumočení apod.¹

Z mnou oslovených třinácti informantů tlumočí neslyšícím lidem tři z nich, z toho tři spíše příležitostně a jeden z nich vyučuje "znakovou řeč". Další informanté mají tendenci "pomáhat" jiným nebo je "vychovávat" např. v těchto oborech: student sociální práce, učitel ve speciálním školství, učitelka mateřské školy, zaměstnanec organizace neslyšících lidí. Ostatní informanté vykonávají např. tyto profese: truhlář, servírka, kuchař, zaměstnanec firmy v ziskovém sektoru.

"Dodnes mám mezi nimi (Neslyšícími) mnoho přátel. Myslím si, že se na mě obrací s důvěrou o pomoc při řešení jejich životní situace, protože mě znají od malička. Tato činnost mě vnitřně obohacuje a hřeje u srdíčka zejména, když se věc podaří, protože vím, jak získané zkušenosti mohu zúročit a předat dál." (D)

poznámky