Rozhovor se zpěvákem Martinem Francem

V květnu při soutěži Miss ČR neslyšících na pódiu upoutala pozornost zajímavá dvojice. Zpěvák zpíval hlasem i znakovým jazykem a znakováním ho doprovázela mladá dívka. Zasvěcenci poznali Martina Franceho a Veroniku Chladovou. Tatáž dvojice vystupovala v červenci před tisícovkou diváků v průběhu soutěže Miss světa neslyšících. A sklidila ohromný aplaus.

"Začalo to tím, že mne zavolala agentura s nabídkou na vystoupení na Miss neslyšících České republiky. Zajásal jsem, ale později mi došlo, že mne hodně lidí neuslyší, když budu zpívat, že neslyšící diváci z toho nebudou nic mít," vzpomíná Martin France. "Na to mi nabídli, jestli bych se chtěl naučit písničku ve znakovém jazyce. Hned jsem s tím souhlasil."

Zpěvák Martin France má za sebou bohatou kariéru. Začal vystupovat už v roce 1989, ve svých 20 letech. Zpíval s Ivetou Bartošovou, Karlem Gottem, vydal několik CD. Hrál ve filmech (např. Vrať se do hrobu, Kamarád do deště II), v televizi (např. v seriálech Motel Anathéma, Nemocnice na pokraji zkázy) a v divadle. Vystupuje v muzikálech, např. Jesus Christ Superstar, Pippin, Pěna dní, Dracula, Vlasy, Pomáda ad.

Veroniku Chladovou mnozí znají z jejího vystupování v Televizním klubu neslyšících České televize. V současné době studuje na gymnáziu pro sluchově postiženou mládež. Znakový jazyk ovládá perfektně, vždyť její rodiče jsou neslyšící a doma s nimi komunikuje ve znakovém jazyce:

"Na jaře mi jedna učitelka doporučila, jestli bych mohla učit jednoho zpěváka písničku ve znakovém jazyce. Krátce nato jsme se s Martinem Francem sešli a začali jsme se učit."

Martin France doplňuje: "S Veronikou jsme se scházeli u mne doma dvakrát týdne a znakovat jednu písničku mne učila dva a půl měsíce. Původně jsem měl na jevišti vystupovat sám. Pak jsem si řekl, že by to bylo hezčí, kdybychom vystupovali společně."

Pro Martina Franceho, který se znakový jazyk předtím nikdy neučil, byly začátky těžké. Kreslil znaky na papír, znak vedle znaku. Ale když měl zaznamenat "dej mi" nebo "dej ti", ve znakovém jazyce vyjádřené jedním znakem, musel se také naučit orientaci v prostoru.

"Někdy jsem měl nepřesně zaznamenané grafické zobrazení, tak z toho vyšel znak beze smyslu," směje se Martin France při vzpomínce na svoje začátky. "Pro mne to bylo něco jako choreografie. Musel jsem vědět, jak vést ruce v prostoru, kdy ťukat na hrudník a tak podobně."

Na všech dalších vystoupeních pak Martin France zpíval "naživo" a s Veronikou Chladovou vytvořili sehranou dvojici. Na jevišti jejich zpívání a znakování vypadá velmi snadno, ale předcházela tomu tvrdá práce.

"Veronika je mi na jevišti velkou oporou. Znakujeme synchronně (současně, ve stejném čase, pozn. red.). Na pódiu si nedáváme žádná znamení, abychom nepokazili celkový dojem, neporušili středovost. Vždy ale požádám Veroniku, aby si stoupla o malý kousíček přede mnou. Když na jevišti sám znakuji, tak jsem smutnější."

Veronika dodává: "Očima se dívám na Martina, hlavně na začátku. Pak cítím vibraci hudby. Takže to zvládám."

Martin France a Veronika Chladová kromě vystoupení na soutěžích Miss neslyšících účinkují na řadě dalších akcí, například na benefičních koncertech na pomoc lidem postiženým srpnovými povodněmi, na koncertech, jejichž publikum je čistě "slyšící". Všude se setkávají s velkým ohlasem jak ze strany neslyšících lidí, tak ze strany slyšících. A rozezní potlesk, lidé vstávají... Pak chodí za nimi a pokud přijdou neslyšící diváci, Veronika se ujímá role tlumočnice:

"Martin naštěstí zřetelně mluví, dobře artikuluje, určitě je to tím zpíváním."

"Měl jsem nádherný pocit, že jsem mohl zpívat ve znakovém jazyce a zvláště když jsem viděl, jak mi neslyšící diváci rozumějí a jak mi hezky děkují. Přišel jsem na to, že se písničky nemusejí podávat jen ve zpívaném projevu, ale i jinak."

Veronika Chladová: "Sama jsem viděla reakce neslyšících diváků, pro něž byl zázrak, že se slyšící zpěvák naučil písničku ve znakovém jazyce. Z těch pocitů jsem šťastná."

Martin France: "Už jsme byli osloveni, abychom připravili další písničku na příští rok, měli bychom opět vystupovat na soutěžích o nejkrásnější neslyšící dívku. Moc se na to těším i na skvělou spolupráci s Veronikou."

Někdy stačí málo a může vzejít plodná spolupráce, při které se kultura neslyšících a kultura slyšících mohou krásně doplňovat. Vždyť mezi nimi není, nemusí být a také ani nesmí být nepřekonatelná bariéra.