Vzpomínáme s Martinem Francem

foto: archiv Martina Franceho a Veroniky Chladové

Martine, vzpomínáš si ještě na rok 2002, kdy ses se mnou učil písničku ve znakovém jazyce?

To už je dávná minulost, ale vzpomínám si, že učení se písničky ve znakovém jazyce bylo pro mě výzvou. Poté jsem zjistil, že to je i velmi tvrdý oříšek.

Bylo to pro tebe těžké? Co bylo nejtěžší?

Těžké to pro mě bylo rozhodně, vždyť jsem se to učil skoro tři měsíce. A co bylo nejtěžší? Vždy si převést ty jednotlivé znaky na papír tak, abych to potom z toho doma pochopil, když jsem se to učil.

Na které vystoupení se zpěvem ve znakovém jazyce nejraději vzpomínáš? Účinkoval jsi, pokud já vím, na Miss ČR 2002, Miss Světa 2002, na benefičním vystoupení na Výstavišti, v televizi Prima v pořadu Na scénu s Martinem Dejdarem, na hradě Houska a dalších. Měl jsi trému?

Největší trémou jsem trpěl hned při tom prvním vystoupení na Miss České republiky, ale je pravda, že když jsem vystupoval s tebou, bylo to vždy zajímavější, přece jen jsme stáli na pódiu dva. Jinak rád vzpomínám na všechna vystoupení a dodnes s touto písničkou ve znakovém jazyce vystupuji, převážně na charitativních projektech. Trénuji to vždy před vystoupením, takže, zaplaťpánbůh, mozek stále může na tom pracovat.

Kde všude jsi zpíval ve znakovém jazyce a mohl tak slyšícímu obecenstvu tento krásný jazyk ukázat?

Každý rok si žádají písničku na akci Super den společnosti Helppes a na různých módních přehlídkách. Dokonce jsem ji zpíval a předvedl ve znakovém jazyce i vloni na pěveckém festivalu Vostočnyj bazar na Krymském poloostrově v Bachčisaraji, kde jsem se ze 40 zemí a interpretů probojoval do finálové desítky a díky tomu mé vystoupení vidělo přes 450 milionů diváků, což je neskutečný počet. A dělím se o 4. a 5. místo, z čehož mám velikou radost.

Ptají se tě občas lidé na zpěv ve znakovém jazyce?

Plno lidí a nejenom z branže to obdivují a nejčastější otázka je, jak dlouho jsem se to učil.

Kdybys dostal nabídku naučit se jinou svou písničku ve znakovém jazyce, šel bys znova do toho?

Kdybych dostal nabídku, tak bych do toho šel rád a znova, protože z vlastní zkušenosti vím, že tato práce má pro mě smysl především duchovního charakteru a vím, že tím spoustě lidí udělám radost a od toho na tomhle světě přece taky jsme.

Myslíš si, že by měli ostatní zpěváci na vlastní kůži zkusit zpěv ve znakovém jazyce?

To se takhle nedá říci globálně. Je to na každém interpretovi, jak se s touto hozenou rukavicí vypořádá. Ale výsledek je pak znát především na akcích pro neslyšící. Je rozdíl, když zpívá zpěvák, který předvede zpěv i ve znakovém jazyce, anebo jen zazpívá, bez znakového jazyka. V této republice byla první Hanka Zagorová, pak jsem to byl já, Jiří Korn a poté Lucie Vondráčková. Není nás mnoho.

Myslíš si, že by měly být pořádány koncerty tlumočené pro neslyšící, například tlumočníky znakového jazyka?

To vůbec není špatný nápad. Hlavně je to opravdu přibližování hranic mezi těmito dvěma světy.