Ačkoli tlumočení českého znakového jazyka je u nás stále běžnější službou poskytovanou našim neslyšícím spoluobčanům, čeští tlumočníci se nezřídka potýkají s nedostatkem informací z této oblasti. Kromě návštěv odborných seminářů je jednou z možností sebevzdělávání i studium odborné literatury.
V češtině bohužel zatím neexistuje žádná publikace, která by se touto problematikou zabývala, ani český překlad zahraniční literatury. Jedinou možnou cestou je proto zatím studium dané literatury v originále, nejčastěji v angličtině. Jednu ze zahraničních publikací zabývajících se problematikou tlumočení znakového jazyka bychom vám touto cestou rády představily. Jedná se o knihu nazvanou Interpreting: An Introduction (Tlumočení: Úvod), jejíž autorkou je americká tlumočnice znakového jazyka Nancy Frishbergová. Na vzniku této publikace se svými návrhy i zkušenostmi podílelo mnoho tlumočníků znakového jazyka. Kromě předání poznatků z oblasti tlumočení znakového jazyka se autorka pokouší najít a nastínit paralely mezi tlumočením mluvených jazyků a tlumočením znakových jazyků.
První kapitola pojednává o historickém vývoji tlumočení - od tlumočníků dobrovolníků až po tlumočníky profesionály. Zatímco u mluvených jazyků došlo k obrovskému rozmachu profesionálního tlumočení (nejprve konsekutivního) již po první světové válce z důvodu potřeby komunikovat během mezinárodních diplomatických jednání, vznik tlumočení znakového jazyka není tak přesně datován. Ví se však, že vyplynulo z individuálních potřeb samotných neslyšících dorozumět se se svým okolím v každodenních situacích (návštěva lékaře, bohoslužba v kostele). Zpočátku šlo o tlumočení dobrovolné, které bylo prováděno nekvalifikovanými tlumočníky. Až do 60. let 20. st. nebyla v USA rozlišena role asistenta a tlumočníka, takže tlumočníci znakového jazyka plnili dvojí roli. Bohužel u nás se i na počátku 21. století setkáváme s tímto tlumočníkem-asistentem v jedné osobě. Tato "dvojrole" přináší mnohé problémy, jedním z nich může být i problém neutrálnosti a nezainteresovanosti tlumočníka, pokud přejde do role asistenta.
V následujících kapitolách se věnuje otázkám, jaké schopnosti a dovednosti by měl mít tlumočník znakového jazyka, chce-li být tlumočníkem profesionálním a kvalitním. Z četných hypotéz formulovaných v této kapitole vyplývá, že tlumočník by měl kromě výborné jazykové kompetence v obou jazycích (mluveném i znakovém) mít také určité interpersonální schopnosti a být schopen "regulovat" komunikaci (např. vědět, kdy dochází ke střídání rolí a jakými prostředky se uskutečňuje v obou jazycích). U kvalitního tlumočníka se rovněž předpokládá velmi dobrá znalost obou kultur (kultury neslyšících i slyšících), nutná k věrnému překladu mezi dvěma kulturně odlišnými jazyky. Autorka se také zabývá rolí tlumočníka v procesu tlumočení, etikou tlumočení, popisuje pracovní podmínky tlumočníků v USA a možnosti jejich vzdělávání, např. pomocí certifikačních programů. Samostatná kapitola je věnována tlumočení v situacích vyžadujících speciální komunikační techniky (tlumočení klientům s minimálními jazykovými kompetencemi, tlumočení pro hluchoslepé) a informuje i o možnosti využití neslyšícího tlumočníka jako prostředníka mezi neslyšícím klientem a slyšícím tlumočníkem.
Na závěr se autorka zmiňuje o základních faktorech potřebných k úspěšnému tlumočení (logistické uspořádání tlumočnické situace - to jest umístění tlumočníka vzhledem k příjemci/příjemcům, vhodné osvětlení, pozadí za tlumočníkem, vhodný oděv tlumočníka, atd.).
V příloze lze nalézt znění dvou etických kodexů, a to etického kodexu americké tlumočnické asociace RID (Registry of Interpreters for the Delf) a etického kodexu Mezinárodní asociace konferenčních tlumočníků AIIC (z franc. Association Internationale des Interprétes de Conférence). Oba kodexy jsou stručně představeny z hlediska jejich cílů a obsahu (tj.základních pravidel, kterými by se měl každý profesionální tlumočník řídit).
Knihu si můžete vypůjčit v knihovně Federace rodičů a přátel sluchově postižených v Hábově ulici v Praze 5-Stodůlkách.
Připojte se! 