Sebehodnocení úspěšných dospělých Neslyšících

Hluchota je často v odborné literatuře popisována v rovině patologické, a tak je vnímána i ve společnosti obecně, zájem je soustředěn na nedostatečnost, dysfunkci a odlišnost od normálu. V důsledku toho existuje jen málo výzkumů zabývajících se neslyšícími lidmi, kteří jsou úspěšní.

Předkládaná studie vznikla se záměrem být protireakcí na tuto tendenci. Soustředila se tedy na získávání údajů o úspěších od těch neslyšících lidí, kteří byli za úspěšné označeni ostatními dospělými neslyšícími vrstevníky. Na videozáznam byly zachyceny výpovědi čtrnácti neslyšících lidí. Účastníci výzkumu se zamýšleli nad důvody svého úspěchu a zároveň dávali doporučení neslyšícím dětem a dospívajícím, rodičům, učitelům a zaměstnavatelům, jak postupovat, aby se neslyšící děti staly úspěšnými.

Literatura zabývající se vzděláváním a péčí o neslyšící lidi je bohužel plná poukázek na jejich předpokládaný abnormální vývoj. Mnozí odborníci (jejich výčet ke každé charakteristice tak, jak je zachycen v originálu článku, vynechávám - poznámka M.V.) popisují neslyšící jako impulsivní; egocentrické; se sníženou schopností vcítit se do druhého; s malou sebekontrolou; nepřizpůsobivé a závislé. V literatuře jsou dále neslyšící popisováni jako osoby typické zvýšeným výskytem poruch chování, nevyzrálé, nejisté, s nízkým sebevědomím a s nevhodnými sociálním chováním. Již dlouho je hluchota zpodobňována v patologické rovině, která se soustředí na nedostatky, nefunkčnost a odlišnost od normy. Tradiční pohled na neslyšící se koncentroval na jejich postižení - na jejich hluchotu - a interpretoval všechny další aspekty jejich života jako důsledky tohoto postižení.

Součástí úsilí zmírnit tento negativní pohled a podpořit neslyšící děti, mládež a dospívající se projevoval ve zvyšujícím se počtu materiálů zabývajících se kulturou neslyšících a dokumentujících životní příběhy úspěšných neslyšících lidí. National Association of the Deaf (Národní asociace neslyšících) uveřejnila v roce 2000 prohlášení, ve kterém vyzývá k tomu, aby byla větší pozornost věnována velkému počtu úspěšných neslyšících. V části tohoto prohlášení se píše: "Veřejná média potřebují informace o tom, že velká většina neslyšících a nedoslýchavých jedinců prošla uspokojivě všemi fázemi svého života, že se z nich staly dobře integrované, zdravé a dobře fungující osobnosti. A to bez ohledu na to, zda patřili k těm sluchově postiženým, kteří využívali technické kompenzační pomůcky či kochleární implantát, nebo k těm, u kterých tyto pomůcky nemohly pomoct."

Jak bylo řečeno, existuje jen málo výzkumů zaměřujících se na úspěšné neslyšící osobnosti. V kontrastu s tím lze ale najít mnoho různých zajímavých výzkumů, které se soustřečují na úspěchy slyšících osob.

cíle výzkumu

Cílem předkládané studie bylo posbírat informace od úspěšných dospělých neslyšících osob. Předmětem této práce bylo jednak identifikovat různé proměnné úspěchu jednotlivých účastníků a dále na základě jejich kolektivní zkušenosti a náhledu sestavit doporučení pro rodiče, pedagogy, úředníky a psychology, jak pečovat o neslyšící dítě.

výběr vzorku

Asociace neslyšících (The Association of the Deaf) v jednom západním státě USA zaslala dopis všem svým 400 členům, který obsahoval informace o cílech studie, kritéria, dle kterých by měli být posuzováni kandidáti, a dále vysvětlení, jak nominovat potencionální účastníky studie.

