V moravském městě v Kopřivnici žije neslyšící Lukáš Vychytil (24 let) se svými rodiči, mladším bratrem a německým ovčákem. Je vyučen v oboru čalounictví, ale pracuje ve strojírenství. Mezi jeho koníčky patří cestování, šipky, fotbálek, šachy, hokej, bowling a akční filmy s hercem Stevenem Seagalem. Ale koníčkem číslo jedna je AIKIDO. Měla jsem možnost zúčastnit se jeho tréninku v aikidu v Praze. Vzalo mi to dech.
Lukáši, můžeš čtenářům blíže popsat, co je to aikido?
Aikido je japonské bojové umění, které se navenek prezentuje jako soubor obranných technik založených na přirozených zákonech kruhu a spirály. Prvotním cílem Aikido je duševní rozvoj jedince. Aikido vzniklo v roce 1940 a založil ho pan Morihei Ueshiba, jinak zvaný O´sensei – velký učitel. Jeho syn Kisshomeru Ueshiba rozšířil Aikido do celého světa. Vnuk zakladatele Moriteru Ueshiba pokračuje v rozvoji Aikido stejně usilovně jako jeho předchůdci. Jeho syn Mitsuteru Ueshiba v současnosti velmi intenzivně trénuje pod svým otcem a vyučuje Aikido na mnoha seminářích. Slovo se skládá ze tří slov: AI – harmonie, sjednocení, KI – síla, energie a DO – cesta ve filozofickém smyslu slova.
To bych do tebe neřekla, že ovládáš aikido. Myslela jsem, že kdo umí japonské bojové umění, tak musí být svalovec?
Kdepak, o tom to není. Aikido je umění sebeobrany. Je založeno na myšlence neagresivity. To znamená, že rozvíjí cvičícího jedince po fyzické i psychické stránce. Aby také ovládal rovnováhu svého těla. Když se člověk naučí aikido, tak dokáže v klidu „skolit“ i na první pohled silnějšího soupeře.
Kdy tě poprvé napadlo, že bys chtěl zkusit aikido?
Už je to hodně dávno, asi tak před 15 lety, když jsem ještě chodil na základní školu do Valašského Meziříčí. Občas jsem se tam setkával s tím, že mě starší žáci tak trochu šikanovali. Řekl jsem svým rodičům, že chci chodit někam třeba na karate, abych se cítil silnější a sebevědomější. Tak jsem začal ve Valašském Meziříčí chodit na aikido, které bylo určené pro slyšící. Pak jsem v roce 2003 začal chodit v Praze na učňák. Náhodou jsem narazil na plakát, že v Praze učí pan Michal Židlický aikido. Můj mladší bratr, který je slyšící, tam zavolal a trenér Židlický mě rád vzal k sobě na trénink aikida.
Jaké to je trénovat u Židlického?
Chodil jsem k němu velmi často, skoro každý den. Je to velmi fajn člověk a já si ho vážím. Nemáme spolu problém v komunikaci. Ze začátku mi trenér ochotně všechno psal. Sledoval jsem jeho pohyby a učil jsem se jednotlivé pohyby. Musel jsem se naučit názvy všech technik. Také jsem se musel naučit správně padat. Trénujeme i s dřevěnou tyčí. Baví mě i to, že jsem třeba sám ve středu obklopen lidmi a zkouším se ubránit.
Takže k němu chodíš stále každý den?
Kdepak. Když jsem chodil na učňák v Praze, tak to nebyl problém. Po vyučení jsem si našel práci v Praze, tak to šlo. Ale nebyl jsem v práci spokojený, tak jsem se vrátil zpátky do Kopřivnice, kde jsem si našel lepší práci. Ale bohužel si od té doby nemůžu dovolit jezdit každý den z Kopřivnice do Prahy. Tak jezdím do Prahy trénovat jen jednou za 14 dní.
To znamená, že musíš doma trénovat sám?
Doma zkouším aikido jen občas. Víc se dívám do knížky, kde jsou zobrazeny jednotlivé pohyby s různými názvy a v duchu život si to přehrávám, jak se dělá ten pohyb a opakuji si to v hlavě. Nebo se rád dívám na internetu na aikido nebo na filmy s hercem Seagalem, v nichž je toto umění praktikováno. Učím se tak nové věci.
Jaký byl tvůj největší úspěch v aikidu?
V roce 2008 v květnu jsem jel s partou i trenérem Židlickým do Japonska do tokijského Hombu Dojo, kde jsem absolvoval zkoušky a obdržel jsem 1. dan – takzvaný mistrovský stupeň. Dostal jsem černý pás. Měl jsem možnost se tam sejít s panem Moriteru Ueshibou, vnukem zakladatele Aikikai Hombu Dojo, tak to byl pro mě velký zážitek. Pak jsem byl v Japonsku ještě jednou, ale to jsem tam jel jen tak, protože Japonsko je krásná země. Ale chtěl bych tam určitě jet asi tak za dva roky znova absolvovat zkoušky, abych získal vyšší stupeň.
Chtěl bys pořádat pro neslyšící kurz aikida?
Ano, to bych chtěl. Určitě ve spolupráci s trenérem Židlickým. Snad to někdy vyjde.
Připojte se! 