David Jackson je sympatický neslyšící šedesátník z Anglie. Jeho předkové však pocházejí z rumunska a Polska. David Jackson v Bristolu vyučuje angličtinu pro neslyšící. Kromě toho je však také velkým znalcem elektrotechniky. Díky němu dnes mohou neslyšící dělat zcela běžnou věc: psát krátké textové zprávy – SMS.
David Jackson, ačkoliv sám neslyší, vzdělává ostatní neslyšící. Příjemně se s ním povídá, neboť má velký přehled. Naučil se dokonce od českých neslyšících studentů i několik českých slov.
Davide, kam jste chodil do školy? V Londýně?
Kdepak. Ačkoliv jsem z Londýna, na základní školu pro neslyšící děti jsem chodil ve městě Newbury ve střední Anglii, nedaleko Oxfordu. Střední školu jsem absolvoval v Readingu, městečku blízko Londýna.
Po škole jste se věnoval hned počítačům?
To ještě ne. Nejprve jsem čtyři roky pracoval jako zeměměřič. Ale počítače, jejichž vývoj zrovna začal přicházet do módy, mě okamžitě začaly bavit. Měl jsem štěstí, že jsem mohl nastoupit do frmy Fujitsu, která je tady v Británii jedničkou na trhu a ve vývoji počítačů. Pracoval jsem ve frmě 20 let.
To je hodně dlouho na jednu frmu. Jistě jste získal mnoho zkušeností s počítači.
Ano. Po dvaceti letech jsem odešel a pracoval pro EUD – Evropskou unii neslyšících. Zúčastnil jsem se jednoho velmi zajímavého ročního projektu EUD – učil jsem neslyšící v několika západoevropských zemích, jak mají používat počítač. Na přelomu 80. a 90. let 20. století to byla převratná novinka.
A jak to bylo dál?
V roce 1992 jsem se z Londýna přestěhoval sem do Bristolu. Nastoupil jsem sem na Bristolskou univerzitu. Vytvářeli jsme tu výukové lingvistické materiály na CD. Učili jsme cizince, jak se mají učit britský znakový jazyk – BSL.
Zlom pro mě nastal v polovině 90. let minulého století. V letech 1994-1999 jsem pracoval pro ESF – Evropský sociální fond v zemích Evropské unie. Měl jsem na starosti za EUD spolupráci s francouzským mobilním operátorem Orange a fnským výrobcem mobilních telefonů Nokia. V Orange a No-kii jsem v té době spolupracoval s vývojáři na zlepšení vybavení mobilních telefonů ve prospěch neslyšících. Do té doby prakticky nikdo na světě nepoužíval mobilní telefony pro psaní SMS zpráv. Slyšící lidé z mobilů telefonovali. A neslyšící lidé měli až do poloviny devadesátých let smůlu.
Podařilo se mi v projektu EUD prosadit, aby mobilní telefony měly vedle tlačítek s čísly také tlačítka s písmenky. Zjednodušeně řečeno, museli jsme oběma frmám vysvětlit, že neslyšící potřebují psát SMS, ne telefonovat. Trvalo to delší dobu. Nejprve se vyráběly mobily s tlačítky po třech písmenech (ABC, DEF, GHI …), nyní se už vyrábí dokonce i mobily přímo určené pro neslyšící. Tyto nové řady mobilů mají už tlačítka pro každé písmenko (A, B, C, D, E …) a větší displej, který je pro čtení zpráv důležitý.
Takže díky projektu EUD a také s Vaším výrazným přispěním uzpůsobila Nokia a později i další výrobci mobilních telefonů své telefony tak, aby je mohli využívat i neslyšící zákazníci. Skvělé! A jak jste se dostal k práci učitele angličtiny pro neslyšící?
V roce 2000 jsem chtěl zásadně změnit povolání. Chtěl jsem technologie přenechat jiným. Od toho roku pracuji jako učitel angličtiny pro neslyšící. Vyučuji angličtinu na třech univerzitách – tady v Bristolu na dvou (University of Bristol a University of the West of England) a dále ve waleském Cardifu. Tady v Bristolu učím kromě angličtiny pro neslyšící ještě předmět deaf aware-ness – povědomí o neslyšících.
Zajímám se také o zeměpis a historii, proto rád z pověření Bristolské univerzity provázím neslyšící studenty ze zahraničí po Anglii.
Držím Vám palce a děkuji za příjemný rozhovor.
Připojte se! 