Island a kultura Neslyšících

Když jsem se dozvěděla o cestovatelském dobrodružství našich dvou Neslyšících - Martina Kuldy a Jiřího Hanáka, nedalo mi to, a s mladším z těchto dvou cestovatelů se sešla. Vyprávěl mi své poznatky o kultuře Neslyšících na jednom nám přece jen poněkud neznámém a izolovaném ostrově. Islandu.

Martin Kulda je 231etý sympaťák z Kroměříže, který se vloni s kamarádem rozhodl, že se letos vydají na tuto netradiční cestovní dovolenou. Vyzkoušeli si tak na vlastní kůži cestování po zemi, kterou doposud znali jen z cestovatelských příruček a map.

O tom, jak se klukům cestovalo, si můžete přečíst v této UNII na str. 43 přímo z Martinova cestovatelského deníku. Jeho pokračování vám pochopitelně nabídneme i v příští UNII.

Zajímalo mne, jak se asi na takovém ostrově žije Neslyšícím a jaká je jejich kultura.

Ještě před odjezdem jsme si zjistili přes internet adresu místního klubu Neslyšících v hlavním městě Islandu - Reykjavíku.Asi druhý den po příjezdu do tohoto města jsme tento klub navštívili. K našemu překvapení to byl jediný klub Neslyšících na Islandu! Je docela maličký, klubovna pro zábavu Neslyšících čítá jen čtyři stoly. Ostatní místnosti byly administrativní. Neslyšící sem mohou zajít, pokud mají problém například s hledáním zaměstnání. Pracovalo zde několik sekretářek, z nichž jedna byla Neslyšící. Ta nám také sdělila, že se v klubu Neslyšící scházejí každý pátek. Zajímavostí také bylo to, že se Neslyšící na Islandu mezi sebou moc neznají. Průměrně znají tak 30 - 40 Neslyšících. Žije se tam spíše v integraci. Dohromady je na Islandu asi jen 250 neslyšících nebo nedoslýchavých lidí.

Je zde jediná organizace Neslyšících, která sídlí právě v hlavním městě Islandu - Reykjavíku. Byla založena roku 1960. Mají také svůj časopis pro Neslyšící, který vydávají měsíčně, ale jen v rozsahu tří až čtyř stran. Dvakrát do roka vydávají "silnější" výtisky k příležitosti výročí založení této organizace nebo mezinárodního dne Neslyšících. Co se týče sportu, Neslyšící, pokud v něčem vynikají a chtějí trénovat dál, se musí zařadit do sportovního klubu pro slyšící. Neslyšící jsou totiž roztroušeni po celém Islandu a je jich, jak už jsem říkal, velmi málo. Proto se tam žádné sportovní organizace pro ně nezakládají.

Ale na Islandu jsou poměrně úspěšní sportovci mezi Neslyšícími. Dokazují to výsledky např. z deaflympiády v bulharské Sofii (1993), kde se islandští neslyšící házenkáři umístili na 2. místě a v Dánsku (1997) na 4. místě. Bohužel, vloni se deaflympiády v Římě nezúčastnili. Co jsem se dozvěděl, dalšími oblíbenými sporty tam jsou bowling a plavání, které je oblíbené zejména u dívek. Tlumočnické služby jsou však na Islandu na velmi vysoké úrovni. Každý neslyšící žák a student, který studuje na škole pro slyšící (popřípadě na integrované škole), má ze zákona nárok na tlumočníka ZJ, a také je to důsledně dodržováno.

Ano, mají zde pouze jednu jedinou školu pro Neslyšící - je jí základní škola v Reykjavíku. Byla založena roku 1971. Je zde asi 10 tříd, místnost pro počítače, knihovna a speciální třídy pro výtvarnou a pracovní výchovu. Neslyšících dětí je tu však pouze 16! Je to tím, že neslyšící děti bydlí daleko od Reykjavíku a tím pádem i od školy. Proto jejich rodiče volí spíše integraci než dojíždění nebo přestěhování se do Reykjavíku. Většinou se totiž živí jako farmáři a rybáři, takže v případě přestěhování do města by museli změnit svůj dosavadní způsob života a obživy. Ale je tu i jedna výjimka - jeden malý chlapec byl právě z 550 km vzdáleného městečka. Jeho maminka se obětovala a přestěhovala se s chlapcem do Reykjavíku. Bydlí spolu na ubytovně.Tatínek zůstal doma a pracuje dál na farmě, takže se mohou vídat jen o svátcích a prázdninách. Je to smutná situace v tomto ohledu.

Reykjavíkská škola pro Neslyšící je přízemní, ve tvaru písmena L. Protože je tu tak málo neslyšících dětí, druhá část školy je pro slyšící děti. Nemají tu tělocvičnu, a tak musí chodit cvičit do jiné školy. Ale venku je postaveno fotbalové a basketbalové hřiště. Také jsem tu viděl neslyšícího chlapce z šesté třídy, který miloval fotbal. Ale protože je ve třídě jediným fotbalistou, musí vždy počkat, až ostatní děti dokončí výuku, aby si s nimi mohl po vyučování zahrát.

