Tlumočení hudby vážné i nevážné do znakového jazyka

R: Milí posluchači, už jsme si v minulém díle povídali o tlumočení divadelních představení pro neslyšící. A dnes bych se chtěla více zastavit především u tlumočení hudby. Na to tady mám dnes ve studiu odborníka, na slovo vzatého, kterým je pan Jiří Janeček, vedoucí tlumočnické specializace oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Dobrý den pane Janečku.

Jiří Janeček (JJ): Dobrý den

JJ: Tak názory na toto téma nejsou úplně jednotné. Ale dalo by se říct, že i na základě výzkumů které jsou, ano je to možné. Znakový jazyk, stejně jako každý jiný jazyk, se dokáže vyjadřovat na mnoha rovinách a jednou z nich je i rovina umělecká.

JJ: Přesně tak. Je to záležitost, která vychází z obou stran. Samozřejmě, že ta základní potřeba, nebo takový ten základní impuls, je od samotných neslyšících, kteří v tom svém znakovém jazyce, se chtějí vyjadřovat, vyjadřují se v něm. Ale je to samozřejmě ta část, která si je vědoma, že znakový jazyk je pro ně mateřským jazyk a že má prostě tyto kvality.

JJ: Přesně tak. Neslyšící si vytvářejí takovéto umění, které se trošku liší od toho, co je tlumočeno, protože je více založeno právě na znakovém jazyce, jako takovém, a více si nějakým způsobem hraje s těmi jazykovými prostředky, které jsou specifické právě pro znakový jazyk.

JJ: Takové přehlídky existují. Je to třeba přehlídka "Mluvící ruce" České unie neslyšících, která má celorepublikové působení a je to vlastně přehlídka umělců z celé republiky a vyskytují se tam i umělci zahraniční. A existují samozřejmě i akce, které jsou regionálního charakteru.

JJ: V současné době se již dá zaznamenávat, protože to souvisí s rozmachem audio-vizuální techniky, protože je třeba zaznamenávat tato vystoupení na videozáznam. A archiv, nějaký národní, který by shromažďoval všechna tato díla, tak takový neexistuje. Ale existuje například archiv České komory tlumočníků znakového jazyka, který disponuje některými těmito díly a jinak to jsou samozřejmě i archivy ostatních organizací, které většinou aktivity, které jsou spojeny přímo s tou danou organizací, tak tyto má zaznamenány.

JJ: Vzhledem k té nepředstavitelnosti, je to celkem těžká úloha, to nějak představit ve zkratce. Nicméně, jde tam především o to, že se snažíme, jako tlumočníci, předat tomu neslyšícímu ten pocit z té hudby. To znamená: nepřekládáme jednotlivé nástroje, nebo noty, ale předáváme vlastně tu hudbu jako celek. Předchází tomu celkem hluboká analýza, vždy toho daného díla, kde se zabýváme těmi jednotlivými nástroji, zabýváme se ale nejenom tou hudbou, jako takovou, ale i tím , jaký byl dobový kontext, kdy ta hudba vznikla a jaké vlastně byly důvody toho vzniku ze strany autora. A i nějaké případně další specifické vlivy. A je to tedy záležitost, která je celkem časově náročná.

JJ: Ta příprava je i několik týdnů.

JJ: Jedné skladby.

JJ: Ano, přesně tak.

JJ: Je to tak, že pro tlumočníka je text jako takový určitým vodítkem. Ale vzhledem k tomu, co jsem již říkal, to znamená že tam je mnohem více těch aspektů, které hrají tu roli v tom překladu, tak je to vlastně jenom jedno takové sklíčko v celé mozaice. Takže v případě, že ten text není k dispozici, protože se jedná o symfonickou skladbu, tak to není zas až tak velký problém. Samozřejmě, že záleží na zkušenostech toho daného tlumočníka. A i na jeho invenci a na tom, jak hodně informací je schopen si sehnat o tom daném, konkrétním díle.

JJ: Ano..

JJ: Určitě, my máme také dané pravidla, která je nutné dodržet a to například, že ten překlad musí nějakým způsobem korespondovat s tím zdrojovým dílem. Takže určitě by to nemělo být tak, že to jsou dvě naprosto nezávislé jednotky, kde nikdo vlastně nenajde žádnou spojitost. Ale je to tak, že každý ten tlumočník k tomu přistoupí určitým svým způsobem, což si myslím, že je v pořádku.

JJ: Toto bych spíše vztáhl vždy ke konkrétnímu tlumočníkovi, že pro daného tlumočníka je nějaká hudba více vhodná, nebo méně vhodná. Ale je to prostě záležitost čistě individuální. Nicméně, pokud bych to měl zobecnit, tak například hudba, která je rytmicky výrazná, tak je pro tlumočení jednodušší a hodí se třeba i pro kolegy, kteří začínají s tlumočením protože, není třeba sledovat tolik různých záležitostí v rámci toho daného díla. A určitým způsobem je i atraktivnější pro neslyšící, protože je možné, právě třeba ten rytmus, v případě, že je to spíše v těch hlubších tónech, tak je možné ho zvýraznit na tolik, že ho neslyšící mohou vnímat i vibracemi, tím pádem potom více vidí jak koresponduje vlastně ten překlad s tím zdrojovým dílem.

JJ: Je to tak, že tlumočník, by zcela určitě měl, nějakým způsobem, mít cit pro hudbu. Minimálně, když to řeknu takhle. Ne vzdělání, ale cit. A souvisí to s tím, že ta interpretace, té dané skladby, vždy musí vycházet z toho daného díla. To znamená, že pokud pro někoho je ta daná skladba jenom jakýmsi jednolitým zvukem, tak v tom případě je to mnohem složitější, jak se s tím potom vypořádat. Nicméně, vzdělání jako takové tlumočník mít moc nemusí což …

JJ: Tak. Hudební vzdělání, jako takové, tlumočník mít nemusí. Protože může požádat i kolegy, kteří jsou třeba mimo tlumočnickou profesi, ale právě se více zaměřují na hudební oblast.

JJ: Cílem tlumočníka je hlavně to, aby ve chvíli, kdy vedle sebe sedí posluchač, který je slyšící a posluchač, který je neslyšící, tak aby odcházeli vlastně z toho představení s podobným pocitem. Aby vlastně ty emoce, které v nich vzbudí ta hudba, byly obdobné, a aby si případně i spolu mohli potom promluvit o tom, jak na ně ta hudba zapůsobila.

JJ: Na shledanou

seznam všech dílů slyšitelného ticha najdete na stránce http://ruce.cz/slysitelne-ticho