Jak vnímám já jako neslyšící tlumočené kulturní události: divadlo a koncerty

Redaktorka (R): Už jsme si v našem seriálu o neslyšících povídali, milí posluchači, o různých kulturních událostech, ať už divadlech či koncertech. Ale já bych se ráda tohoto tématu dotkla trochu podrobněji. V České republice se v poslední době čím dál častěji objevují i kulturní události které jsou tlumočené do znakového jazyka pro neslyšící. Jak hodnotí tuto situaci člověk neslyšící, tedy z pozice neslyšícího, na to bych se dnes zeptala pana Petra Vysučka - odborného asistenta oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, předsedy organizace Pevnost - České centrum znakového jazyka, kterého vítám ve studiu. Dobrý den.

Petr Vysuček (PV): (hlasem N. Dingové) Dobrý den

R: Dne se po druhé, tedy, setkáváme u nás a tak moje první otázka na Vás. Tlumočené kulturní události - chodíte na ně Petře pravidelně, nebo je to náhodně a nebo je to tak říkajíc "ze slušnosti"? Je to možná otázka trochu na tělo.

PV: No jestli máme na mysli konkrétně tlumočené divadlo, tak to určitě není ze slušnosti, že bych jej navštěvoval. Naopak. Velmi se těším na každé další tlumočené představení. Mě zatím ani jedno z těch, které jsem viděl nezklamalo a já jsem na tom asi stejně jako kulturní člověk slyšící, taky asi takovýhle člověk se rád těší na každé nové představení divadelní.Tk jsem na tom asi takhle. Těším se na ně. Ale Pozor! Neříkám,že se těším na všechna divadelní představení tlumočená. Hodně záleží na tom, kdo to zrovna tlumočí a také jakého typu je to divadelní představení, také mám třeba raději divadlo, které je třeba veselé, nebo jsou to veselohry, než třeba představení, která jsou vážná. A to asi odpovídám, jako by odpověděl na mém místě jakýkoli jiný slyšící člověk.

R: A mimochodem, pamatujete si na svůj první zážitek z tlumočeného divadla?

PV: Ano na to si velmi dobře pamatuju a bylo to až v roce 1998, kdy jsem poprvé v životě viděl tlumočníka v divadle. Bylo to představení "Plukovník pták", které režíroval Petr Lébl, a bylo to v divadle Na zábradlí. Bohužel, je to tedy režisér, který už nežije, ale pro mě to byl velmi silný zážitek, protože jsem poprvé byl v divadle, kde byl tlumočník, který mi to divadelní představení zprostředkovával.

R: Ona, sama o sobě představení, inscenace Petra Lébla, byla vždycky působivá, tak to se Vám vůbec nedivím, ale vraťme se tedy k tomu, jaký byl Váš nejsilnější zážitek z tlumočeného divadla? Shoduje se to s tím prvním zážitkem, nebo ten byste posunul někam jinam?

PV: No, je pravda že od té doby, co zemřel Petr Lébl, tak byla jakási pauza ve vzniku tlumočených představení. Až v roce 2003, vlastně to bylo představení "Tracyho tygr", což pro mě bylo velmi silným zážitkem, protože to byl první příklad tzv. stínového tlumočení, kdy vlastně s pěti herci na jevišti bylo součastně pět tlumočníků. Překlad byl nejenom z jazyka do jazyka, ale překlad do znakového jazyka maximálně respektoval i kulturu neslyšících a pro nás to byl tak jedinečný zážitek, že na něj asi dlouho nezapomenu.

R: A jaká tlumočená událost obecně Vás nejsilněji poznamenala?

PV: Možná znáte projekt "Podepsáno srdcem", což je benefiční koncert, který se každoročně odehrává na Pražském hradě a jde o více méně symfonický koncert, který tlumočili před třemi lety poprvé také tlumočníci znakového jazyka a já jsem měl možnost této vzácné události se zúčastnit. Kdy jsem vlastně viděl poprvné tlumočenou hudbu a to tlumočenou vážnou hudbu a to byl opravdu velmi velmi silný zážitek.

