V melounovém cukru

Maličký sál Divadla Nablízko na Kampě byl v neděli 25. dubna zaplněný do posledního místečka. Konala se premiéra tlumočené verze nové hry V melounovém cukru. Po stínově tlumočeném Tracyho tygru, kde měl každý herec svého tlumočníka, byla tentokrát použita forma zónového tlumočení. Na dvou vyvýšených balkóncích stáli tlumočníci České komory tlumočníků znakového jazyka Naďa Dingová a Jiří Janeček. Hudbu tlumočili oba současně a při překládání řeči herců se střídali podle toho, na které straně scény se zrovna mluvilo.

Vizuálně byla hra nádherná, zaujaly hlavně promyšlené efekty se světlem a barvami. Nejdůležitější rekvizitou byl zpětný projektor (meotar), na kterém si samy postavy tvořily krásně barevnou a originální atmosféru dění. Tu umocňují i mladí herci, kteří do hraní dávají své srdce, bez cavyků si zapálí cigárko a nezapomínají ani na legrácky. Skvělá byla třeba postava nedoslýchavého muže. Děj je abstraktní, hraje si se sny i iluzemi. Záleží jen na divákovi a jeho vnímání, jak hru pochopí a co si z ní odnese.

A jak hře rozuměli diváci? "Pro mě jako slyšícího se znalostmi znakového jazyka byla tlumočená hra úplně skvělá, protože jsem rozuměl každému slovu herců a tlumočníci byli pro mě příjemným zpestřením," liboval si můj přítel Petr. Neslyšící to měli obtížnější v tom, že museli sledovat tlumočníka i děj. "Byli tam jen dva tlumočníci - nebyla jsem si často jistá, kdo zrovna mluví. Také se mi zdálo, že slyšící se smějí více než neslyšící", postěžovala si trošku Ivana Tetauerová. Ale hned dodala: "Jsem ráda, že se to pro neslyšící dělá, je to jen dobře. Ale když to porovnám s Tracyho tygrem, stínové tlumočení se mi líbilo více." Nedoslýchavá Eva Henkrichová odcházela spokojená: "Představení se mi líbilo, moc. Tlumočníci mi vůbec nevadili, spíš mi navíc pomáhali. Hercům jsem rozuměla, ale dívala jsem se na tlumočníky. Občas to bylo trochu zmatené, protože tam bylo hodně osob - pak jsem více odezírala, abych věděla, kdo zrovna mluví."

Jaký dojem jsem si odnesla já? Protože znakovku neovládám nijak perfektně, nevěděla jsem, jestli mám odezírat slova herců, kteří dobře artikulovali, či spíš sledovat tlumočníky. Škoda, že nemám čtyři oči, ach jo. Děj jsem nepochopila. Ale zas tak moc to nevadilo. Vůbec jsem se nenudila, hra byla pastvou pro mé oči.

Máte-li rádi divadlo, nenechte si hru V melounovém cukru ujít. Červnová tlumočená představení se konají 7., 13., 14. a 15. 6. v Divadle Nablízko.

Melounové tlumočení

Chcete vědět, jak se tlumočníkům tlumočí v melounovém cukru? Tedy on to samozřejmě není opravdový melounový cukr, jsou to jen rekvizity, které vypadají jako z cukru. Ale tlumočení a hraní musí být skutečné, i když celý příběh tak trochu připomíná sen. Zeptala jsem se tlumočnice Nadi Dingové, jak se takové "melounové tlumočení" připravuje.

Jak jste se připravovali na tlumočení hry? Měli jste videozáznam, nebo jste zkoušeli společně s herci?

Na hru jsme se připravovali dlouho před samotnou tlumočenou premiérou. Jde o světovou premiéru a my jsme rádi, že jsme se mohli účastnit zkoušek herců, kde jsme jen tiše přihlíželi, jak společně s režisérkou hru uchopují. V tento moment nebylo vhodné do zkoušek vstupovat, protože je to nesmírně intimní herecká záležitost. Potom se 26. března konala světová premiéra hry V melounovém cukru a my mohli vstoupit do zkoušení s herci. Prožili jsme spolu s nimi několik víkendů, potom mnoho a mnoho hodin tlumočnických sedánek, na kterých jsme společně diskutovali o překladech. A věřte, že ne vždy to bylo jednoduché, abychom tak nehmotný text nějakým způsobem uchopili a přeložili. A ještě jsme museli mít na paměti i bikulturní překlad... Od té doby jsme pracovali nejen nad knihou, používali jsme i bilingvní zpracovnání knihy česko-anglické, používali jsme scénář, který se stále měnil a dopilovával podle aktuálního rozpoložení herců... Měli jsme také již videozáznam z premiéry a výbornou pomůcku - záznam zvukový. Tak jsme se k textu mohli vracet, kdykoliv jsme měli chvilku volna, přičemž jsme si "naposlouchávali" text v jeho mluvené podobě. To je zcela jiné než text v písemném zaznamu.

Hru jsme nastudovali spíše než kvůli hře samotné kvůli režisérce (pozn. redakce: Apolena Vynohradnyková), která v době našeho seznámení už nad tímto námětem mnoho přemýšlela. Režisérka je báječná, herci jsou skvělí, takže ať se zkouší jakákoli hra, jde o příjemnou zkušenost. Potom se dají zvládat i tak náročné kousky, jakým hra V melounovem cukru zcela jistě je.

Jsme si dobře vědomi toho, že pro neslyšícího diváka je ideální stínové tlumočení. Ale každá hra tak tlumočit nejde, je velmi důležité, o jaký žánr jde, o jaký typ divadelního představení jde, o množství herců na jevišti a podobně. Stále musíme myslet na to, že by představení i s tlumočníky mělo působit jako harmonický celek. Nemělo by se stát, že by tlumočníci byli do představení násilně roubováni. Takže po domluvě s režisérkou jsme se shodli na to, že V melounovem cukru bude tlumočeno zónovým tlumočením. Dalším důvodem byla jakási výzva pro tlumočníky, aby vyzkoušeli jiný typ tlumočení, se kterým u nás nikdo nemá zkušenost. Neslyšícím tak dáme možnost ověřit si, co je pro ně opravdu nejpříjemnější. Myslím, že po období temna, kdy nejprve nebyla žádná představení tlumočena, a později se objevilo jen několik snah o balkónové tlumočení, je na čase, aby neslyšící měli možnost lepšího kulturního vyžití. Mají-li dobře rozumět kultuře slyšících, pak ji musí poznat. Toto je podle me docela dobrá přílažitost, jak do ní nahlédnout.

To není problém, máme další dva alternující páry. Jsou to Gabriela Houdková s Farah Bunniovou a Radka Faltínová s Lucií Kábelovou. Na mně a Jirkovi tlumočení v žádném případě "nestojí". To, že premiéru jsme tlumočili my dva, je spíše shoda náhod. Tlumočnické páry se budou v tlumočení pravidelně střídat.

Ano, režiséři už jsou takoví, sotva dokončí jednu hru, už myslí na další. Zatím bychom o tom však neradi mluvili. V každém případě se mají neslyšící na co těšit.