Podepsáno srdcem 2005

Krásného předvánočního večera 8. prosince 2005 se ve Španělském sále na Pražském hradě konal charitativní koncert Podepsáno srdcem, letos již po jedenácté. Jak akce vypadá? Po samotném koncertu se jde na občerstvení formou švédských stolů. Potom se koná napínavá dražba. Výtěžek dražby se předá sdružení Centrum Dobré vůle, který akci organizuje. Autoři projektu Podepsáno srdcem z Agency Prague Cherry se rozhodli, že letošní dražba se bude týkat uměleckých děl (nejen) zdravotně postižených umělců. Také mnozí autoři skladeb, které na koncertu zazněly, měli nějaké postižení. Například L. van Beethoven (ohluchnutí, skladba Osudová), B. Smetana (ohluchnutí, skladba Předehra k Prodané nevěsta), M. Ravel (ochrnutí levé ruky, hrál na klavír jen jednou rukou, skladba Koncert pro klavír levou rukou D dur), J. S. Bach, J. Ježek (zraková vada, skladba Tmavomodrý svět), S. Wonder (slepota). Koncert odehrál Český národní symfonický orchestr s černošským dirigentem Paulem Freemanem. Vystupovali významní sólisté Boris Krajný, Olga Å těpánová a další. Autoři dražených obrazů pocházeli nejen z Evropy, ale i z USA, a díky projektu se mohly ukázat jejich umělecké hodnoty, a tím jim dát plnohodnotnou chuť do života. To je hlavním cílem celé akce. Počtvrté se do projektu zapojila Komora tlumočníků českého znakového jazyka. Jistě vám vrtá hlavou, jak se jim „zpívalo“ vážnou hudbu? A co neslyšící? Ani nám to nedalo, proto jsme se zeptali.

Otázky pro tlumočníky:

Mohli jste si vybrat skladbu, kterou budete tlumočit?

Andrea Kalců: Nemohla jsem si vybrat, dali mi takovou, jak nám Jirka Janeček rozdělil.

Naďa Dingová: Skladby do koncertního programu vybírá organizátor. My jako tlumočníci do výběru nezasahujeme. Dostaneme program a skladby si pak rozdělujeme. My jsme svěřili rozdělení písniček Jiřímu Janečkovi, který už jednotlivé tlumočníky zná, ví co se na ně hodí. Kdybychom se nějak domlouvali a dohadovali, někdy by to bylo příliš zdlouhavé. A taky jsme profesionálové, tak musíme zvládnout tlumočit „zakázku“.

Ve vážná hudbě jsou často skladby, které nemají slova, jak při překladu do znakového jazyka postupujete?

Andrea Kalců: Každý máme svůj postup. Můj postup najdete v Gongu (prosinec 2005), kde je článek o přednášce na Jeronýmových dnech. Tam najdete přesné vylíčení mého postupu.

Naďa Dingová: Snažíme se získat mnoho materiálů o skladbě: kdy vznikla, proč ji autor napsal, za jakých okolností, pro koho, k jaké události, čeho je skladba součástí (třeba jde o předehru k opeře apod.). Je to skoro detektivní práce, ale vyplatí se to.

Tlumočila jsem při několika příležitostech, ale stále se nedá říct, že mám bohaté zkušenosti. Stále mi trvá velmi mnoho času, než se na tlumočení písně připravím. Je to náročná práce a někdy prostě nemáte tvůrčí náladu.

Kateřina Červinková-Houšková: Nejprve se snažím zjistit, proč to ten autor vlastně napsal, co bylo jeho cílem, pak i něco z jeho života. To je někdy pěkná detektivní práce, ale je to zábavné. Například u skladby Osudová od Beethovena jsem se dozvěděla, že jeho ohluchnutí bylo něco, jako když se před ním zjevil osud, kde jsou před ním zavřené dveře, které po zabouchnutí stále nelze otevřít. Doufal, že díky hudbě neztratí kontakt s lidmi.

Martina Mirovská: Moje píseň slova obsahovala, sice velmi sporadicky, ale přece. V každé hudbě (se slovy i beze slov) cítím příběh a je na mě, zda ho najdu a jaký.

Několik z vás již „zpívalo" v minulých letech, můžete své zkušenosti porovnat. Vidíte pokroky?

Andrea Kalců: Určitě vidím pokroky v tom, že mé tlumočení je lepší než na začátku. Také samozřejmě hraje roli, jaká je to skladba. Pokud mi nesedne v srdci, tak ji přetlumočím jinak, než jak bych tlumočila skladbu, která by mi lépe seděla.

Naďa Dingová: Připadá mi, že příprava je stále mnohem a mnohem horší a těžší. Je nutné hledat neokoukané nápady, originální a nové a to je vždycky náročné. Když se začíná, je největší problém s tím, abychom našli nějakou cestu. Teč je nejdůležitější, abychom neopakovali stále stejné náměty, nápady, aby to potom neslyšící nepřestalo bavit, aby se u toho nenudili.

