Milí čtenáři, na stránkách UNIE od dnešního dne budete pravidelně nacházet články s tématem "tlumočení do/ze znakového jazyka". Nebudou to odborné články, spíše příběhy či různé úvahy, které souvisejí s náročným povoláním jako je tlumočení z mluveného jazyka do znakového a zpět. Věřím tomu, že většina z vás, čtenářů, už má nějaké zkušenosti s tlumočníkem. Proto bych ráda, abyste články nejen přečetli, ale i nad nimi se trošku zamysleli a porovnali se svými zkušenostmi. A kdyby Vás něco napadlo, napište na e-mail redakce UNIE (viz první stránka) svůj příběh nebo i názor.
Autory článků o tlumočení budou většinou členové České komory tlumočníků znakového jazyka a budou to nejen profesionální tlumočníci, ale i začínající tlumočníci nebo i neslyšící, kteří by se rádi podělili o nějaké zajímavé zážitky.
Jednoho váženého člena Komory, Petra Vysučka, jsem poprosila, aby napsal svůj nevšední zážitek, který souvisel s tlumočením.
Rád bych vyprávěl o nejkrásnějším dárku k narozeninám v mém životě. A jaký to byl dárek? Naďa Dingová a Jiří Janeček předem připravili překvapení v divadle a já jsem to předem vůbec netušil. Bylo to tlumočení divadelního představení Perfect Days od režisérky Alice Nellis v Divadle Na zábradlí. Když jsem vešel do divadla, vzpomněl jsem si na Plukovníka Ptáka od slavného režiséra Petra Lébla, který bohužel zemřel (pozn. autorky: Hra Plukovník Pták byla zhruba před pěti lety tlumočena do znakového jazyka v divadle Na zábradlí.)
Před divadlem mi Naďa dala dopis, ve kterém psala, že s Jirkou připravovali tlumočení divadelní hry Perfect Days. Nevěděl jsem, o čem hra je a byl jsem moc zvědavý. Tlumočníci seděli u jeviště na barových židlích a tlumočili zhruba tři hodiny, protože tak dlouho ta hra trvala. Samozřejmě v tom byla i 15 minutová přestávka. Hra se mi moc líbila, protože to nebyla žádná teorie či filosofické úvahy, ale obyčejný příběh ze skutečného života.
Obdivuji oba tlumočníky, protože dobře tlumočili nejen slova, ale emoce, které prožívali herci, byly též tlumočeny. Například se ve hře matka pohádala se svou dcerou, tlumočníci "se hádali" stejně, dodržovali stejný rytmus hádky, ale i další momentky byly stejně dobře tlumočeny. Hra byla hodně o emocích, vtipu (i sprostých) a mezilidských vztazích. Zajímavé je, že knihu Perfect Days jsem předtím nečetl, ale v divadle jsem všemu rozuměl. Na rozdíl od Tracyho tygra a V melounovém cukru, obě hry jsou podle mého názoru abstraktnější a těžší. Na druhou stranu zase hry nemohu porovnávat, protože to záleží na hře a interpretaci divadla.
Hra Perfect Days se mi moc líbila a všem neslyšícím čtenářům ji doporučuji jako odpočinek od všedních starostí. Na závěr bych chtěl poděkovat oběma tlumočníkům - Nadě Dingové a Jiřímu Janečkovi. A jsem rád, že ten povedený dárek není jenom pro mě, ale i pro ostatní neslyšící diváky.
Ráda bych Vám ještě oznámila dobrou zprávu. Tlumočení hry Perfect Days v divadle Na zábradlí bude pokračovat po divadelních prázdninách 30. září 2005. A nezapomeňte, že máte dobrou možnost navštívit další tlumočená představení: "Růže pro Algernon" v Divadle v Celetné, "Tracyho tygr" a "V melounovém cukru" v Divadle NABLÍZKO. Aktuální termíny najdete na webových stránkách České komory tlumočníků znakového jazyka - na www.cktzj.com.
Připojte se! 