Před lety jsem četla knihu Růže pro Algernon. Když jsem našla v nabídce divadelního spolku Kašpar představení na motivy této knihy, přála jsem si hru vidět. Přiznávám, že i kvůli Honzovi Potměšilovi, který hraje hlavní roli. Ale nerozuměla bych… Teď se mi to díky tlumočníkům splnilo. Česká komora tlumočníků znakového jazyka připravila ve spolupráci s Divadlem v Celetné další divadelní představení pro neslyšící diváky. Hra Růže pro Algernon je tlumočena do znakového jazyka stínovým tlumočením, kdy každý herec má svého tlumočníka.
Od premiéry představení Růže pro Algernon uplynulo už dvanáct let, ale zájem diváků o toto představení s excelujícím Honzou Potměšilem neutuchá. Nyní můžou příběh prožívat i neslyšící diváci. Tlumočnice Martina Mirovská upřesňuje: „Růže pro Algernon je příběh retardovaného muže Charlieho. Vypráví o jeho snu, který se stal skutečností. Měl možnost, i když jen na malou chvíli, poznat dva různé světy. Prostřednictvím Charlieho tuto možnost máme i my, můžeme sledovat setkání těchto dvou světů na divadelních prknech. Mám pocit, že toto téma by mohlo být pro neslyšící zajímavé.“
Divadelní inscenace Růže pro Algernon vznikla podle povídky amerického spisovatele Daniela Keyese z roku 1958, později zpracované do románu. Hlavní hrdina 37letý Charlie Gordon si píše deník. Charlie má nízkou inteligenci, je mentálně zaostalý. Chce být chytrý a protože má silnou vůli učit se, vyberou si ho profesoři Strauss a Nemur pro svůj medicínský experiment, zvýšení IQ. Tento experiment do té doby podstoupily pouze laboratorní myši, mezi kterými je i myš Algernon. Po operaci se Charlieho inteligence začíná zvyšovat. Stane se z něj génius, je mnohem chytřejší než profesoři. Zamiluje se do slečny Kinnianové, která se o něj stará. Jenže myš Algernon začíná být divná a Charlie zjistí, že vysoké IQ je jen dočasné. Ví, že se jeho inteligence bude snižovat a stane se z něj zase hloupý „blázen“.
V divadelní verzi jsou čtyři postavy - Charlie Gordon (Jan Potměšil, tlumočí Naďa Dingová), slečna Kinnianová (Eva Elsnerová/ Markéta Coufalová, tlumočí Martina Mirovská), doktor Strauss (Tomáš Karger/ Petr Lněnička, tlumočí Milena Najmanová/ Jiří Janeček), doktor Nemur (Jakub Špalek/ Petr Vobecký, tlumočí Alan Ptáček). Doktoři mají bílý plášť, jejich tlumočníci černý.
Růže pro Algernon se stínovým tlumočením je hra bez handicapů. Vůbec není důležité, že Charlie v podání Honzy Potměšila nemůže chodit, nebo že se na jevišti komunikuje ve znakovém jazyce.
Jaké to je tlumočit Honzu Potměšila? „S Honzou se pracuje skvěle, má velký cit nejen pro postavu, ale i pro potřeby tlumočníka, se kterým se najednou o roli dělí. Pomáhá tlumočníkovi mnoha poznámkami k pocitům, se kterými herec v konkrétních momentech hraje, které postava právě cítí. To jsou věci, které se nepřenáší slovy, ale někde mezi řádky, v melodii a rozechvění hlasu, v tempu promluv a v dikci. Ale i tyto věci je, pro správné pochopení děje a postav, nutné předat neslyšícímu divákovi. Honza mi pomáhal mnoho věcí pochopit správně, rozřešit a tím pádem i co nejvěrněji přetlumočit,“ říká Naďa Dingová.
