Mezinárodní federace mladých nedoslýchavých (IFHOHYP-International Federation of Hard Of Hearing Young People) sdružuje evropské i mimoevropské organizace s aktivními mladými členy se sluchovým postižením ve věku od 18 do 35 let. U nás je členem federace IFHOHYP Česká unie neslyšících.
Hlavním cílem federace je zlepšovat životní podmínky lidí se sluchovým postižením a informovat slyšící veřejnost o jejich potřebách. Každý rok o Velikonocích je na programu zasedání členských organizací, které organizuje jedna ze členských zemí. Letos se zasedání konalo ve švédském Malmö a pořádala ho organizace Unga Hörselskadade. Za Českou unii neslyšících jsme se zasedání zúčastnili ing. Martin Novák a já. Naše cesta se uskutečnila za podpory Úřadu vlády ČR.
První den zasedání byla na programu činnost IFHOHYP v uplynulém roce a plány do budoucna. Během interkulturního večera se každá země prezentovala typickým pohoštěním a někdy i kroji. V sobotu jsme zhlédli zajímavou přednášku o bilingvismu a diskutovali jsme ve workshopech. Abychom také něco měli z města, připravili si pro nás Švédové okružní jízdu po Malmö. Nepřišli jsme ani o typické švédské Velikonoce s talířem plným tradičního jídla, s čarodějnicemi, malováním a rozbíjením vajíček. V neděli se konaly volby do výboru a jednotlivých komisí (komunikační, výzkumná, informační komise…) a večer jsme si zatrsali v rytmu bubnu, který přivezl Daouda z afrického státečku Burkina Faso. Celkem nás bylo asi třicet z patnácti zemí plus dobrovolníci ze švédské organizace.
Po technické stránce bylo vše perfektní – indukční smyčky, přepis jednání v angličtině na plátno – takže nám neuniklo ani slovíčko. Účastníci ze severských zemí ještě měli k dispozici tlumočení ze švédského znakového jazyka do angličtiny a naopak. Tlumočníky však sledovali i lidé z jiných zemí, kteří si chtěli odpočinout od čtení a poslechu přes indukční smyčku nebo třeba neuměli tak dobře anglicky. Já osobně jsem tlumočení velmi uvítala tam, kde nebyl přepis – tedy při diskuzích ve skupinách nebo při výkladu průvodce během okružní jízdy po městě. Angličtina byla jednacím jazykem, mezi jazykovými znalostmi jednotlivých účastníků však byly velké rozdíly. Podobně to bylo i se stupněm sluchové vady, byli mezi námi hlavně nedoslýchaví, ale i pár neslyšících.
Zapojte se pomocí bilingvismu!
Hlavním heslem letošního setkání bylo „Participation through bilingvismus“ (Zapojení se pomocí bilingvismu). To je název kampaně švédské organizace Unga Hörselskadade, která propaguje myšlenku, aby i nedoslýchavé děti a mladí lidé uměli znakový jazyk. Proč? O tom zajímavě hovořila Malin Hansonová ve své prezentaci o bilingvismu. Nedoslýchaví lidé jsou mnohdy závislí na technických pomůckách – sluchadla, kochleární implantáty, indukční smyčky atd. Ty však nejsou dokonalé ani všemocné. Mohou se rozbít a nedají se používat v každé situaci. Například po probuzení se, v rušném dopravním prostředku, při vodních sportech nebo při bouřlivé diskuzi. I s těmi nejlepšími pomůckami zůstáváme pořád sluchově postižení. Náš sluch se sotva bude zlepšovat, naopak se nejen věkem může zhoršovat sluch i zrak. Bilingvismus umožňuje větší zapojení se v nejrůznějších komunikačních situacích a lepší přístup k informacím.
Uvedu hezký příklad zapojení se pomocí bilingvismu z praxe: Julia z týmu organizátorů vedla první večer seznamovací hry. Kdyby neměla sluchadla, nepoznala bych, že má problémy se sluchem – mluvila naprosto bravurně a neměla v komunikaci žádné problémy. Až později jsem se dozvěděla, že se jí zhoršil sluch tak, že je úplně neslyšící a pro bezproblémové porozumění využívá tlumočení do znakového jazyka. Sama však s ostatními mluví. Zkuste si tipnout, jestli by se i bez tlumočníka tak aktivně zapojovala do komunikace.
Nemálo nedoslýchavých umí perfektně odezírat. Ne vždy se však dá odezřít všechno a navíc je odezírání hodně namáhavé. Také vás po celodenním odezírání ve škole nebo na kurzu bolí hlava, jste vyčerpaní a stejně vám něco z diskuse uniklo? Není to zbytečné? S tlumočníkem by vám žádná důležitá informace neunikla a nebyli byste tak vyčerpaní.
Často se používá přirovnání, že nedoslýchaví jsou v údolí mezi dvěma horami – slyšícími (mluvený jazyk) a neslyšícími (znakový jazyk). Snaží se vyšplhat ke slyšícím, nikdy se jim to však úplně nepodaří (nikdy nebudou slyšící). Proč volit mezi mluveným a znakovým jazykem, když můžeme využívat obojí? Budeme mít mnohem více možností a budeme si moci vybírat komunikační kód podle aktuální situace. Znakování nám umožní „pokec“ ve velkých skupinách nebo v hlučném prostředí, takže se nebudeme cítit tolik vyčlenění z kolektivu. Máme přece právo komunikovat ve VŠECH situacích, ne? Znakový jazyk umožňuje se lépe zapojit do společnosti neslyšících, ale i slyšících prostřednictvím tlumočení.
Švédské výzkumy hovoří pro znakový jazyk
Švédská organizace se snaží prosadit, aby měly děti se sluchovým postižením možnost osvojit si oba jazyky, aby se později v životě mohly opravdu svobodně rozhodnout, jaký způsob komunikace budou upřednostňovat v různých situacích. Častým argumentem proti znakovému jazyku bývá, že dítě bude hůře mluvit. Švédské výzkumy však ukázaly opak – znakový jazyk může být díky tomu, že je vizuální, vynikající cesto, jak se lépe naučit mluvit. Ve výzkumu měly děti s kochleárním implantátem a velmi dobrými kompetencemi v mluvené řeči také vysokou úroveň znalostí znakového jazyka. Bilingvismus má pozitivní efekt na rozvoj intelektu. Malé dítě, které prostřednictvím znakového jazyka zná pojmy a chápe souvislosti, má lepší startovní podmínky k rozvoji mluvené řeči.
Ze Švédska jsem si odvážela mnoho hezkých zážitků, nové kontakty a čerstvé nápady pro naši práci na národní i mezinárodní úrovni. Přála bych si, aby i u nás měli nedoslýchavé děti a mladí lidé snadnější přístup ke znakovému jazyku a s tím spojeným výhodám bilingvismu.
Připojte se! Podpořte nás na Facebooku