Nominováno bylo 22 neslyšících osob (některé osoby byly nominovány opakovaně různými respondenty). Všichni nominovaní byli ochotni se výzkumu účastnit, ale někteří nakonec nenašli ve svém nabitém pracovním programu skulinku, aby se s námi mohli sejít k rozhovoru. Nakonec se dotazování zúčastnilo 14 neslyšících lidí.

sběr dat

Výzkum byl prováděn pomocí částečně řízených rozhovorů, které probíhaly u účastníků doma. Všechny rozhovory byly po osobním povolení dotazovaného natáčeny na video, u každého z dotazovaných byla oficiálně stvrzena diskrétnost výzkumu a jejich anonymita. Rozhovory vedl jeden ze dvou autorů výzkumu, dospělý neslyšící komunikující plynně znakovým jazykem. Okamžitě po skončení každého rozhovoru došlo k přepsání jeho obsahu do angličtiny. Roztříděné přepisy byly použity k analýze dat. Jednotlivé rozhovory trvaly od 20 do 60 minut.

tabulka 1

V případě, že měl dotazovaný či tazatel pocit, že je potřeba výpověč více ujasnit, došlo k podrobnějšímu dotazování. Sestavení otázek dotazníku byl celkem dlouhý a únavný proces. Jeden z autorů výzkumu prostudoval dostupnou literaturu a na jejím základě sestavil 35 otázek. Pak jsme společně vyřadili otázky, které se obsahově překrývaly, a zredukovali tak jejich počet na 17. Nakonec jsme poprosili o pomoc malou skupinu neslyšících a dva profesionály z oblasti péče o neslyšící, aby nám pomohli vybrat nejdůležitější otázky. Po tomto zásahu jsme zredukovali počet otázek na konečných 10.

Úspěch, tedy věc velmi subjektivní, jsme definovali až po prostudování různých publikací zabývajících se úspěšnými lidmi v obchodní sféře, úspěšnými lidmi s poruchami učení a s tělesným postižením. V těchto výzkumech byl úspěch definován různě, ale všechny definice obsahovaly prvky, jako je výkon, sociální dovednosti, sebevědomí. Pro účely této studie byl za úspěšného považován ten, kdo splnil všech pět námi stanovených podmínek: a) vzdělání (alespoň střední), b) výdělek (více jak 30.000 dolarů ročně), c) zaměstnání (v současnosti zaměstnaný), d) sociální respekt (má přátele a je respektován svými vrstevníky), e) sebedůvěra (projevuje pozitivní sebepojetí).

tabulka 2

analýza dat

Poté, co byly rozhovory pořízeny a proběhl jejich přepis, byla data analyzována, systematicky tříděna do kategorií pomocí kódování. Aby se předešlo mylné interpretaci odpovědí, byla analýza provedena dvakrát, oběma výzkumníky zvlášť. Kódování dat zahrnovalo pečlivé zkoumání každé události, každého souvětí, věty i odstavce tak, aby bylo možné zjistit obsahový smysl odpovědi a podle něj ji zařadit do určité kategorie. V každé kategorii byly odpovědi neustále dále srovnávány mezi sebou a taktéž mezi kategoriemi navzájem. Obdobně vyznívající odpovědi byly shlukovány do kategorií. Nakonec byl vytvořen seznam, který obsahoval všechny odpovědi ke všem deseti jednotlivým otázkám dotazníku.

výsledky

otázka první

Odpovědi na první otázku: Proč jste se stal úspěšným? se velmi často shodovaly. Účastníci odpovídali, že velmi tvrdě pracovali a že se jim dostalo patřičné podpory z rodiny. Téměř každý potvrdil svou touhu překonávat překážky a silnou motivaci pro dosahování vytýčených cílů. Všechny výpovědi účastníků k tomuto tématu se dají shrnout pod vyjádření jednoho z nich: "Tvrdá práce znamená při dosahování životního úspěchu mnoho, když nic neděláš, nic nemáš." Stejně tak se zde objevila mnohá tvrzení tohoto typu: "To, co doopravdy stojí za tím, že jsem úspěšný, byli moji rodiče." a "Zásluha je na straně mých rodičů."