Píseň? Nepřijdou o ni ani neslyšící diváci, Alan Ptáček jako doktor Nemur má krásné, procítěné sólo. Píseň v Alanově podání byla skvělá. Sám k tomu dodává: „Hudba je dlouhá sedm minut a je pro mě svým způsobem depresivní. Příprava byla náročná. Poslouchal jsem hudbu několikrát za sebou, abych ji mohl procítit a následně podat neslyšícímu divákovi. Mám za sebou několik vystoupení a vždy, ani nevím, jak je to možné, jsem tuto hudbu prezentoval jinak.“
Tlumočníci Milena Najmanová a Alan Ptáček jsou nedoslýchaví. Zeptala jsem se Mileny, jak se jí tlumočilo. „Pro mě jako nedoslýchavou je možná divadelní tlumočení lehčí. Na jevišti je jednak dobře ozvučený prostor, takže výborně slyším, a jednak jsem se na toto tlumočení připravovala dlouho, snažila jsem se, abych si text zapamatovala. Neznamená to však, že tlumočím podle sebe. Tlumočím to, co říkají herci. Já mám jen připravenou škálu možností, jak tu danou situaci přetlumočit. Také hodně záleží na hercích a tlumočnících. Musím sledovat, co tlumočí můj kolega a pak na to navázat, aby to mělo smysl.“
V hledišti bylo kromě neslyšících i několik vozíčkářů. Po představení jsem se zeptala náhodně vybraných diváků na názor na tlumočené představení. Slyšící diváci se s tlumočením pro neslyšící v divadle setkali poprvé. Nikdo z oslovených to nevnímal rušivě, ba naopak, brali tlumočníky jako zajímavé zpestření.
Neslyšící diváci také odcházeli domů spokojeni a vychvalovali si výkon tlumočníků. Myslím si, že je výhodou, když neslyšící předem znají stručný obsah této hry a souvislosti. Mně pomohlo, že jsem už kdysi četla knihu, jinak by pro mě byla hra dost těžká. Román Daniela Keyese, který získal prestižní ocenění, se líbil i Mileně Najmanové: „Hru jsem viděla asi čtyřikrát během přípravy na tlumočení. Když jsem ji viděla poprvé, moc se mi líbila. Přečetla jsem si i knížku, která je snad ještě hezčí. Je v ní více postav a díky knížce jsem více pochopila Charlieho myšlení.“
Tlumočených představení přibývá. Zvykají si neslyšící chodit častěji do divadla? Tuto otázku jsem položila Nadě Dingové: „Je moc dobře, že přibývá tlumočených představení, která respektují jazyk, kulturu a potřeby neslyšících. Jen tak se nám společnými silami podaří vyléčit neslyšící z nenávisti vůči divadlu. Mnoho neslyšících se téměř osype, když dostane lístek do divadla. Nedivte se, když po tak dlouhou dobu bylo pro ně symbolem mnoha hodin neporozumění a jazykové bariéry. Dneska se situace zlepšuje, mnoho neslyšících se po shlédnutí tlumočeného představení ptá, kdy bude další představení. Už proto je dobře, že nabídka začíná být pestrá i co do typu a žánru her. Neděláme si iluze, že všichni neslyšící budou milovat divadlo. O to ani nejde. Kolik slyšících lidí miluje divadelní představení? Je jen důležité, aby neslyšící vůbec měli možnost poznat, jestli jim divadlo může být blízké, jestli jim něco může dát. Mít tu rovnou příležitost, o to jde, nejde o žádné jiné cíle.“ Po inscenacích Tracyho tygr, V Melounovém cukru a Perfect Days je Růže pro Algernon čtvrtou divadelní hrou tlumočenou do znakového jazyka tlumočníky z České komory tlumočníků znakového jazyka.
Jak by tlumočníci popsali své postavy?
Charlie Gordon – Naďa Dingová: „Charlie Gordon se v průběhu příběhu mění, dospívá z naivního chlapce v geniálního vědce a na konci příběhu se zase vrací do chlapecké postavy, i když obohacený o mnoho zážitků a zkušeností. Po celou dobu ale zůstává především čistým člověkem s ryzími úmysly.“
Slečna Kinnianová – Martina Mirovská: „V tomto divadelním pojetí je slečna Kinnianová postava, která Charlieho Gordona nejen učí číst a psát před operací, ale připravuje ho i na samotný operační zákrok a pečuje o něj i po zákroku, při kterém má Charlie možnost získat mnohem větší inteligenci, než mu Bůh při narození nadělil.“
Dr. Strauss – Milena Najmanová: „Tlumočím mužskou postavu – doktora Strausse, který provede operaci. Je vnímán na rozdíl od doktora Nemura kladněji. S Charliem to umí.“
Dr. Nemur – Alan Ptáček: „Doktor Nemur je vědec – teoretik, který dělá kariéru pod nátlakem své ambiciózní ženy.“
Připojte se! 