Tlumočení do znakového jazyka má různé oblasti. Jedním z typů je i tlumočení pro děti. Vyčleňujeme-li mu zvláštní pojmenování, znamená to, že se od běžného tlumočení nějak odlišuje. Čím? Zásadní rozdíl vidím v tom, že jedním z účastníků tlumočené komunikace je dítě. Při tlumočení dítěti jsem často cítila rozpor mezi tím, jak bych se chovala podle tlumočnického kodexu a mezi tím, jak jednat s dítětem tak, aby tlumočení proběhlo úspěšně. Sama sebe jsem se vždy ptala, co je víc? Jestli tlumočení (a jeho pravidla) nebo dítě (a jeho potřeby, specifika chování v určitém věku).
Pro takové uvažování je dobré chápat, co dělá dítě odlišným od běžných účastníků tlumočené situace (pro kterou máme kodex) a proč se mu případně pravidla tlumočení přizpůsobují. Bez dlouhého uvažování můžeme říci, že je to jeho věk a s ním spojené vývojové předpoklady (tj. rozumové schopnosti, zkušenosti se životem, citové vnímání situace, ostatních, sebe, ...), se kterými musí tlumočník počítat a při tlumočení jim přizpůsobovat své chování. Je zcela nemožné určit nějaké pevné věkové hranice chování, neboť schopnost dětí respektovat jakákoliv pravidla stoupají s jeho věkem a procesem socializace. Čím je dítě starší, tím je větší pravděpodobnost, že se podoba tlumočení bude blížit podobě tlumočení pro dospělé.
Během tlumočení pro děti by tlumočník měl dodržovat Etický kodex. Nicméně najdou se v něm body, které bych respektovala více, jiné zase méně. Některé z nich bych u 5letého dítěte pozměnila, ale u 10letého už ne. Ani při tlumočení pro malé děti však nesmíme zapomínat na fakt, že jádrem kodexu pro tlumočníka jsou pravidla etického (= morálního) chování, a ta by se měla dodržovat, ať se jedná o kojence či důchodce.
Podle mého názoru základním rozdílem mezi tlumočením pro dospělé a děti je celková atmosféra tlumočené situace. Dítě by mělo mít k tlumočníkovi stoprocentní důvěru. Nemyslím teč jako k tlumočníkovi (a jeho jazykovým schopnostem), ale jako k člověku, kterého se nebude bát a nebude mít zábrany skrze něj komunikovat. Tlumočník zas musí být při tlumočením pro dítě mnohem více citlivější k jeho reakcím. Neznamená to ovšem s ním jakkoliv manipulovat či snad za něj rozhodovat.
V tomto článku se pokusím zamyslet se nad tím, které faktory by mohly hrát důležitou roli při tlumočení pro děti. Je jasné, že vždy bude záležet na situaci. Asi jinak bude vypadat tlumočení, kdy je dítě přímým účastníkem komunikace a jinak v případě, kdy se samo komunikační situaci nezúčastňuje. Pro lepší pochopení si představme dvě situace: Dítě je přítomno v obecenstvu u rozvodového řízení rodičů. Nebo situace druhá: přímo k němu je obrácena pozornost a očekává se od něj adekvátní odpověč na otázku.
Dalším bodem je věk dítěte a jeho vývojové předpoklady (tj. rozumové schopnosti). Tlumočník by měl vybrat „dětské“ znaky, používat více názorné ukázky (popř. použít v zástupné funkci obrázky, hračku apod). Nemělo by se zapomenout ani na přizpůsobení znakovacího prostoru, mimiky, vzdálenosti mezi tlumočníkem a dítětem, rychlosti znakování. Lze předpokládat, že dojde i k redukci informací (pravděpodobně právě v situaci, kdy dítě není přímým účastníkem, ale jen posluchačem). V tomto případě však s touto situací musí být seznámeni i mluvčí. Protože v případě redukce informací, by tlumočník měl znát obecný komunikační záměr mluvčího. To zabrání tomu, aby neredukoval to, co on vnímá jako nepodstatné a přitom to pro mluvčího byla důležitá informace.
Emocionální vztah dítěte k tlumočené situaci ovlivní jeho schopnost vnímání a chování. Tlumočník musí být k projevům dítěte hodně citlivý. Musí být na sebe více naladění. Také jazyková vybavenost dítěte je důležitá. Domnívám se, že tlumočník by měl respektovat komunikační styl mezi rodiči a dítětem (nebo těmi lidmi, se kterými nejčastěji komunikuje) a jemu se nejvíce připodobňovat. Používat domácí znaky. Počítat s tím, že znaky dospělých a znaky dětí se liší.
Tlumočník by měl počítat se zpětnou vazbou více než u dospělých. Dítě pravděpodobně bude po tlumočníkovi něco opakovat (jednak proto, že je zvyklé učit se takto pojmenovávat skutečnosti a jednak proto, aby se ujistilo, že vám dobře rozumělo). Je potřeba rozlišit, kdy dítě opakuje a kdy produkuje vlastní výpověč. Asi i tlumočník bude po dítěti opakovat (jakoby nastavuje zrcadlo), zúčastnění by měli být srozuměni s tím, co se to děje.
K úspěšnému tlumočení jistě přispějí i předchozí zkušenosti dítěte s tlumočením obecně. Pokud nemá dítě s tlumočením žádné zkušenosti, asi se zprvu může stát, že nebude úplně přesně rozlišovat funkci tlumočníka od ostatních mluvčích. Určitě by se mu jeho funkce měla vysvětlit ještě než k ní dojde. Nebo si tlumočení společně nanečisto vyzkoušet. Možná by pro porozumění pomohlo, kdyby tlumočník místo běžného způsobu při překladu dialogu (tzv. rolle shifting) explicitně ukazoval znak MAMINKA, což by znamenalo „Teč jsem maminka.“ nebo TATÁNEK (= „Teč jsem tatínek „). Či se snažit alespoň ze začátku, než dítě pochopí, že to na něj nemluví on – tlumočník a nehraje divadlo, ale že skutečně někoho tlumočí. Při rozlišení rolí se dá různými způsoby pracovat, např. s pomocnými hračkami, vyměňováním klobouku na hlavě, nasazováním brýlí atd). Je jasné, že je rozdíl pokud jde o simultánní tlumočení či přehrátí nějaké situace. A to by mělo i dítě po přípravě na tlumočení poznat.
Předchozí vztah mezi dítětem a tlumočníkem může tlumočenou situaci zjednodušit. Protože pokud má tlumočník s dítětem nějaké společné předchozí zkušenosti, umím si představit, že se dítě během tlumočení rozběhne a vlepí tlumočníkovi pusu, nebo se z ničeho nic zeptá: „Co dělá Alík?“. A k tomu vlastně ani žádná předchozí znalost obou ani není potřeba. Dítě je prostě spontánnější, a když cítí potřebu něco říct či udělat, většinou to prostě udělá. Je na tlumočníkovi, aby jím iniciované téma v klidu uzavřel a pokračoval v tlumočení. Pokud jde o tlumočení, které se bude opakovat, důležitou roli hraje i budoucí vztah mezi dítětem a tlumočníkem.
Z přechozích bodů je jasné, že tlumočení pro děti má svá specifika a tlumočník, který chce tlumočit dětem, by měl alespoň rámcově znát vývojovou psychologii a k dětem mít klidný vztah. Být trpělivý a mít schopnost empatie.
Připojte se! 