V kolik letech jsi začala tancovat?
Tancovat jsem začala, když mi bylo asi 12 let. Navštěvovala jsem kurz v Kladně u jedné skvělé tanečnice. Měly jsme s holkama různá vystoupení. Moc mě to bavilo. Potom jsem se věnovala aerobiku a tae-bo. Znovu tancovat naplno jsem začala asi před rokem.
Co to znamená „street dance“ a proč se věnuješ zrovna tomuto tanci?
Street dance znamená v angličtině „pouliční tanec“ nebo „tanec ulice“. Vychází hodně z volných přirozených pohybů a inspiruje se basketbalem. Je to tanec, který jako první provozovali černoši v různých částech USA, a poté se rozšířil po celé USA. Street dance je velice oblíbený hlavně u mladých lidí, kteří mají rádi volnost.
Tento styl tance mi vyhovuje, protože u něj záleží na povaze tanečníka. Nemá přesná pravidla, která se musí dodržovat jako např. u aerobiku.
Vyzkoušela jsem docela hodně tanečních směrů, od baletu, port de brass až po klasický tanec, latinskoamerické tance, disko aj., ale street dance mi vyhovuje asi nejvíc, protože v něm můžu uplatnit prvky ze všech možných tanců.
Zajímalo by mě, jak tě napadlo se naučit znakovat. Bylo to kvůli tomu, že jsi chtěla založit kurz pro neslyšící?
Se znakovkou jsem se seznámila už na střední škole. Sestra mé spolužačky pracovala na škole v Berouně, velice mě to zajímalo. Začala jsem se učit u jedné tlumočnice, ale byla to znakovaná čeština. Moc mě to bavilo, ale chtěla jsem navštěvovat kvalitnější kurzy.
Nebylo to kvůli tomu, že bych chtěla založit kurz tancování pro neslyšící. Spíš to byla náhoda, byl to vlastně nápad Mileny Čámkové, spolupracujeme spolu v organizaci Zavři uši, o. s.
Poprosila mě, jestli bych chtěla být lektorkou. Mám licenci na cvičení a předtím jsem pomáhala Magdě Vojnarové s tanečním kroužkem pro děti, tak jsem do toho šla.
Domluvím se s neslyšícími a miluji tanec - rozhodla jsem se to spojit a výsledek je dost zajímavý.
Kam jsi chodila na kurz znakování?
Přihlásila jsem se nejprve do Pevnosti - Českého centra znakového jazyka. Nejprve na letní intenzivní kurz, který vedl Martin Wiesner. Potom jsem se nastoupila do 1. modulu (pro začátečníky, pozn. redakce), když jsem chodila do prváku na VŠ. Znakování mě moc baví. Teď navštěvuji kurzy českého znakového jazyka u nás ve škole v Radlicích, kde pracuji. Chodím už do 4.modulu a čekají mě zkoušky. Jsem ráda mezi neslyšícími, myslím, že mají neobyčejný a půvabný jazyk. Se znakovkou mi také hodně pomáhá kolega z práce Tomáš Bogner. Je mým kamarádem a společně se učíme. Když se učím, tak mám pocit, že to není tak těžké.
Jak si vedl kurz tancování pro neslyšící?
Kurz běžel od dubna do května, takže dva měsíce. Moc neslyšících nepřišlo, ale i přesto jsme si párkrát zatancovali. Také byl problém v tom, že ve ftnescentru, ve kterém se kurzy konaly, se musel dodržovat přesný čas. Občas se stalo, že neslyšící přišli hodně pozdě, takže už nemělo cenu začínat cvičit. Škoda. Doufám, že se to neslyšícím líbilo, ale na to se zeptej Magdy nebo Radky, které tam chodily.
Jsi zklamaná?
Nevím, jestli jsem zklamaná. Spíše je to škoda. Myslela jsem, že by mohl být větší zájem. Někdo mi říkal, že mu nevyhovuje čas nebo cena. Teď žádám o grant na projekt zaměřený na tancování pro děti. Snad to vyjde. Ráda bych to zkusila znovu - s větší reklamou, více informacemi pro neslyšící a zřejmě na jiném místě, ale nevím, jestli se to povede.
Klárko, moc děkuji za rozhovor a držím palce ohledně tvého projektu.
Připojte se! 