Seminář o švédské historii neslyšících

V minulém čísle UNIE 3-4/2006 jste se mohli dočíst v rozhovoru s Gordonem Hayem o projektu FRONTRUNNERS. Účastníci se v rámci projektu zúčastnili i konference WFD konané na přelomu září a října ve finských Helsinkách, kde vystoupili se svou kampaní na téma genocidy Neslyšících. Strávili i týden v hlavním městě Dánska - Kodani, kde navštívili místa, mající co do činění s Neslyšícími (školy, organizace, kostel pro Neslyšící, centrum pro kochleární implantace, centrum výuky dánského znakového jazyka, chráněné dílny pro neslyšící s přidruženými vadami aj.). Během pobytu navštívili zejména o víkendech i různá místa v Dánsku, zúčastnili se akcí Neslyšících konaných v sousedních zemích, jako např. oslavy mezinárodního dne Neslyšících, filmový festival Neslyšících, seminář o historii Neslyšících ve Švédsku... Někteří z nich dokonce zavítali i do Prahy, při příležitosti IV. Společenského plesu neslyšících, pořádaným ČUN Praha. Účastníci také uskutečnili mezinárodní párty pro své neslyšící přátele, během níž nelenili a uspořádali i přednášku o projektu Frontrunners.

Ke konci týdne účastníci sepisovali týdenní reportáže v angličtině, které prezentovali na webových stránkách projektu, jež po celou dobu studijního pobytu pilně aktualizovali (viz www.frontblog.dk). Každý z účastníků zde měl i svůj prostor - tzv. blog, který pravidelně v průběhu své účasti na projektu aktualizoval bud v angličtině nebo psaném jazyce své rodné země. Zájemci si tak mohou přečíst vše, co účastníci během projektu zažili a naučili se nového. Pro ty, kteří angličtinu neovládají - nezoufejte: na webových stránkách projektu jsou i videozáznamy týdenních reportáží v mezinárodním znakovém systému.

Můj přítel Gordon Hay využil příležitosti a o víkendu ve dnech 7. - 9. října 2005 se zúčastnil semináře o historii Neslyšících ve švédském Stockholmu Protože však o tomto semináři ve svém blogu psal jen v angličtině, zde se Vám nabízí tato reportáž v jazyce českém:

Seminář se konal v prostorách školy pro neslyšící s názvem Manilla. Stockholm je město plné historických budov s fantastickou historií. Zamířil jsem si to k Youth Hostelu, který mi doporučil Tomáš Hedberg, prezident Spolku švédské historie neslyšících. V recepci jsem si vyžádal ubytování na dvě noci. Obdržel jsem kartu k pokoji (high-tech kartu). Když jsem se zeptal recepčního, kde je pokoj, bylo mi řečeno: "Na lodi". Vyšel jsem ven a naproti budově hotelu, na řece, se houpala asi středně velká loč s krásným designem. Vešel jsem na loč a použil jsem k otevření jejích dveří kartu. Uvnitř lodi to vypadalo téměř stejně jako na běžné lodi. Vešel jsem do svého pokoje, v tomto případě spíše do kajuty, ve které byly dvě palandy. Cítil jsem se skutečně jako na lodi, připraven na cestu kolem světa!

Sprcha a WC byly fantastické - bylo to jako na skutečné lodi! Za 20 Euro za noc jsem byl potěšen s tím, co mám. Pak jsem se rozhodl, že se vydám na pár hodin na obchůzku Starým městem, které bylo velice hezké a příjemné.

A důvod, proč jsem si udělal výlet do Stockholmu, začal v sobotu ráno -tedy seminář o švédské historii Neslyšících. V informačním centru jsem si vyžádal mapu a vydal jsem se podle ní do školy pro neslyšící Manilla, která byla asi 5 kilometrů vzdálená, což mi zabralo pěkných 40 minut chůze. Šel jsem podél ostrova, plném zeleně a stromů, vychutnávajíce si prostředí, tolik podobnému tradiční anglické krajině.

Nakonec jsem se dostal do školy, která byla skutečnou historickou budovou. Zde mne přivítal tajemník a prezident Spolku švédské historie neslyšících. Na semináři přednášeli tři klíčoví přednášející (první přednášel v americkém znakovém jazyce, druhý v angličtině a třetí ve švédském znakovém jazyce).