otázka druhá

Na otázku druhou, která se týkala toho, jak se podílela rodina na dosažení jejich úspěšnosti, odpovídali všichni v tom smyslu, že nejdůležitějším bylo to, že se rodina smířila s jejich ztrátou sluchu, že je podporovala a pomáhala ve vzdělávání, především při učení se číst a psát. Charakteristickou výpovědí k tomuto tématu je: "Měl jsem vždy mnoho aktivit a všude jsem byl přijímán, ať již to bylo při košíkové, baseballu, akcích pořádaných naším kostelem, mezi mladými. Mí rodiče mne dobře vychovávali - jako rovnocenného jedince." Důležitost vzdělání pro dosažení úspěchu lze prezentovat těmito výroky: "Rodiče mi vždy vštěpovali, že vzdělání je důležité. Tomuto názoru jsem se celý život nezpronevěřil."; "Můj dědeček mi řekl, že musím být chytrý, musím číst a učit se, musím si vše procvičovat a vše studovat."

Z odpovědí na otázku druhou vyplynulo zajímavé zjištění, že těmi, kdo se pro neslyšící stali inspirací k dosahování úspěchu, byli různí členové nejen z užší, ale i rozšířené rodiny. Někdo jmenoval oba dva rodiče, jiný zase matku, pár lidí označilo otce. Mnozí sdělili, že nejdůležitější úlohu v tomto sehrála jejich sestra, pár účastníků vypovědělo o bratrovi. Další jmenovali členy rozšířené rodiny, ať již to byli dědečkové, babičky či sestřenice.

otázka třetí

Při zodpovídání otázky třetí, jaký podíl má na dosažení úspěchu účastníků škola, se účastníci rozdělili do dvou skupin s protichůdnými názory. Odpovědi v první skupině byly ve smyslu, že se účastníkům dostalo dobrého a kvalitního vzdělání, že škola povzbuzovala jejich schopnosti myslet, že jim umožnila socializovat se a vybavila je mnohými znalostmi a dovednostmi, které pak potřebovali ve své profesní kariéře. V této skupině padala prohlášení typu: "Vzdělání mi otevřelo bránu do světa" a "Měl jsem spoustu výborných učitelů."

Naproti tomu druhá skupina nevykazovala pozitivní zkušenosti se školou. Tvrzení následujícího druhu byla běžná pro více než polovinu účastníků: "V té době bylo vzdělávání bídné."; "Ve škole jsem opravdu nenaučil vůbec nic."; "Obvykle jsme celý den nedělali nic jiného než vyslovovali jedno slovo nebo hlásku, třeba p, p, p."; "Ve škole (té a té) se mi dostalo jen velmi chudého vzdělání."; "Vzdělával jsem se vlastně sám tak, že jsem neustále četl, stal se ze mne knihomol.".

otázka čtvrtá

V otázce čtvrté byli účastníci vyzváni k tomu, aby reflektovali, které jejich osobnostní charakteristiky ovlivnily skutečnost, že se stali úspěšnými. Účastníci sdělovali, že byli velmi motivovaní a pracovití, že se nebáli překonávat překážky. U všech účastníků se objevovaly výpovědi typu: "Vždy jsem dělal víc než bylo třeba."; "Bral jsem to tak, že čím víc věcí vyzkouším, tím víc se naučím."; "Měl jsem rád, když se objevila nějaká výzva... Má osobnost mne opravdu neustále tlačila k novým věcem." Mnozí také zmiňovali smysl pro humor a schopnost prosadit se.

otázka pátá

Důležitostí začlenění se do společenského života se zaobírala otázka číslo pět. Respondenti opakovaně zdůrazňovali, že se mnohému naučili při kontaktech s ostatními lidmi. Za důležité považují, aby se neslyšící mohli aktivně účastnit rodinných rozhovorů, aby měli kamaráda, kterému mohou důvěřovat a probírat s ním různé věci. Je dobré účastnit se sportovních aktivit, aktivit nabízených obcí věřících a být členem nějaké takové organizace, jako je například Asociace neslyšících. Mnozí účastníci vypověděli, že měli vždy přátele mezi neslyšícími i slyšícími. K tomu se ale často vyjadřovali podobně jako jeden z nich: "Vždycky říkám, že mám to nejlepší z obou světů. Domluvím se jak ve světě slyšících, tak neslyšících. Ale snadnější je pro mne komunikovat ve světě neslyšících."