Sama ředitelka této školy je Neslyšící a z 8 učitelů, kteří tu učí, jsou 2 Neslyšící. Ale skoro to nebylo znát, kdo slyší nebo neslyší, protože všichni perfektně ovládají znakový jazyk, což mi samozřejmě velice imponovalo. Z rozhovoru s paní ředitelkou jsem se dozvěděl, že další příčinou, proč je tu tak málo dětí, je kromě problému se vzdáleností i ta skutečnost, že se mnoho rodičů rozhodne nechat implantovat dítěti kochleární implantát. Zařadí jej pak do běžné školy pro slyšící nebo do integrované školy.

Dalším městem, které nabízí integraci, je například Akureyri, kam chodí v současné době 8 neslyšících dětí. V této škole vyučuje i několik pedagogů, kteří ovládají znakový jazyk.

Jinak co se týče vysokých škol na Islandu, nyní zde studuje asi 10 neslyšících vysokoškoláků. Dozvěděl jsem se, že studují obory jako obchodování na burze, ekonomiku, pedagogiku, novinařinu... Mají štěstí, že mohou využívat tlumočnických služeb.

V pohodě. Byl jsem velmi překvapený, neboť jsem očekával, že bude hodně odlišný od českého znakového jazyka. Moc se mi jejich znakový jazyk líbil. Už proto, že mají dost znaků logicky zdůvodněných. Používají prstovou jednoruční abecedu. Ale mnoho znaků bylo podobných.Tu a tam jsme použili mezinárodní znaky. Také jsme se tam domlouvali s Neslyšícími anglicky. Překvapilo mě, že tento jazyk skoro všichni dobře ovládají. Umínil jsem si, že se v něm budu sám také zdokonalovat, neboť je to důležité, pokud chceš cestovat po světě.Také jsem se dozvěděl zajímavost, že zprávy ve znakovém jazyce tam byly zavedeny jako první na světě, a to již v roce 1980. Bohužel ale v televizi nemají skryté titulky - pro nedostatek financí. Ale naštěstí pro islandské Neslyšící se zde zahraniční filmy ze stejného důvodu ani nedabují, a tak je vysílají s islandskými titulky, což se slyšícím zase asi nelíbí.

Jinak si myslím, že se zde kultura Neslyšících stále zlepšuje. Island je v současné době podle mezinárodních ekonomických tabulek na 7. příčce životní úrovně na světě.Většina mladých Neslyšících se stěhuje do Reykjavíku, kde se soustřečuje převážná většina obyvatelstva Islandu. Mnoho mladých Neslyšících vlastní auto již od svých 17 let! Je to normální, protože je tu velký problém s dopravou, špatné autobusové spojení, železnice žádné... Proto je tu téměř běžné, že každý člen rodiny má své vlastní auto.

Setkal jsem se zde také s mladým Neslyšícím, který se narodil na Islandu, vychodil zde školu a pak žil s rodiči a svou mladší neslyšící sestrou 6 let v Norsku. Když dospěl, odjel sám do USA. Poté pracoval určitý čas s kamarády ve Francii a nakonec opět zakotvil v rodném Islandu. V budoucnu by chtěl prý žít ve Å védsku. Musel jsem se smát při té představě, že bych se takhle stěhoval. Ale co je pro nás, Neslyšící, na celém světě společné - domluvíme se téměř vždy a všude.A to je báječné.

(Martin se usměje a chvilku přemýšlí.) Faktem je, že mne velmi láká fantastická příroda. Právě taková, jakou jsem měl možnost shlédnout na Islandu... Evropě chybí krásy této země, jako jsou například gejzíry, geotermální jezírka, nesčetné množství sopek a okouzlujících vodopádů. K tomu se ještě Island může pochlubit nejčistším vzduchem na světě, takže Islančané jsou vlastně nejzdravějším národem světa. Je to také země s nejnižší kriminalitou. Neznají tam třeba krádeže aut, protože to jsou ostrované a zloděj by se s kradeným autem asi daleko nedostal (smích)...

Navíc jsem byl příjemně překvapen zjištěním, jací tam žijí ochotní a upřímní lidé. Opravdu, cítil jsem se tam velice svobodně. Mohl bych žít klidně právě tam, ale určitě ne celý život. Proč? U nás mám dobré životní podmínky. Nedokázal bych se rozloučit s rodiči a svým bráchou, se svými přáteli a také s českýma holkama (smích). A navíc - na Islandu žije málo Neslyšících, jen 250. To bych se asi nudil.

Ale je pochopitelné, že kdo se v této krásné zemi narodil, zvykne si. Musím se přiznat, že na čas, strávený na Islandu, se opravdu zapomenout nedá...