Semináře se zúčastnilo cca 55 lidí. Všichni kromě dvou byli Švédové. Prvním přednášejícím byl Douglas Bahl z Minnesoty, USA. Hovořil o životě Olafa Hanssona, který se narodil ve Švédsku a poté se odstěhoval do Minnesoty a stal se architektem. V dětství ohluchl na jedno ucho, když byla velká zima a on neměl čepici. Později ohluchl úplně, jak bylo napsáno v jeho deníku, kvůli silnému průvanu v jeho pokoji. Krátce po smrti Olafova otce se rodina odstěhovala do Minnesoty. Jak Olaf vyrůstal, učil se být jedním z nejlepších architektů. Navrhl přes 100 budov, které byly postaveny. Mnoho z těchto budov byly školy pro neslyšící, kluby pro neslyšící. Rovněž navrhl mnoho soukromých domů a kostelů. Jen čtyři z jeho budov jsou v současné době na historických pozemcích (nemohou být zbourány, jsou chráněny).

Douglas nás informoval o tom, že jsou zde však dvě další důležité budovy, o které se snaží, aby se staly historickým objektem. První z nich je Dawes House (jedna z budov Gallaudetovy Univerzity, která byla používána jako ubytovna pro chlapce). Všechny budovy Gallaudetovy Univerzity byly navrženy slyšícími. Druhou budovou je norský kostel v USA, který je překrásný, ale církev odmítla pomoci a učinit budovu historickým objektem, protože kostel je prý "úlem" pro všechny, aby jej navštěvovali a modlili se, a ne pro "slávu". S Douglasovou přítelkyní Sue jsme seděli společně a dívali se na tlumočníka do ASL (americký znakový jazyk). Ale naštěstí ovládám mezinárodní znakový systém, který bývá ovlivňován právě ASL, proto jsem mu dobře rozuměl.

Druhým přednášejícím, který hovořil v angličtině, byla Tiina Naukkarinen, která pracuje ve finské asociaci neslyšících jako pracovník projektů v muzeu Neslyšících. Hovořila o Carlu Oscaru Malmovi, neslyšícímu Finovi, který se odstěhoval do Stockholmu, kde také založil školu pro neslyšící -Manillu. Přednášející zmínila také žáky Carla Oscara Malma a spolupracovníky, s nimiž se stýkal až do své smrti. Oba přednášející nám ukázali mnoho starých fotografií pomocí programu PowerPoint, což všechny posluchače semináře zaujalo.

Nakonec hovořil prezident Spolku švédské historie neslyšících - Tomáš Hedberg. Vyprávěl o historii školy pro neslyšící Manilla, od doby jejího založení v roce 1809. Potom nás všechny vzal na prohlídku školy, což bylo velice zábavné.

Po prohlídce školy se konalo AGM (výroční zasedání) Spolku švédské historie neslyšících. Všech pět členů rady bude pokračovat ve své funkci, s prezidentem Tomášem Hedbergem v čele. Jednou z novinek bylo dokončení tisku plakátů oznamujících jejich plánovanou konferenci mezinárodní historie neslyšících (DHI), která se bude konat v roce 2009 ve Stockholmu. Tyto plakáty budou distribuovány na konferenci DHI v Berlíně letošního roku.

Před koncem dne Tomáš ukázal Dougovi, Tiině a mně sportovní halu, která je samostatnou budovou vedle školy, a je jedinou budovou v oblasti, která byla uznána jako historický objekt. A to přesto, že budova školy vypadala mnohem lépe a historičtěji než tato sportovní hala!

Večer jsme zamířili do stockholmského klubu neslyšících, kde na nás čekalo thajské menu. Jídlo bylo dobré a my jsme pak dostali příležitost s perem a papírem v ruce projít kolem budovy, četli jsme otázky na zdech, které pojednávaly jak jinak než o historii neslyšících. Bylo zde celkem dvanáct otázek psaných ve švédštině, ale Tomáš nám je pomohl přeložit. Ze všech dvanácti otázek jsem měl správně jen čtyři... Teoreticky jsem mohl zodpovědět ještě dvě otázky, ale zbylých šest se týkalo švédské historie, kterou neznám. Vítěz, kterému se podařilo zodpovědět osm otázek, získal krabici plnou čokolády.

V neděli jsme se sešli na jednom ze stockholmských hřbitovů na prohlídku. Bylo zde pohřbeno celkem 21 známých osobností z řad neslyšících, s mnoha dalšími méně známými. Viděli jsme jen ty významnější. Také se nám poštěstilo shlédnout hrob Alfreda Nobela, po němž je pojmenována Nobelova cena.

To byl konec semináře o historii neslyšících, a skutečně jsem si jej užil. Stockholm vyhrál post organizátora konference mezinárodní historie neslyšících (DHI Conference) v roce 2009, kdy bude zároveň oslavovat dvousté výročí školy pro neslyšící Manilla.

Rád bych se této události zúčastnil, v tom případě si opět rezervuji ubytování na lodi! :-)