otázka šestá

Když jsme se zeptali na doporučení, která by účastníci dali neslyšícím dětem pro to, aby se staly úspěšnými, účastníci poskytli čtyři jednoduché návody: Prvním návodem bylo stanovit si cíle. Jeden účastník varoval: "Nikdy si nesmíš myslet, že něco nemůžeš, nenech si to ani vnutit od ostatních. Nikdy věc nepoznáš, dokud to nevyzkoušíš. I když chceš něco, co je nesprávné, udělej to. Nenech se nikým zastavit." Druhou radou bylo budovat si přátelské vztahy. Jiný respondent podal k tomuto bodu komentář: "Najdi si tu správnou skupinu lidí, kterým můžeš důvěřovat. Komunikuj otevřeně a nepřestávej, vyskytnou- li se potíže. Najdi si někoho, komu můžeš důvěřovat a kdo tě podrží ve zlých časech." Třetím doporučením bylo, aby se neslyšící děti učily psát a číst. Obdobné komentáře k této věci reprezentuje toto sdělení: "Čti moc a moc knih, časopisů, novin a získávej informace z internetu." a "Když už děti umějí psát, mohou komunikovat pomocí psacího telefonu, e-mailem, mohou číst knihy - tedy doopravdy používat jazyk." Čtvrté doporučení, aby se učili sami sebe prosadit, bylo určeno mladým neslyšícím. K tomu vybíráme následující výrok: "Řekl bych jim, aby byli odvážní. Musíš mít odvahu. Je mnoho věcí, které můžeš dělat jinak, než je dělají ostatní děti. Musíš říct učitelce, když ti něco není jasné, musíš se jí ptát... Zkoušej si to teč, když si mladý. Budeš to mít pak jednodušší."

otázka sedmá

Otázka sedmá se týkala doporučením pro rodiče neslyšících dětí. Odpovědi si byly velmi podobné. Všichni respondenti zdůraznili nutnost, aby rodiče se svým dítětem komunikovali. Výroky jako: "Klíčem je komunikace. Nezáleží na tom, zda to bude ve znakovém jazyce, znakovanou angličtinou nebo orálně, důležité je hlavně to, aby dítě mohlo komunikovat." a "Komunikovat nejen s mámou, ale s celou rodinou." vyjadřují jednoznačný pohled účastníků. Dalším tématem bylo poskytování neustávající podpory dítěte a angažování se v jeho životě. "Vždy tu bučte pro dítě, naslouchejte mu, mluvte s ním o budoucích cílech, povzbuzujte ho." a "Podpora je ta nejdůležitější věc." jsou reprezentativními komentáři k této otázce. Nakonec účastníci zdůraznili to, že by dítě mělo být vystaveno různým zkušenostem a mělo by se účastnit různých aktivit. Opakovaně padaly výroky jako: "Nedržte své děti příliš zpátky. Vystavte je světu, ukažte jim ho."; "Neochraňujte své děti příliš. Ony potřebují dělat chyby a nést jejich důsledky. Nechte jim možnost získávat zkušenosti v reálném světě."