R: Možná že tohle je pro slyšícího člověka něco nepochopitelného, jak se vůbec dá tlumočit hudba. Můžete to právě z pozice neslyšícího trošičku specifikovat?

PV: No, samozřejmě neslyšící tlumočenou hudbu, i třeba vážnou, cítí velmi silně. Ono hodně záleží samozřejmě na kvalitě toho tlumočníka, který tu hudbu tlumočí. V případě, že se toho ujme profesionál, který se rozhodne předat zážitek, ten emotivní zážitek, který má on současně s tou hudbou neslyšícímu člověku, tak je to základ uspěchu a ten neslyšící člověk od tohoto tlumočníka, nebo prostřednictvím tohoto tlumočníka, může vnímat hudbu, může se prostřednictvím té hudby přenést, aspoň na chvilku, vlastně do jiného prostředí. Může začít vnímat emoce, které v té hudbě jsou obsažené. Je pravda, že když máme jednu hudbu a požádali bychom více tlumočníků, aby tu hudbu zprostředkovávali, tak se setkáme s tím, že každý do toho z těch tlumočníku vloží něco svého, něco jak on sám vnímá tu hudbu. Něco ze svého subjektivního vnímání té hudby, ale to je asi s překlady a s interpretacemi celkem běžné. To je stejné jako u básní, které by se překládaly, také překlady nejsou vždycky stejné a vždycky ten autor do toho vloží něco ze sebe.

R: Ano, s tím tlumočením hudby do znakového jazyka, to mě napadlo hned, když jste o tom mluvil, že tam samozřejmě, ten tlumočník do toho, určitě vnáší své emoce. A musí být ten tlumočník zákonitě také hudebník? Musí nějak té hudbě více rozumět, nebo to spolu nesouvisí?

PV: No, já si myslím že to jedno.. není. Pokud tedy se tlumočník rozhodne tlumočit vážnou hudbu, pak nemůže jít o tlumočníka začátečníka. Musí to být člověk, který už má velmi dobré kompetence ve kovém jazyce, už má prostředky, kterými může předat ten velký zážitek neslyšícím. Samozřejmě pokud by šlo o člověka, který vůbec nevnímá hudbu ,nebo nemá vůbec žádný vztah k hudbě, tak pravděpodobně se tomuto tlumočníkovi nepodaří kvalitně předat ten hudební zážitek a pravděpodobně pro něj ani jakoby tlumočení hudebních událostí není tou pravou parketou. Oni musí mít tzv. hudební sluch přinejmenším. Tak aby ten jejich výsledek tlumočení byl přijatelný a aby byl kvalitní. Všichni tlumočníci znakového jazyka nemůžou tlumočit hudbu. K tomu ten tlumočník potřebuje ještě něco navíc, než je schopnost běžného tlumočení.

R: Mimochodem, zaznamenáváte mezi neslyšícími reakce na tlumočení divadla a koncertu spíše kladné, nebo záporné? Jsou tyto aktivity přijímány?

PV: No, jestli myslíme jakoby takovou tu střední generaci, tak se setkáváme s různými názory. Bohužel mnoho neslyšících už zažilo s  divadlem a  koncertem velmi špatné zkušenosti. Tyto zkušenosti pramení z toho, že neslyšící děti museli v době školní docházky docházet na mnoho divadelních představení, kde nebyl tlumočník a oni třeba několik hodin museli sledovat činohru, sledovat vlastně herce, kteří otevírali pusu, ale ti neslyšící jim neměli možnost rozumět. A když toto zažili několikrát, tak je samozřejmé, že se vytvořil takový .. taková zábrana, vůbec navštěvovat divadlo. Častokrát, když jsem těmto lidem říkal: "Hele je krásné představení Traceho tygr, doporučuji vám, běžte se na něj podívat, je to opravdu silný zážitek uvidíte". Zářným příkladem je můj otec, kterého jsem musel velmi dlouho přemlouvat k tomu, aby vůbec do toho divadla vkročil. Ale potom, když vlastně shlédl tohle divadelní představení, tak ne jenom, že on sám jej chtěl vidět nejméně ještě jednou, ale zval všechny své přátele a kamarády neslyšící. Takže znám třeba i jiné případy lidí, kdy říkají: "Co to je to tlumočení hudby? To opravdu tlumočí ty nástroje? Co to vlastně dělá ten tlumočník? On se tam sami vymýšlení něco? Já tomu nevěřím!" Ale neslyšící, kteří mají tento názor vím, že vlastně ten názor nemají sami ze sebe a že mnohokrát třeba jen reprodukují nějakou pochybnost, kterou zaslechli u svých, třeba kolegů. nebo u tlumočníků. kteří sami nemaj vztah k tlumočení hudby. Většinou ta odezva je velmi dobrá.

