Když člověk nemá od narození sluch, nebo o schopnost slyšet v průběhu života přijde, stává se z něj automaticky člen menšiny, který se od většinové populace odlišuje především jiným způsobem komunikace a dorozumívání. Někdy se ale odlišnosti mohou nastřádat a jeden se tak snadno může stát dokonce menšinou v menšině. Své o tom ví Tomáš a Tomáš, dva neslyšící gayové. Tito životní partneři jsou kromě sluchového postižení znevýhodnění také tím, že nemají většinovou sexuální orientaci. Co jim ale neschází, a jsou za to nesmírně vděční, je to, že mají jeden druhého a svou vzájemnou lásku. Kromě toho mají také devítiletou dceru Ellu, která se jednomu z Tomášů narodila v době, kdy ještě žil spolu s bývalou manželkou, a svou sexuální orientaci si ještě nebyl definitivně jistý.
Otevřeně přiznat svému okolí a celé společnosti, že jsou gayové, bylo pro oba Tomáše mnohem obtížnější než skutečnost, že neslyší. Oba dva se už se sluchovou vadou narodili, jako neslyšící chodili do školy, jezdili na tábory, pohybovali se v komunitě neslyšících. Oba se také nyní živí „rukama“ – překládají do znakového jazyka. „To, že jsme neslyšící, je pro nás normální. To, že jsme gayové, jsme zjistili až mnohem později a s přijetím toho jsme museli víc bojovat,“ dodávají svorně. Zjištění, že je srdce táhne k lidem stejného pohlaví, jim přitom trvalo překvapivě dlouho. O tom koneckonců svědčí i předchozí manželství jednoho z Tomášů, který už tehdy do svazku se ženou vstupoval s vědomím své náklonnosti k mužům. Dlouho se však domníval, že jde o bisexualitu.
Nakonec to byla právě manželka jednoho z Tomášů, rovněž sluchově postižená, kdo jej v nalezení sebe sama nejvíce podpořil: „Ona ví, že sexuální orientace se nemění a je daná. Viděla, že balancuju mezi oběma pohlavími. Ve fázi, kdy už nám to přestalo fungovat, tušila, že to nejspíš bude tím, že jsem spíš gay než bisexuální.“ Tomášovi pak vyšla vstříc i v tom, že trpělivě vyčkávala, až si najde toho pravého. Tomáš je jí za tuto láskyplnou podporu dodnes velmi vděčný. Oba Tomášové přitom na své setkání, které proběhlo před pěti lety v kavárně díky společné známé, vzpomínají jako na moment, kdy přeskočila silná jiskra.
Ani druhý Tomáš neměl cestu ke skutečné lásce jednoduchou, a i on během ní prošel několika nefunkčními vztahy se ženami. Když pak ale poznal Tomáše, získal tak naráz nejen životního partnera, ale i možnost stát se druhým tatínkem čtyřleté Elly, kterou si okamžitě zamiloval. Zajímavostí je, že i Ellina maminka začala po rozchodu s Tomášem žít ve stejnopohlavním vztahu. Ella tak dnes vyrůstá v péči dvou mužů a dvou žen. Od jiných rozvedených rodin je odlišuje jen rozložení pohlaví v obou párech.
Aby ovšem společná péče o Ellu mohla fungovat, je nutná nejen geografická blízkost obou rodičovských párů, ale také velká dávka vzájemného respektu a schopnost se dohodnout. Ta je přitom v případě obou tatínků a obou maminek nadstandardní. Navzdory nezvyklému složení i sluchovým hendikepům této rodiny probíhá společná péče o Ellu velmi harmonicky. S návodem na to, jak docílit oboustranné spokojenosti, přišel druhý Tomáš, který jako základní pravidlo v rámci této čtveřice stanovil vzájemný respekt k odlišným názorům, ochotu dělat kompromisy a vzájemnou otevřenou komunikaci. Bez těch by se prý obě rodičovské dvojice nikdy nebyly schopné domluvit.
Nemalou zásluhu na dobrých vztazích této neobvyklé pětky má i Ellina babička, Tomášova bývalá tchýně, která i po rozpadu manželství své dcery nepřestala Tomáše zvát na společné rodinné akce a oslavy. Stejně jako dceřinu novou partnerku přijala i druhého Tomáše. A tak mohou všichni společně trávit například i Vánoce a vídat se i ve volném čase a nejen v souvislosti se společnou péčí o Ellu. Díky tomuto nastavení může také Ella navzdory rozvodu rodičů vyrůstat ve velmi láskyplném prostředí, ve které se jí lásky dostává jak od obou maminek a tatínků, tak i od celé širší rodiny.
K dokonalé rodinné idylce už oběma Tomášům schází jen možnost vstoupit do manželství a uspořádat skutečnou svatbu, na které by jim Ella mohla jít za družičku. O možnosti změnit zákon tak, aby manželství stejnopohlavních párů umožňoval, přitom možná už brzy bude rozhodovat Poslanecká sněmovna. Tomáš k tomu říká: „Bylo by to hezké. My spolu stejně budeme žít, ať už budeme mít svatbu nebo ne. Jde o to, že takový zákon by kromě praktických věcí pomohl změnit klima ve společnosti. Lidi by viděli, že být gay je normální. Nemyslím si, že by uzákonění manželství vyřešilo všechny problémy gay komunity, ale určitě by nás díky němu lidi vnímali líp.“
Oba Tomášové se proto rozhodli podpořit kampaň za manželství pro všechny iniciativy Jsme fér, která se manželství pro všechny aktuálně pokouší prosadit na legislativní úrovni. Spolu s Ellou proto pózovali pro fotografa Roberta Vana, který letos nafotil sérii třinácti velkoformátových fotografií lidí, jejichž společným snem je možnost vstoupit do manželství. Tyto fotografie jsou v rámci kampaně vystavovány na putovní výstavě, která postupně objíždí nádražní haly všech krajských měst ČR. V průběhu podzimu bude fotka nejen obou Tomášů, jejich dcery Elly k vidění především na Moravě, konkrétna v Olomouci, Ostravě a Zlíně, a v závěru roku také v Českých Budějovicích.
Připojte se! 