Má-li tlumočník umožnit Neslyšícím odnést si z hudebního koncertu zážitek, který by byl adekvátní zážitku slyšících návštěvníků, jedná se o jeden z nejnáročnějších úkolů, jaké jsou na tlumočníky znakového jazyka kladeny. Protože dosud nemám s touto oblastí tlumočnických služeb pro Neslyšící osobní zkušenost, zeptala jsme se několika svých kolegů z České komory tlumočníků znakového jazyka, jak se s těžkým úkolem tlumočení hudebního díla v praxi vyrovnávají.
Největším nepřítelem tlumočníka v období před samotným vystoupením na koncertě je čas. Organizátor akce, který si tlumočnické služby objedná, by měl konkrétní tlumočníky kontaktovat a zadat jim práci v dostatečném předstihu. To však u nás bohužel zdaleka není pravidlem. Čas na přípravu může navíc zkrátit neočekávaná událost:
"Původně jsem plánovala vystupovat pouze s písní, kterou jsem již jednou tlumočila, a měla jsem ji tedy připravenou. Nechtěla jsem se na koncertu podílet jinou skladbou - právě kvůli tomu, že čas na přípravu mi připadal velmi krátký: skladby byly k mání asi deset dní před koncertem. Pak ale jedna z tlumočnic tři dny před vystoupením zrušila svou účast a já jsem po ní přebrala devítiminutovou instrumentální skladbu. Za dva dny, které jsem na to měla, jsem překladu a nácviku mohla věnovat jen asi osm hodin. Pro překlad by to stačilo, ale s fixací to už bylo horší. Byla jsem dost nervózní, že mi na koncertě vypadne text."
Při překladu do znakového jazyka tlumočník obvykle čerpá z několika zdrojů. Samozřejmostí je zvuková nahrávka, u zpívaných skladeb text. Zde však výčet podkladů zdaleka nekončí. Inspirací pro překlad může být doba a události kolem vzniku skladby, životopis jejího autora, děj filmu nebo muzikálu, v němž skladba zazněla, nejrůznější (odborné i neodborné) výklady díla, recenze a kritiky apod.
"Na koncertě jsem měla tlumočit píseň z filmu, kterému bych se normálně vyhnula. Musela jsem to nakonec překousnout a jít se na něj podívat. Nakonec nejen že jsem u filmu strávila tři hodiny, ale potom jsem ještě dlouho surfovala po internetu a hledala informace. Přečetla jsem si dokonce i celý scénář."
Úkolem tlumočníka není předat neslyšícímu divákovi jen obsah skladby, ale také rytmus, náladu skladby a také náladu a nasazení interpreta. Jednou z možností, jak se během přípravy na tlumočení vypořádat s rytmem, je následující postup:
"Nejdřív celou skladbu rozdělím podle motivů, které se tam střídají, potom ještě podle taktů. Připravím si přehlednou tabulku, do které se snažím naznačit rytmus. Mnohdy to vypadá jako nesrozumitelná spleť čar a poznámek, zdánlivě připomínající nějaký graf, ale já se v tom vyznám. Potom je potřeba najít si vlastní polohu v hudbě, tak abych se v ní cítila příjemně. To znamená, že i když je hudba velmi rychlá, já mohu ukazovat relativně malým množstvím speciálně vybraných znaků a rytmus pak vyjádřím precizním frázováním znaků nebo jejich razancí."
Velmi důležitou součást přípravy na tlumočení hudebního díla tvoří konzultace s rodilými mluvčími znakového jazyka. Je dobré vyslechnout si názory více Neslyšících a na jejich základě korigovat překlad i způsob podání skladby. Výborným pomocníkem se stává také moderní technika – nahrávání sama sebe na kameru umožňuje tlumočníkovi získat další zpětnou vazbu.
Jak je patrné z předchozích řádků, několik minut tlumočení na koncertě je výsledkem mnohahodinové práce. Odměnou za tuto práci jsou tlumočníkům rozzářené oči Neslyšících v publiku. (Někdy dokonce odměnou jedinou.) Tlumočení hudby je pro tlumočníka znakového jazyka jedním z nejnáročnějších úkolů, ale zároveň jedním z nejkrásnějších poslání - staví mosty přes propasti, které se zdály být nepřekonatelné.
Připojte se! Podpořte nás na Facebooku