Příprava tlumočníka na tlumočení

Každý tlumočník znakového jazyka se musí kromě odpovídající znalosti českého znakového jazyka před každým tlumočením též velmi precizně připravit na samotný tlumočnický výkon.

Přípravu tlumočníka bychom mohli v zásadě rozdělit na dvě části:

1. Kontakt s osobou, která tlumočníka sjednává

1. V případě, že tlumočníka sjedná na tlumočení organizace, se kterou tlumočník dříve nepracoval, tlumočník se dotáže, zda má organizátor zkušenosti s tlumočníky pro osoby s vadami sluchu, popřípadě jaké.
2. Tlumočník zjistí, jaké je složení publika, pro které má tlumočit (neslyšící, nedoslýchaví, ohluchlí, osoby s kochleárním implantátem), upozorní pořadatele na specifické potřeby jednotlivých osob, vysvětlí, čím se od sebe zmíněné typy tlumočení liší a zjistí, zda je tlumočení zajištěno pro všechny.
3. Tlumočník zjistí o jaký typ akce se jedná (přednáška, diskuse, konference atd.), kontext celé akce (cyklus přednášek, izolovaná přednáška bez návaznosti na předcházející atd.), scénář akce (program mimo bloky přednášek atd.) a druh akce (kvůli výběru vhodného oblečení).
4. Tlumočník se zeptá na dobu trvání akce.V případě, že vzhledem k rozsahu akce není počet tlumočníků ideální, tlumočník upozorní organizátora na daný problém a  doporučí mu odpovídající řešení. Pokud je na akci sjednán pouze jeden tlumočník, požádá pořadatele, aby do scénáře zahrnul přestávky – cca po dvaceti minutách (v závislosti na náročnosti tlumočení).
5. Tlumočník požádá pořadatele o materiály k výstupu jednotlivých přednášejících (informace o délce výstupu, odkazy, obrázky, užitá literatura k dané problematice, popř. videoprojekce atd.). Materiály by tlumočník měl mít také v písemné podobě nejpozději týden před konáním akce.
6. Tlumočník, vhodně mířeným dotazem, „zkontroluje“, zda prostor, osvětlení atd. odpovídá potřebám neslyšícího publika a zjistí, jestli jsou zajištěny technické podmínky pro komfortní průběh tlumočení (mikrofon pro tlumočníka, stupínek pro tlumočníka, nasvícení tlumočníka, projekce tlumočníka na plátno atd.).

2. Samotná příprava tlumočníka na tlumočení.

1. Aby tlumočník mohl podat kvalitní tlumočnický výkon musí nejprve tlumočenému tématu dobře rozumět.

   Materiály, které tlumočník dostal jako podklady pro tlumočení, si důkladně prostuduje včetně obrázků, grafů atd. K lepší orientaci v dané problematice může tlumočníkovi pomoci nahlédnutí do literatury, kterou přednášející používal. Na základě všech informací si tlumočník vytvoří své poznámky pro tlumočení.

   V případě, že tlumočník si není jistý, zda správně pochopil téma výstupu, které bude tlumočit, vhodnou formou požádá pořadatele akce o smluvení schůzky s  konkrétním přednášejícím.

2. Tlumočník si výstup „nepřeznakovává“, ale vytyčí si hlavní body celého tématu, vytvoří si mentální mapu, ke které pak po celou dobu tlumočení odkazuje.
3. Pokud tlumočník nezná nějaké termíny z dané problematiky, může požádat svého zkušenějšího kolegu, tlumočníka se kterým spolupracuje, o pomoc, nebo pro neznámé termíny předpřipraví odpovídající opis ve znakovém jazyce.