Samozřejmě moc záleží na typu skladby. Když je skladba, která je mi blízká, líbí se mi, většinou ji také více rozumím. Když ji rozumím více, lépe se mi předává dál, lépe se mi tlumočí. Když jde o skladbu, která mě neoslovuje, pak je o to těžší, najít si v ní zalíbení, porozumět jí.

Mám pocit, že pokaždé bych to udělala po koncertu jinak, ale to je asi normální. Kdybychom byli spokojeni, tak bychom se neposouvali dál a zapadli bychom do stereotypu. Všechno se vyvíjí. Vyvíjí se i znakový jazyk, mění se okolnosti komunity Neslyšících a mění se i přístup k tlumočení. To je všechno úplně přirozené a úplně v pořádku.

Kateřina Červinková-Houšková: Nedávno jsem si prohlídla mé starší přetlumočené písně na tomto koncertu a myslím si, že bych obsah nadále nechala, jen bych ty tvary rukou a pohyby lépe vypilovala.

Martina Mirovská: Na Podepsáno srdcem jsem tlumočila poprvé, mohu tedy srovnávat pouze s jinými projekty. Příprava na tlumočení je ve své podstatě stejná, záleží na typu skladby a na tom, jak mne hudba osloví. Vždy s postupem času by člověk hodně věcí chtěl udělat jinak, lépe, pečlivěji. Pokaždé si říkám, mohlo to být lepší.

Co pro vás na koncertu Podepsáno srdcem bylo největším zážitkem?

Andrea Kalců: To, že při tlumočení za sebou mám symfonický orchestr. Když hrají nástroje, tak cítím, jak mi vibruje hudba do zad. Ta mě pak vtáhne při tlumočení do děje v té skladbě.

Naďa Dingová: Nejkrásnější pro mě je, když po koncertu za mnou neslyšící přijdou a říkají: Mně se strašně líbila ta písnička o lásce, měl jsem při ní husí kůži. Byla krásná, cítil jsem ten rytmus, cítil jsem tu hudbu. To je pro tlumočníka úplně největší potěšení z dobře odvedené práce, a proto to tlumočníci vlastně dělají.

Kateřina Červinková-Houšková: To, že při tlumočení se úplně do děje vžívám celým tělem s orchestrem.

Martina Mirovská: Mít možnost tlumočit takto velké hudební těleso bylo pro mne asi jedním z největších zážitků.

Otázky pro diváky:

Proč jste se rozhodli jít na koncert vážné hudby?

Milena Najmanová (tlumočnice): Å la jsem tam z několika důvodů, chtěla jsem konečně poznat tlumočení vážné hudby. Už dvakrát po sobě mi to nevyšlo. Také moji rodiče mě k tomu nevědomky donutili. Minulý rok záznam koncertu vysílala Česká televize a moje maminka i tatínek z toho byli unešení. A také jsem byla zvědavá na některé své kolegy - tlumočníky.

Barbora Housová (neslyšící): Nikdy jsem na koncertu vážné hudby nebyla. A toto byla příležitost, abych vše poznala na vlastní oči i uši. Byla jsem zvědavá, jak tlumočená hudba a celý večer ve Å panělském sále bude vypadat.

Pavel Tvrdík (slyšící): Těšil jsem se na kombinaci vážné hudby, majestátního prostředí a v neposlední řadě jsem byl zvědavý, jakým způsobem se dá tlumočit hudba do znakového jazyka.

Jaký ve vás zanechal koncert pocit?

Milena Najmanová: Těžko popsatelný, byl to krásný zážitek, tlumočníci podali vynikající výkony a snad i hudebníci, já vážné hudbě nerozumím, ale tato akce ve mně zanechala pocit ohromení a i důležitosti. Neumím to popsat, ale určitě to byl pozitivní zážitek. Teč mě ještě napadá, že tu chválím jen tlumočníky, ale myslím, že celkově organizace byla výborná. Moderátor pan Vala vynikající, ten se na tento typ moderování hodí, také dražba byla prima zážitkem.

Barbora Housová: Celý večer se mi moc líbil, odcházela jsem z něj plně nabita pozitivní energii. Nejvíce se mi líbila skladba od H. Carmichaela: Georgia on my Mind. Co se týče tlumočníků ZJ, tak u mě nejvíce zazářila Andrea Kalců.

Pavel Tvrdík: Pocit z opravdu příjemně stráveného večera. Hudebně mě asi nejvíc zaujal Bleděmodrý svět, největší prožitek ze znakového zpívání jsem měl u skladby Osudová... I s tím handicapem, že znakový jazyk bohužel neovládám.

Myslíte si, že tlumočení vážné hudby bylo náročné?

Milena Najmanová: Ano, určitě, hlavně ta příprava.

Barbora Housová: Určitě ano. Myslím si, ze tlumočník, který chce tlumočit hudbu, či zpěv, by měl mít k hudbě určitý vztah. Měl by dokázat se vžít do melodie i textu.

Pavel Tvrdík: Mohu jen hádat, ale myslím, že ano. Nejen po fyzické stránce, ale asi i tím přebásněním do znakovky. Ale jak říkám, jsou to jen mé pocity.