Mohou neslyšící vnímat hudbu?
Ti, kteří zvuk znali či znají, mnohdy odpovídají, že ne. Tedy ne bez speciálních zařízení, která by přenášela vibrace, jež by neslyšící mohli vnímat. Pak něco cítit mohou.Neslyšící naopak většinou odpovídají, že samozřejmě mohou. Někteří dokonce říkají, že hudbu milují. Jedná se však hlavně o vnitřní emocionální prožitek z hudby. Fyzický vjem zvuků hudby pro ně není tak důležitý.
Je tlumočení hudby vůbec tlumočení?
Ano, podle mne se jedná o tlumočení. Jde o umělecký překlad, který je součástí profese tlumočníka. Je důležité sei však uvědomit, že vzdledem k umělecké formě překladu jsou i přostředky, které jsou k překladu voleny, uměleckého rázu. To je důvod, proč někdy můžeme slyšet výtku, že takto Neslyšící normálně neukazují. Ano, to je pravda, ale pokud slyšící slyší zpívat zpěváka, také by mohl namítat, že takhle se normálně nemluví. Nikdo však takto neargumentuje. Věřím, že i umělecký překlad básní a písní do znakového jazyka se časem stane natolik samozřejmou součástí profese tlumočníka, že výše uvedené výtky zmizí.Vždyť tlumočník ukazuje úplně něco jiného, než je v textu písně!
Důležité je uvědomit si, co je cílem tlumočníka. Tlumočník by měl předat vše (nejen slova) takovým způsobem, aby pocity slyšícího a Neslyšícího byly shodné. Význam textu zůstává zachován, ale prostředky, které vytvoří shodný celkový dojem se mohou lišit. Je to podobné, jako když si poslechnete přeloženou píseň, nebo si přečtete překlad básně z angličtiny do češtiny - význam je shodný, ale český překlad zcela určitě není pouhým překladem jednotlivých anglických slov.Co když je to orchestrální skladba a není tam žádný text? To tlumočník Neslyšícím říká, co zrovna hraje za nástroj?
Sami Neslyšící mi říkají: "K tomu aby nám někdo říka, které nástroje zrovna hrají, nepotřebujeme tlumočníka, máme oči." I v případě orchestrální skladby je možné překlad provést, je však třeba vědět hodně jak o autorovi, tak o sklatbě samotné (jaký je motiv skladby, kdy vznikla, případně proč). Samozřejmě že konkrétní výsledek práce jednotlivých tlumočníků se bude lišit i v případě, že tlumočí stejnou skladbu, ale existují určitá obecná pravidla, která by měla být respektována v kažném z těchto překladů. Je například velmi zajímavé, že pokud se jedná o typ hudby, který je fyzicky vzímatelný (třeba právě díky vibracím), případně projev interpreta vizuálně výrazný (pohybuje se do rytmu, podupává si nohou apod.), Neslyšící velmi kladně hodnotí, když projev tlumočníka je v souladu s rytmem hudby a výrazem interpreta.Vždyť se jedná jen o exhibici tlumočníka. Proč se slyšící tlumočníci snaží vnutit Neslyšícím něco, co do jejich světa vůbec nepatří?
Samozřejmě, že vystoupit před plné hlediště lidí, vyžaduje určitou dávku odvahy. Tlumočník by však měl respektovat osobu interpreta, který je na jevišti nejdůležitější. Pokud toto dodrží a Neslyšícím přesto připadá vystoupení poněkud odvážné, je to pravděpodobně proto, že vystoupení odvážně pojal sám interpret. Jedna z velmi důležitých zásad (která se velmi lehce porušuje) je ta, že tlumočníkův projev není doplněk hudby, ale musí obsahovat hudbu jako celek. Pokud je výkon tlumočníka zaznamenán například na video a následně přehrán bez zvuku, měl by být stejně hodnotný jako se zvukem.Tlumočení písní do znakového jazyka neodmyslitelně patří k profesi tlumočníka. V žádném případě nelze očekávat, že každý Neslyšící nalezne ve všech tlumočených písních oblibu, zrovna tak, jako ne všichni slyšící poslouchají hudbu všech žánrů. Můžeme se často setkat s tím, že Neslyšícíc dávají přednost vlastním písním, které vytvářejí sami. K těmto písním hudbu slyšet nepotřebují, protože ji mají v srdci. Je ale důležité, aby o tom, zda si Neslyšící oblíbí i písně slyšících, nerozhodovali tlumočníci, ale Neslyšící sami. A tlumočníci by jim tuto volbu měli umožnit.
Připojte se! 