Divadelní tlumočení pro neslyšící diváky

V této recenzi vám představím knihu od Julie Gebronové nazvanou Sign the Speech - An Introduction to Theatrical Interpreting. Kniha, vydaná nakladatelstvím Butte Publications v americkém městě Hillsboro v roce 2000 je průkopnickým dílem v oblasti  divadelního tlumočení pro neslyšící diváky. Julie Gebronová je velmi zkušenou tlumočnicí v této oblasti, jejími zájmy jsou především tlumočení her od W. Shakespeara a tlumočení pro dětské publikum. Zároveň je také instruktorem divadelních tlumočníků, a proto si dobře uvědomuje, jaké otázky si mohou zájemci o tlumočení v divadle klást, jaké mohou mít problémy při realizaci tlumočených představení. Zkušeně zasvěcuje čtenáře do tlumočení pro neslyšící návštěvníky divadla a tlumočníkům pomáhá vkročit do divadelního světa.

Nyní přiblížím jednotlivé kapitoly knihy tak, že z textu vyberu pro mne zajímavé postřehy o realizaci divadelního tlumočení.

Ze všeho nejdříve by si měl tlumočník uvědomit, jaké nároky na něho bude klást příprava tlumočeného představení a co vše  bude realizaci představení provázet; např. že bude seznamovat členy celého divadelního souboru s tím, kdo jsou Neslyšící a jaký je jejich přirozený jazyk. Aby představení dobře odtlumočil, měl by mít herecké nadání a za tímto účelem by se měl dále zdokonalovat v pohybu, tanci a improvizaci vůbec. J. Gebronová zdůrazňuje i další schopnosti tlumočníka, jako jsou jeho kompetence v obou jazycích a jeho tvořivý přístup k překladu textů.

Netlumočte, čemu nerozumíte

Za svou profesionálně odvedenou práci tlumočník bohužel nemůže očekávat vysokou finanční odměnu, což vyplývá ze situace divadla. Navíc musí pro přípravu kvalitního vystoupení obětovat spoustu svého volného času. Jistě je namístě i tato výzva autorky knihy: "Netlumočte to, co nechcete tlumočit, ani ty hry, jejichž průběhu a obsahu nerozumíte." Aby tlumočník poznal, na co jeho síly stačí, může např. navštívit hru několikrát předem, než tlumočení přijme.

Scénář je základem

O kvalitě tlumočeného představení mimo jiné rozhoduje to, s jakým předstihem divadlo tlumočníka přizvalo ke spolupráci. Tlumočník by měl s divadelní společností podepsat smlouvu, ve které by měly být uvedeny dny tlumočených představení a forma odměny. Tlumočník by si měl ve stejnou chvíli vyžádat kompletní scénář představení. Stejně důležitou součástí přípravy tlumočení je i rozpis zkoušek. Tlumočník může zažádat divadlo o volné lístky na netlumočená představení, aby se skrze náhledy mohl lépe připravit na své vystoupení. Nepostradatelnou součástí přípravy je zvuková nahrávka celého představení, včetně zpěvu a zvukových efektů. Někdy má režisér představení nebo majitel divadla jasnou představu o tom, kde by měl tlumočník při představení stát. Tato rozhodnutí má tlumočník možnost změnit, je-li do přípravy představení přizván s dostatečným předstihem. Svou argumentací a chováním může na základě svých zkušeností zasáhnout do věcí, jako je umístění tlumočníků při statickém (popř. zónovém) tlumočení, kdy tlumočník stojí na místě a nepohybuje se, nebo doporučit tlumočení stínové, které je mezi neslyšícími diváky nejoblíbenější, protože se tlumočník pohybuje s hercem.

Zkuste vlastní slova

Každý typ tlumočení má své výhody i nevýhody - vždy záleží na konkrétní hře a dalších okolnostech. Je však jisté, že tlumočník bude v každé hře překládat text. Při překladu textu J. Gebronová radí tlumočníkům vzít si tužku a jednotlivé výpovědi herců parafrázovat neboli říci to samé vlastními slovy. To umožní tlumočníkovi pozastavit se nad obsahem výpovědí, nad jejich významem a účelem. Pokud je hra inspirována knihou (románem), je vhodné si tuto knihu přečíst. Při přípravě překladu pro jakékoliv tlumočení je dobré konzultovat vybrané pasáže s neslyšícím člověkem, který má zkušenosti s divadelní prací.

Tlumočník by neměl poutat veškerou pozornost

Součástí každé přípravy tlumočeného představení je komunikace s herci, tlumočníky, režisérem a dalšími lidmi, kteří mají na starost rekvizity, ozvučení a osvětlení hry, dále kostýmy, make-up a účesy herců. Nejpodstatnější částí jsou však samotné zkoušky představení, jejichž podoba se odvíjí od zvoleného typu tlumočení. Např. při stínovém tlumočení musí tlumočník nacvičovat pohyb po jevišti spolu s herci, při zónovém tlumočení je zas důležité načasovat si správně, koho z herců a kdy přesně tlumočit. Tlumočníci by měli mít na paměti, že není vždy třeba překládat výpověč herce. Někdy je z pohybu a tváře herce divákovi jasné, co má daná výpověč či situace vyjádřit. K tomu je snad jen třeba dodat, že tlumočník by neměl svým vystupováním upoutávat veškerou pozornost neslyšícího diváka, protože je vedle hlavní role herců "jen" podporou představení. Aby v některých momentech diváky upozornil na konkrétní herecký výkon nebo důležitý vizuální moment ve hře, může otočit hlavu směrem k ději na jevišti.

Tlumočení pro děti

Rozsáhlá kapitola v knize J. Gebronové se týká tlumočení divadla pro děti. Při takovém tlumočení je velmi důležité samotné zahájení představení. To poskytuje výbornou příležitost děti připravit a docílit toho, aby se jim představení co nejvíce líbilo. Tlumočník dětem  v krátkosti přiblíží obsah hry, seznámí je se jmény/znaky vystupujících postav (nejjednodušší je dětem představit hlavní účinkující v kostýmech). Také jim ukáže, kde budou tlumočníci stát, a upozorní je na to, že když se zadívá na jeviště, mají se tam děti zahledět také.

Jak sami z uvedeného krátkého výtahu z knihy vidíte, J. Gebronová čtenáři umožňuje nahlédnout do divadelního zákulisí, a připravit tak tlumočníka na kvalitně odvedenou práci. V knize je opravdu mnoho praktických rad. Praktickou náplň knihy tvoří i několik listů přílohy, ze které tlumočník může převzít návrhy, jak si zhotovit nákres pohybu po jevišti, udělat si vhodné poznámky do scénáře při jeho překladu, nebo jak by mohla vypadat smlouva s divadlem atd.

Závěrem bych rád doporučil knihu všem, kteří v dané oblasti chtějí začít pracovat nebo už pracovat začali. Přeji jim hodně štěstí a svou recenzi uzavřu volně přeloženými slovy J. Gebronové: "Tlumočená představení znamenají pro neslyšící diváky náhled do světa a kultury slyšících lidí. Existuje mnoho způsobů, jak přistupovat k tlumočení divadelních her. Během času si vytvoříte váš vlastní způsob. Hodně zábavy!"