Svou vlastní ženou (rozhovor o tlumočeném divadelním přestavení)

Divadelní představení Svou vlastní ženou, v současnosti tlumočené (jednou za dva měsíce) do českého znakového jazyka, je snad nejzvláštnějším tlumočeným divadelním představením. V této hře hraje jen jeden herec, který během představení zahraje (podle údajů neslyšících) 35 postav! Vynikající Pavol Smolárik hraje transvestitu jménem Lothar Berfeld/Charlotte von Mahldorf, který musel bojovat o svůj život v dobách fašistického a komunistického režimu. Zeptali jsme se Jindřicha Mareše na jeho zkušenosti s tlumočením právě tohoto představení.

Jak to vypadá, když Pavol smolárik hraje 35 postav?

No, on spíše předvádí dialogy mezi jednotlivými postavami. Například Pavol změní hlas, postoj těla, chování, ale i takové detaily jako tempo řeči, přízvuk atd. Divák má pak skutečně dojem, že mluví jiná osoba. Každá z postav v té hře je jedinečná a má svůj vlastní projev. Pavol Smolárik se do těchto postav přeměňuje jato lusknutím prstu.

Jak se to tlumočí pro neslyšící?

No, není to lehké. Střídání rolí je sice pro český znakový jazyk mnohem přirozenější než pro český jazyk, ale při tlumočení divadla záleží podle mě daleko více na vžití se do rolí postav („proměnit se v postavu“) než při běžném hovoru. V běžném hovoru může stačit jen natočení těla - neslyšící divák snadno pozná, že mluví někdo jiný.

Pro každou postavu jsem si musel vytvořit nějaký charakteristický způsob znakování (postoje, výrazu) a ten vždy dodržet, aby divák poznal, kdo právě mluví. Zároveň to muselo samozřejmě odpovídat způsobu hraní Pavola Smolárika. Ještě pořád na tom pracuji.

V některých scénách zazní také němčina. Aby to i pro neslyšícího diváka působilo přirozeně, učil jsem se pro tyto scény také pár znaků a vět z německého znakového jazyka.

Dalším problémem při překladu bylo oslovování. Zatímco v češtině se oslovujeme jménem, v českém znakovém jazyce se rozhovor naváže například zamáváním. Když je více tlumočníků a každý patří k jedné postavě, tak neslyšící divák ví, kdo komu co říká. Ale já tlumočím sám. Musel jsem tedy nejdříve situaci uvést, aby se neslyšící divák lépe orientoval.

Mohl bys to vysvětlit na konkrétní scéně ve hře?

V celé hře je například hodně scén, ve kterých si lidé píší a posílají dopisy. Třeba Doug (autor hry) píše: „Moje milá Charlotte,..."či John (Dougův kamarád) píše: „Dougu, to je tedy síla..."

Když tohle Pavol řekne, tak slyšící divák hned ví, že se jedná o dopis a komu je psán.

V překladu já nejdříve uvedu, že Doug píše Charlotte dopis, pak mohu tlumočit, co se v tom dopise píše.

Jak „přepneš“ třeba mezi samotnou charlottou a nacistickým vojákem?

Tam je to hlavně o té změně postoje, mimiky, výrazu - díky těmto změnám neslyšící poznají, která postava zrovna mluví. A že se jedná třeba o nacistického vojáka, který tam do té doby nebyl, to neslyšící diváci poznají z celé situace.

Například Pavol (Charlotte) řekne: „A ten voják mi řekl: …“ Najednou se Pavol změní, změní hlas, chování, mimiku atd. a je v tu chvíli voják – já vlastně také. Charlotte je tak výrazná, že ji divák vždy pozná, takže nepotřebuje žádné představování.

A jaká je charlotte vůbec?

O tom celá hra vlastně je. Divák musí přemýšlet a sám si musí udělat vlastní názor. Zřejmě každý divák ji bude vnímat jinak. Charlotte je hodně komplikovaná osoba. Na jednu stranu ji litujete, co všechno musela zažít, ale na druhou stranu nechápete, jaké věci dokázala udělat známým, přátelům.

Vyskytl se nějaký problém při přípravě tlumočení této divadelní hry?

Nenarazili jsme, myslím, na žádný problém typu „Kam tedy s tím tlumočníkem, aby nepřekážel“. Režisér Janek Růžička byl velmi otevřený a vstřícný. Problém byl možná trochu s osvětlením. Některé scény ve hře potřebovaly být málo osvětlené, což by bylo nevýhodné pro neslyšící – neviděli by dobře na tlumočníka. Museli jsme to vyřešit tak, aby tlumočník byl dobře vidět, ale zároveň byla zachována i původní atmosféra té situace.

Představ si, že potkáš neslyšícího a chceš mu doporučit tuto hru. Proč?

Je to úplně něco jiného než tlumočená divadelní představení, která neslyšící mohli vidět (Perfect Days, Tracyho tygr, Růže pro Algernon… pozn. redakce). Díky této hře budou mít neslyšící možnost poznat život velmi zvláštního člověka, poznat dobu 2. světové války a komunistického režimu. Možná bude neslyšícím Charlotte blízká, protože je „jiná“ a musí celý život bojovat s většinovou, „normální“ společností.

Děkuji za dramatický rozhovor

Slovníček

detail – součást většího celku, podrobnost, zvětšený výřez (technicky)
tempo řeči – rychlost řeči
přízvuk – hlasový důraz na určitou slabiku slova, např. VO-DA (důraz je na slabice VO-)
mít vlastní projev – mít vlastní chování, vyjadřování atd., které člověka odlišuje od ostatních
jako lusknutím prstu (přenesený význam) – ve velmi krátkém okamžiku
komplikovaná osoba – povahově složitá osobnost
komunistický režim (ve státě) – vláda komunistů