Česká unie neslyšících ve spolupráci s Nadací České spořitelny uspořádala dne 10. listopadu 2006 v sále hotelu Atlantic svou druhou konferenci. Tématem byly hluchota a jiné sluchové vady jako překážky v pracovním a společenském uplatnění neslyšících. Tato konference se konala u příležitosti Mezinárodního dne neslyšících a navazovala na první konferenci, která se konala v roce 2003.
Smyslem konference bylo zhodnotit vztah mezi neslyšícími a slyšící veřejností, zhodnotit zájem slyšících občanů o neslyšící a jejich názory na ně.
Konference začínala v 9 hodin ráno, kdy přicházeli první účastníci a hosté, kteří se zaregistrovali. O půl hodiny později zahájil konferenci Jiří Dachovský a jménem České unie neslyšících všechny přítomné pozdravil a uvedl téma konference. Poté následovala paní Plachá, předsedkyně Nadace České spořitelny se svým úvodním proslovem.
Konference byla rozdělena do tří částí: První část konference trvala zhruba od 10 do 11 hodin. Mluvily zde Kamila Kolínská z agentury STEM a Marie Horáková z Agentury profesního poradenství pro neslyšící.
Agentura STEM (Středisko empirických výzkumů) je agentura, která se zabývá sociologickými průzkumy, zkoumá a hodnotí názory občanů na sociální problémy, na politické osobnosti, atd.
STEM prováděla výzkum od 20. - 27. října 2006, bylo dotázáno 1571 občanů starších 18 let z celé České republiky.
Pracovníci ze STEM rozlišovali občany podle pohlaví, věku, vzdělání, velikosti bydliště a kraje. Tyto hodnoty byly velmi důležité pro přesnost výsledků. Byli osloveni i občané, kteří mají sluchově postiženého člověka v rodině nebo mezi známými.
Agentura STEM se v anketě zaměřila na tři okruhy:
- Informovanost veřejnosti o problémech neslyšících lidí
- Vztah české společnosti k problémům neslyšících lidí
- Vnímání životních podmínek lidí
I) Na otázku Zajímáte se o život neslyšících lidí? odpověděli lidé, že jen zběžně. Jistý zájem o neslyšící projevovala jen jedna pětina veřejnosti, polovina veřejnosti odpovídala "moc se o život neslyšících nezajímám", tři čtvrtě veřejnosti se o život neslyšících lidí vůbec nezajímá.
Ve srovnání s rokem 2003 (konání I konference) se zájem občanů o neslyšící nezvýšil. Lidé, kteří mají v rodině neslyšícího člověka, se o život neslyšících zajímají více.
Kdo se ještě více zajímá o život neslyšících lidí?
Kdo? Především ženy. Muži častěji odpovídali: "Vůbec se o život neslyšících lidí nezajímám." Dále se zajímají lidé se středoškolským vzděláním a vysokoškoláci, lidé s vyšší životní úrovní.
Má veřejnost dostatek informací o problémech neslyšících?
O problémech neslyšících veřejnost moc neví. Jen 14 % lidí si myslí, že má dobré informace.
Jak souvisí zájem o neslyšící s informovaností o nich?
Nedostatek informací o životě neslyšících souvisí s malým zájmem o jejich svět
Snaha informovat veřejnost o problémech neslyšících bude problém. Důvod? Nezájem slyšící veřejnosti. Kontakt s neslyšícím člověkem zvyšuje zájem o svět neslyšících.
Které skupiny ví o neslyšících nejméně?
Jsou to lidé mladší 44 let, lidé s nižším vzděláním. Platí: čím vyšší vzdělání, tím lepší informovanost o neslyšících.
II) Jak veřejnost vnímá zdravotní postižení neslyšících lidí?
Naprostá většina veřejnosti považuje hluchotu za těžké zdravotní postižení, někteří dokonce i za velmi těžké postižení.
Jak veřejnost hodnotí péči státu o neslyšící občany?
41 % procent lidí si myslí, že stát se o neslyšící lidi stará docela dobře, naopak tři pětiny lidí si myslí, že špatně.
Lidé, kteří mají hodně informací o neslyšících, jsou častěji přesvědčeni, že stát se stará o neslyšící dobře
Vztah neslyšící - stát hodnotí každý občan podle svých životních zkušeností.
Jaký je vztah veřejnosti k problémům neslyšících občanů?
Ve vztahu k neslyšícím převládá bezradnost, slyšící lidé by rádi pomohli, ale neví jak. Důvod? Nízká informovanost.
48 % lidí by rádo pomohlo, ale neví jak, 11 % lidí je ochotno pomáhat a 41 % neví vůbec.
Jak lze řešit problém zapojení neslyšících lidí do společnosti?
