Nechci si nechávat krásno jen pro sebe

Mnozí neslyšící i nedoslýchaví znají Andreu Kalců (26 let) jako skvělou tlumočníci, která často vystupuje na různých kulturních akcích. Kromě toho také tlumočí na střední zdravotnické škole v Radlicích, kde vyučuje odborné předměty. Je to dívka s všestranným talentem, který umí zúročit.

Podle lékařské zprávy jsem na levé ucho těžce percepčně nedoslýchavá a na pravé prakticky hluchá, ale jestli to je pravda, nevím… (smích).

Ze základní školy si pamatuji jen přátele, špatné zážitky s některými učiteli a hlavně deprimující vzpomínky na internát. Střední škola mě naučila spoustu věci. Určitě chci poděkovat Andree Hudákové, doktorce Šedivé a vychovatelkám, paní Marešové a paní Hanzalové. Díky těmto osobám jsem se naučila spoustu věcí, které mě stále provází životem. Po pravdě řečeno, asi tak dva nebo tři roky jsem na střední školu nerada vzpomínala, ale pak mě to přešlo.

Ještě jsem úplně nedostudovala, ale mám už státnice za sebou a teď mi zbývá pouze diplomka. Snad jí dokončím, stále to odkládám kvůli práci, které mám stále čím dál tím více. Jedná se o pedagogickou školu se speciálním zaměřením na první stupeň. Tato škola je v Hradci Králové a studuji ji dálkově.

Učím na střední škole předmět „kreslení a modelování“. Tam si studenti osvojují znalosti, dovednosti a schopnosti v kreslení a modelování morfologických tvarů jednotlivých zubů. Zkouší zobrazovat kreslením předměty v prostoru, atd. Pak učím na půl s kolegou Davidem Jordou předmět „zhotovování stomatologických protéz“. V něm si studenti osvojují praxi a technologické postupy ve zhotovování jednotlivých zubních náhrad, jakými jsou korunka, můstek, snímací protézy, atd. Pak tlumočím odborné předměty jako stomatologii, stomatologické protézy, somatologii.

Ano, ale možná ne tak úplně - třeba při vysvětlování, více kreslím, popisuji jednotlivé detaily. Snažím se vést studenty k samostatnosti, ale je to těžké, když jeden předmět vedou dva vyučující. Studenti často protestují a vymlouvají se na to, že to ten druhý učitel dělá jinak. Pochopitelně studenty respektuji, protože pracovní postupy mohou být různé. Do budoucna hodlám vyrobit učební pomůcku, kde studenti budou moci vidět chyby, pracovní postupy, zvětšené detaily, prostě vše podstatné pro výuku. Tuto pomůcku bych pak chtěla promítat přes dataprojektor a upozorňovat studenty na různé momenty, detaily. Snažím se, aby vyučovací hodina byla maximálně vizualizovaná.

Tady ve škole studentům neslyšící učitelé prospívají a vyhovují jim, ale zároveň jim vyhovují i slyšící učitelé. Závisí samozřejmě na schopnostech, které učitel má. U tlumočení je to problém - studenti nemají velkou jistotu u nedoslýchavých tlumočníku. Chápu to, ale já jsem taková, že když opravdu nerozumím, zeptám se učitele a pak to přetlumočím. Nevynechávám.

Ve Spojených státech amerických. Všude dobře, doma nejlíp. Poznala jsem tam školu pro sluchově postižené, většina lidí o té škole už asi slyšela - jedná se o Gallaudetovu univerzitu. Získala jsem spoustu informací, ale tři týdny je trochu málo na poznávání.

Ráda bych se podívala Kamčatku, na Nový Zéland, do Ruska, do Afriky. Je toho moc.

V roce 1998, když byla Tichá hudba založena. Miluji hudbu, je uklidňující. Poprvé jsem to brala jako hobby, jako něco nového, co mě bavilo. Postupně se to rozšířilo o to, že jsem si to umělecké cítění a krásno nechtěla nechávat pro sebe, chtěla jsem, aby i další měli z hudby příjemný požitek. Aby do své kultury připsali i hudbu v jiném smyslu slova, jako je poezie, kreslení rukou do prostou, to je obrovské umění.

Tak to vůbec nemám ponětí. Je fakt, že moje maminka ráda malovala, ale brzy přestala. Tam určitě umělecké cítění bylo, ale osobně si myslím, že to je i tím, že jsem chodila na pantomimu. Opravdu nevím. Je to prostě dar.

Kéž by nějaký volný čas existoval. Pokud nějaký mám, tak jej maximálně využívám, s přítelem, k výletům do Čech, k relaxaci, kreslení nebo vyhledávám kamarády. Pokud mám opravdu hodně volného času, tak si čtu. Je spousta chvil, kdy se cítím dobře.