R: Takže se dá říci určitě, že i ten postoj starší generace se nějakým způsobem mění. Myslíte, že... zaznamenáváte vývoj k tomu kladnému postoji?

PV: Určitě, určitě.

R: A co se týče postoje u neslyšících mladší generace, tak tam už je to asi přijímáno jako určitá samozřejmost, dá se to tak říci?

PV: I takhle se to dá říci, že vlastně to přijímají jinak, než ti členové starší generace. Myslím si že jo, myslím si že to začínají přijímat jako, že to je vlastně normální.

R: A zažil jste někdy něco opravdu nepříjemného při tlumočení v divadle, nebo na koncertě? Dá se říci nějaký nejhorší zážitek, který jste měl?

PV: No osobně naštěstí se mi nestalo nic tak hrozného. I když je pravda, že si vybavuju zážitek, někdy z roku.. z konce 90 let, kdy jsem začal studovat na vysoké škole, a byli jsme pozvaní do Národního divadla a kde tedy probíhalo tlumočení divadelního představení, ale nebylo to to stínové tlumočení, o kterém jsem mluvil, bylo to tzv. balkónové tlumočení. A to vypadalo asi tak, že na podiu bylo asi tak jedenáct herců, kteří tedy tam různě se pohybovali a hráli a jeden jediný tlumočník, a to je ještě stranou z toho pódia, vlastně tlumočil všechny ty postavy a snažil se předávat názory, repliky, ale i pocity všech těch jedenácti postav. Což nebylo moc dobré a já jsem vlastně odcházel se smíšenými pocity.

R: Bylo to asi náročné pro toho tlumočníka a nepřijatelné pro právě, dejme tomu vás, jako neslyšící. Asi to bylo celkově nešťastné. Dá se to tak shrnout?

PV: Je to pravda, že to není zrovna vhodný typ tlumočení. A musím tedy přiznat, v této situaci, že ještě navíc ten tlumočník, který přijal tento typ tlumočení nebyl ani profesionálem, takže k té situaci se nepostavil profesionálně. To ještě bylo "na entou".

R: No a napadá Vás něco, co Vám ještě chybí? Co byste chtěl, jako neslyšící, mít tlumočené, tedy pro Vás přístupné a co vám stále ještě přístupné není v oblasti kultury, koncertů, divadel, nebo něčeho jiného?

PV: No myslíte teďka, že bych se měl vyjádřit, třeba k divadelním představením. Jestli je to tak, tak k tomu bych chtěl říci, že jsem velmi rád, že přibývá tlumočených představení., ale je škoda, že ne všechna města v České republice, nebo aspoň ta větší města, mají možnost tlumočených představení. Já vím, že to je trošku nespravedlivé, že téměř všechna tlumočená představení jsou v pouze v Praze. Takže neslyšící z komunit třeba v Plzni, Brně, když chtějí mít tento zážitek, tak musí přijet za ním do Prahy a myslím si, že to je trošku nespravedlivé vůči těm neslyšícím, mimo pražským. Je pravda, že ta tradice tlumočených představení začala nedávno a začala v Praze, takže doufejme že se rozšíří i do jiných měst.

R: Touto nadějí bychom dnes uzavřeli naše povídání, kdy jsem ve studiu opět mohla přivítat pana Petra Vysučka, odborného asistenta oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, předsedu organizace Pevnost - České centrum znakového jazyka. Děkuju Vám za Váš čas a za návštěvu.

PV: Také děkuju a na shledanou

R: Na shledanou

seznam všech dílů slyšitelného ticha najdete na stránce http://ruce.cz/slysitelne-ticho