65 % procent lidí, tedy většina, si myslí, že to lze řešit výchovou a lidmi samotnými.
35 % lidí si myslí, že řešení je v dobrých zákonech.
III) Hodnocení životních podmínek neslyšících občanů. Veřejnost si myslí, že v oblasti zdravotní péče, volného času a životní úrovně mají neslyšící vyhovující podmínky. Nevýhody mají neslyšící na úřadech, v přístupu ke vzdělání a v zaměstnání. To si myslí veřejnost.
Lidé, kteří už mají zkušenosti s neslyšícími, si myslí, že životní podmínky neslyšících jsou lepší. Na rozdíl od neinformované veřejnosti.
Lidé z chudších domácností hodnotí životní podmínky neslyšících většinou kriticky.
Problémy neslyšících se musí medializovat: prostřednictvím rádia, televize, filmů, veřejných setkání, seminářů... Jen tak si slyšící lidé uvědomí, jak mají přistupovat k neslyšícím.
Výsledky této ankety obsahovaly mnoho informací, které byly velice užitečné. Byly velmi zajímavé a překvapující až šokující.
Marie Horáková z Agentury profesního poradenství pro neslyšící (APPN) představila projekt na rok 2006 - 2007: sdružení Neslyšící CZ. Toto sdružení má pomáhat neslyšícím zapojit se do společnosti slyšících, má propagovat komunitu Neslyšících, její jazyk a kulturu. Také má pomáhat odstranit překážky mezi slyšícími a neslyšícími.
Tento projekt je zaměřen na neslyšící obyvatele hlavního města Prahy ve věku 18 až 60 let, kteří nemají práci nebo mají problémy v práci. Tento projekt je také zaměřen na sociálně - právní pracovníky, kteří se zabývají neslyšícími na území města Prahy.
Pomáhá i firmám, které zaměstnávají neslyšící.
APPN zjistila závažné nedostatky (podobně jako STEM): Neslyšící jsou ohroženou skupinou v oblasti práce, mají problémy v komunikaci se slyšícími, zvláště písemnou formou. Většina neslyšících vykonává zaměstnání, které je pro ně lehké. Neslyšící mají větší dovednosti a schopnosti, než si slyšící myslí! Proto APPN prostřednictvím tohoto projektu chce sblížit slyšící a neslyšící, umožnit neslyšícím jejich pracovní poptávku a vytvořit velkou počítačovou databázi pro neslyšící, kteří hledají zaměstnání.
První část konference se blížila ke konci.
Paní Kolínská a paní Horáková měly každá jen půl hodiny na svoji přednášku. Nicméně, bylo to vynikající, jejich informace, zprávy a novinky byly velice zajímavé. Po nich vystoupil pan Dachovský a začala diskuze. Po diskuzi následovalo občerstvení a druhá část konference.
V druhé části konference vystoupila podpraporčík Iva Knolová z Preventivní skupiny správy hl. města Prahy Policie ČR. Paní Knolová mluvila o projektu Policie ČR ve spolupráci s Českou unií neslyšících - o Tísňové lince pro neslyšící. Jak už většina neslyšících ví, tato linka jim umožní navázat kontakt s Policií ČR pomocí SMS z mobilního telefonu.
Dříve to byl problém. Jen slyšící občané se mohli dovolat pomocí linky 158 na Policii ČR, neslyšící měli doteč problémy a dostávali se do špatně řešitelných situací. Díky tomuto projektu se nyní mohou bez problému kontaktovat s Policií ČR. Díky panu Dachovskému, který upozornil na to, že neslyšící mají problém s psanou češtinou, se vyřešil další problém: vznikl jednoduchý manuál, který je k dispozici ve speciálních školách pro žáky a mládež se sluchovým postižním a v občanských sdruženích pro neslyšící. Tento manuál pomáhá při postupu, jak se správně dovolat na linku tísňového volání.
Tento projekt je jedním z prvních kroků ke vzájemnému porozumění mezi slyšícími a neslyšícími.
Poté následovala diskuze a po ní přestávka na oběd. Prostředí hotelu Atlantic bylo příjemné a uvolněné. Po obědě následovala třetí část konference, kde se probíraly příspěvky dalších přispěvovatelů a pak přišla poslední diskuze. Na závěr promluvil pan Dachovský, který položil závažnou otázku: "Integrace nebo segregace neslyšících?" Ráda bych vyjádřila dojem z celé konference. Byla jsem potěšena, už tak dlouho mě nic nezaujalo. Každý sluchově postižený měl vynikající podmínky: mohl si vybrat mezi zapisovatelem, tlumočníkem do českého znakového jazyka, tlumočníkem - vizualizátorem a indukční smyčkou. Úžasné podmínky.
Připojte se! 