otázka osmá

Nejčastěji opakovaným doporučením pro učitele bylo, aby se snažili mít vůči studentům vysoká očekávání. Respondenti komentovali tuto záležitost takto: "Mějte v dítě a jeho potenciál víru."; "Nemějte nízká očekávání." a "Potřebujeme učitele, kteří budou motivovaní, budou mít děti rádi a budou je chtít učit. Ne jenom si stěžovat a obviňovat rodiče." Druhou radou bylo, aby si upevňovali svou schopnost komunikovat znakovým jazykem. Tento pohled reprezentují dva výroky: "Myslím si, že učitelé potřebují větší dovednosti v užívání znakového jazyka, aby mohli komunikovat a získat zájem všech dětí." a "Učitelé by měli znát jazyk a měli by mít ochotu se v něm zdokonalovat." Poslední doporučení pedagogům bylo, aby se zapojili do života komunity neslyšících. Tak, jak jeden účastník zmínil: "Angažovat se v komunitě neslyšících, mít modely rolí, vyprávět příběhy, socializovat se."

otázka devátá

U otázky číslo 9, tedy k doporučením pro zaměstnavatele, byly zaznamenány dva silně prosazované názory. Prvním názorem bylo, že je nutné, aby zaměstnavatelé přehodnotili svou mylnou představu o hluchotě. K tomu uvečme, například tyto komentáře: "Chtěl bych jim ukázat, že to, že neslyším neznamená, že jsem nějak omezený a méně výkonný." a "Dívej se na osobnost, nikoliv na postižení". Takovéto stesky zazněly od většiny účastníků. Druhé doporučení poukazuje na to, že je důležité, aby zaměstnavatelé každého neslyšícího posuzovali jako individualitu. Účastníci výzkumu připomínají, že všichni slyšící lidé nejsou stejní, tak jak někoho může napadnout, že by byli stejní všichni neslyšící? K tomu jeden z respondentů řekl toto: "Je důležité upozorňovat lidi takto: 'Ano, já jsem neslyšící, ale každý další neslyšící třeba nebude jako já. Přijměte skutečnost, že nejsme stejní a dívejte se na to, co vám každý jeden z nás může nabídnout.'"

otázka desátá

Při poslední otázce: Chtěl byste ještě něco dodat? se opakovaly odpovědi, které se objevily už v předchozích otázkách. Neslyšící respondenti zdůrazňovali: a/ potřebu společenského kontaktu a zkušeností různého druhu pro neslyšící děti, b/ důležitost lásky a podpory, které se dítěti dostává od rodiny a c/ schopnost neslyšících stanovit si své cíle.

diskuse

Je nutné zdůraznit, že tato studie nese určitá omezení, která nedovolují tak zcela generalizovat její výsledky. Za prvé, užita byla jen velmi zploštělá definice úspěchu. Za druhé, neověřili jsme si hlouběji, zda účastníci studie opravdu splňují všechna kritéria (např. jsme nepožadovali k předložení školní vysvědčení a diplomy či výplatní pásky). Za třetí, náš vzorek respondentů byl velmi malý...

Na závěr bychom rádi řekli, jak velmi pro nás bylo stimulující podílet se na výzkumu, který se soustředil na silné stránky a úspěchy neslyšících lidí... Rodiny, profesionálové i ostatní by se měli zaměřovat na silné stránky dítěte a ty pak dále rozvíjet namísto toho, aby se soustředili na selhání a problémy... Když dospělí opakovaně soustředí pozornost na špatné či nedostatečné stránky dítěte, může být výsledkem snížení jeho motivace, stažení se do sebe či agresivní chování... Jak píše Moors (2001): "Soustředění se na hluchotu, jakožto něco patologického či nedostatečného, může mít za následek, že dítě bude trpět poraženeckými pocity. Neslyšícím dětem by mělo být umožněno, aby se u nich rozvinuly nějaké silné stránky a aby se u nich našly a pěstovaly dovednosti, které tyto děti úspěšně zvládají." Doufejme, že budoucí výzkumy, stejně tak jako naše zpráva o skupině talentovaných dospělých neslyšících, pomohou připravit takové prostředí, kde bude schopným neslyšícím lidem umožněno užívat jejich existující potenciál k tomu, aby se zdokonalili v důležitých aspektech svého života, řešili problémy a naplňovali své touhy.

Luckner, J. L.; Stewart, J.: Self-assessments and other perceptions of successful adults who are deaf: An initial investigation. American Annals of the Deaf, č.148/2003; s. 243-249.