Tento článek má Další příběh o věrné psí společnici vypráví paní Jana Valová. Svou milovanou fenku Kleopatru už bohužel nemá, zemřela před několika měsíci ve věku osmi let. Přesto na ni s láskou vzpomíná a nedá dopustit.
„Když jsem si šla pro nového pejska, říkali mi, abych si vybrala nějakého čiperného, co se ke mně hned pohrne. Majitelka měla asi jedenáct štěňátek francouzského buldočka. Všichni za mnou hned pelášili, pouze jedna fenečka zůstala sedět v koutku. Měla největší hlavu a velikánské oči. Naše pohledy se střetly a bylo jasno, tu si odnesu domů, žádnou jinou. Kleopatra se ale chovala divně, nereagovala jako ostatní psi. Veterinář zjistil, že má srostlé zvukovody, a tudíž nic neslyší. Operaci nám však nedoporučil, protože by neměla žádný efekt. Smutná a zklamaná jsem vše oznámila 
majitelce a ta okamžitě navrhla psa utratit. To jsem nemohla připustit. I během té krátké doby, co u nás Kleopatra byla, jsem si na ni už příliš zvykla a oblíbila si ji. Samozřejmě jsem zpočátku nevěděla, jak s fenkou komunikovat, neměla jsem ponětí, co takový hluchý pes potřebuje, aby mohl normálně žít, běhat venku a nic se mu nestalo. Naučila jsem ji pár gest, pokynů, kterými se řídila a s těmi jsme vystačily. Měla jsem v té době ještě 12letou kníračku, od té toho Kleopatra spoustu odpozorovala. Ona se ode mě skoro nehnula, stále se ke mně tiskla, nespouštěla ze mě oči. Nemusela jsem ji nijak zvlášť hlídat, ona si totiž hlídala mě. A tak jsem nemusela mít strach, že se zaběhne nebo ji někde srazí auto. Hluchý pes uplatňuje více ostatní smysly, neustále vás pozoruje a už dopředu ví, co bude následovat.“
Kleopatra se ukázala nejen jako oddaný psí společník, ale také jako statečný obranář své smečky: „Při jedné z procházek se odněkud přiřítila rozzuřená fena vlčáka. Vyceněné zuby, naježenou srst, uši sklopené, vrčela a běžela přímo na nás. Zůstala jsem celá zkoprnělá a hlavou mi blesklo, jestli mám do náruče popadnout starší kníračku nebo hluchou Kleopatru. Ta však mé dilema vyřešila za mě. Nemohla slyšet zlověstné vrčení, viděla jen ty vyceněné zuby a můj zděšený výraz. Neohroženě se vrhla proti feně, zakousla se jí do nohy a nakonec ji zahnala pryč. Zachránila nás! I když byla mnohem menší a ještě k tomu postižená, nebála se za mě bojovat. Z toho plyne jediné – kdo chce nejvíc lásky, ať si pořídí hluchého psa.“
Reportáž o statečné Kleopatře můžete vidět v archivu České televize v pořadu Mezi námi zvířaty:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10168639792-mezi-nami-zviraty/209562220700008/
Připojte se! 