Minule jsme se zaměřili na tlumočení hudby. Další oblastí, která spadá do uměleckého překladu, je tlumočení divadelních vystoupení. Pojčme si alespoň nastínit, jakým způsobem je možné k takovému tlumočení přistoupit a jakou strategii zvolit. Jedním z nejdůležitějších faktorů je umístění tlumočníka. Můžeme rozlišit tři základní typy tlumočení.
Statické tlumočení:
Dalo by se říci, že tento typ je obecně nejstarším způsobem, jakým se tlumočení divadla ve světě provádí. Charakteristické pro něj je, že tlumočník je na stejném místě po celou dobu divadelního představení, a je umístěn na levé či pravé straně jeviště, případně pod jevištěm. Tlumočník může buč stát, nebo sedět, je však důležité si uvědomit, že pokud stojí, mám mnohem lepší možnost produkovat znakový jazyk.Tlumočník se většinou střídá se svým kolegou s tím, že tlumočí vždy jeden. Jeho oblečení bývá tmavé, bez jakýchkoli šperků či ozdob. Světlo na něj beze změny svítí po celou dobu divadelního představení.
Tento typ tlumočení nejvíce způsobuje tzv. pingpongový efekt, což znamená, že neslyšící diváci musí neustále rozdělovat pozornost mezi tlumočníka a herce na jevišti, protože tlumočník je umístěn mimo prostor, ve kterém se odehrává vystoupení. Pokud je možné umístit tlumočníka tak, aby přes něj bylo vidět na jeviště, neslyšící diváci to určitě ocení, protože budou mít lepší přehled o tom, který z herců mluví.
Tlumočení tohoto typu je nejběžnější, ale neslyšící diváci si musí vybrat,jestli se dívají na tlumočníka, nebo na vystoupení. Argumentem pro použití tohoto typu tlumočení bývá to, že tlumočník nebude tolik rušit. I přesto však slyšící diváci nakonec pečlivě sledují tlumočníka, protože je zajímavou součástí představení.
Zónové tlumočení:
Tento typ tlumočení je následníkem tlumočení statického. Tlumočníci jsou přítomni na jevišti a jejich umístění se mění se změnou scény, či dějství tak, aby byli vždy přítomni v zóně (části jeviště), kde se odehrává většina vystoupení. Tlumočníci většinou stojí na nějakém vyvýšeném místě a typické je, že tlumočí minimálně ve dvou. Při umístění tlumočníků je důležité dbát na to, aby na ně diváci dobře viděli, aby tlumočníci nezakrývali herce. Vzhledem k tomu, že tlumočníci jsou součástí scény, mají oblečeny kostýmy, avšak co nejméně výrazné.Tzv. pingpongový efekt je u tohoto tlumočení dost redukován. Neslyšící však stále musí být soustředěn na to, který herec je tlumočníkem právě tlumočen. Tento způsob se těší u neslyšících větší oblibě než tlumočení statické.
Stínové tlumočení:
Ze zkušenosti kolegů v zahraničí a z reakcí neslyšících diváků je zřejmé, že tento typ tlumočení je nejoblíbenější. TLumočníci jsou zapojeni do představení v divadle v největší míře - pohybují se spolu s herci a jsou jakoby jejich stíny. V ideálním případě je počet tlumočníků shodný s počtem herců. Výhoda tohoto tlumočení je zřejmá - neslyšící diváci si nemusejí vybírat mezi tlumočníkem a hercem. Slyšící diváci s tímto typem tlumočení také nemívají problémy, protože tlumočníci jsou neoddělitelnou součástí divadelního vystoupení a někdy dokonce bývají zapojováni i do děje.Všechny uvedené typy tlumočení mají společná minimálně dvě pravidla: Neslyšící musí zároveň vidět na jeviště i na tlumočníka a tlumočník se musí na tlumočení pečlivě připravit.
V České republice můžeme vidět tlumočení divadelních představení málokdy a s využitím výše uvedených, v zahraničí běžně uvedených tlumočení ještě méně. U nás se můžeme setkat spíš s tlumočením, které by šlo nazvat "balkónovým" - neslyšící i tlumočník jsou umístěni na balkóně, desítky metrů vzdáleni od jeviště, které se navíc nachází hluboko nad nimi.
Jedna z ojedinělých možností vidět kvalitní tlumočení byla při tlumočení divadelního představení Plukovník Pták v pražském divadle na zábradlí, kde bylo využito statického typu tlumočení a tlumočnice odvedla perfektní výkon. Pevně věřím, že v budoucnu budou mít Neslyšící možnost vidět takových vystoupení více.
Připojte se! Podpořte nás na Facebooku