Jak se nám studuje?

 Tento článek má
   více stran:


  » na vysokých škol�...
  » v Hradci Králové ...
  » v Ostravě, Liberci...

V tomto seriálu bychom chtěli pomoci všem zájemcům o studium na vysoké škole. Jak vypadá podpora sluchově postižených na jednotlivých školách? O tom lépe než oficiální náborové informace napovědí zkušenosti současných neslyšících a nedoslýchavých vysokoškoláků. Chcete i vy studovat na vysoké škole? Nezapomeňte, že přihlášky ke studiu se musí poslat většinou do konce února.

Zeptali jsme se několika sluchově postižených vysokoškoláků, jak se jim na jejich škole studuje. V Hradci Králové jsou dvě univerzity -Univerzita Hradec Králové (UHK) a Univerzita Karlova (UK). Naprostou většinu sluchově postižených hradeckých studentů najdeme na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Mezi neslyšícími je oblíbené především dálkové studium učitelství pro 1. stupeň - speciální pedagogika.

Univerzita Palackého (ÚP) v Olomouci je oblíbenou univerzitou neslyšících sportovců - vysokoškoláků. Čeští reprezentanti na deaflympiádě, Tereza Wagnerová, Lukáš Hošek a František Kocourek, studují aplikovanou tělesnou výchovu na Fakultě tělesné kultury ÚP. Na prstech jedné ruky spočítáte sluchově postižené studenty Pedagogické fakulty ÚP.

Hradec Králové

Vyplatila se mi účast na přípravném kurzu před přijímacími zkouškami na VŠ, nikoli z hlediska učebního, spíš z hlediska organizačního. Mohla jsem se seznámil s prostředím VŠ a zvyknout si na slyšící kolektiv. Při studiu mi velmi pomáhá FM systém. Přednášky bývají velmi náročné, máme je často celý den. Když se střídají předměty a vyučující, tak to jde, ale nevydržím poslouchat víc než 3 hodiny v kuse jeden předmět. A vzhledem k FM systému nemohu jednoduše odejít ze třídy, to bych musela napřed vyrušit vyučujícího a zabavit mu mikrofon. Nemám v oblibě přednášky se zpětnou vazbou, kdy vyučující položí otázku a někdo z posluchačů odpoví. ]á z toho neslyším vůbec nic a často se nic nedozvím, FM systém mě izoluje od okolí. Mám spoustu nových kamarádů, jediný a asi už věčný zádrhel je v komunikaci ve větší společnosti, ale to je myslím obecný problém sluchově postižených.

Studium na VŠ jsem nikdy neplánovala. Pak jsem ale začala pracovat jako vychovatelka v Hradci Králové a tam mi dali na vybranou -buď si doplním vzdělání, nebo skončím. Tak jsem začala studovat dálkový obor. Studuje se mi v pohodě, ale mám toho moc, protože kromě studia ještě chodím do práce. Náročné to není, jen mít čas. Jsem ohluchlá, takže mám výhodu v tom, že jsem se do 20 let pohybovala mezi slyšícími, nemám problémy s českým jazykem. Tlumočníka potřebuji, protože odezírání je velmi únavné. Jediné, co je u nás sluchově postižených při studiu jiné, je tlumočník. Když není tlumočení, musíme si kopírovat poznámky spolužáků. Protože je nás ve 4. ročníku víc neslyšících, má naše skupina zajištěné tlumočení zdarma. Máme štěstí. Neslyšící spolužáci z jiných ročníků tlumočení nemají, protože na to nejsou peníze. U zkoušek tlumočníka nepotřebuji, umím se uhájit vlastní řečí. Přála bych si, aby naše škola měla placeného tlumočníka a centrum pro neslyšící studenty, kde by se řešily jejich problémy.

Jsem ve 2. ročníku dálkového studia jediný neslyšící. Přednášky v Hradci mám jednou za 14 dnů v pátek a v sobotu. Z důvodu nedostatku financí mi univerzita nemůže proplácet tlumočení. Tlumočení si vždycky objednávám přes CZTN v Praze a platím si je sám. Někdy se nepodaří sehnat tlumočníka. Spolužáci mí pomáhají se zapisováním přednášek. Ale hlavně se učím z knih, které si většinou musím vyhledat v knihovně. Profesoři mi také posílají texty e-mailem. Těžká je pro mě čeština. Mám problémy při psaní a čtení. Často nerozumím významu slov a vět. Musím někoho poprosit, aby mi to přeložil do ZJ, a naopak. Při studiu mi to zabírá hodně času.

Jsem v 1. ročníku bakalářského studia. Tlumočníka nemám. Mám spoustu kamarádek, které mi pomáhají s látkou i s dopisováním. Studium není přizpůsobeno pro sluchově postižené, nedá se nic dělat. Ale zatím to zvládám. S kolektivem jsem spokojená, hezky mě přijali a snaží se.

Tento obor zaměřený na surdopedii a tyflopedii je jediný v ČR. Líbí se mi, že je nás v ročníku maximálně 20 lidí a kontakt s profesory je tedy bližší. Ted' se učíme Braillovo písmo, ohromně mě to baví. Mám nevidomého spolužáka, díky němu jsem pochopila spoustu věcí ze světa nevidomých a skvěle si rozumíme. Odezírání je pro mne životní nezbytností, hodně mi pomáhá FM systém, ale ne u každého přednášejícího. Záleží na zřetelnosti hlasu. Velmi by mi pomohl tlumočník, ale jako jediné sluchově postižené v tomto oboru mi na něj škola nemůže přispět. Chcete-li tlumočníka, musíte si podat žádost na ministerstvo školství. V aule je zavedena indukční smyčka pro sluchově postižené. Na naší univerzitě je celkem l1 sluchově postižených. Většina studuje dálkově učitelství pro l. stupeň. Společně chodíme na angličtinu pro neslyšící, kterou vede Mgr. Machová. Na naší fakultě mi chybí centrum pro SP. Mohlo by se pořádat víc přednášek o neslyšících, informovanost je malá. Usnadnila by se i vzájemná komunikace. Já mám obrovské štěstí na spolužáky. Jako skupina máme společný e-mail, kam si posíláme vypracované práce, přednášející nám tam posílají své poznámky. Nevím, jestli bych bez pomocí spolužáků studium zvládla. Prozradím jedno tajemství: zamilovala jsem se do města plného studentů. Nikde jinde ve velkých městech v ČR se tolik navzájem nepotkáváte a nezdravíte jako v Hradci Králové!

Olomouc

V letošním roce jsem v rozšiřujícím ročníku oboru tělesná výchova pro střední školy. Během šestiletého studia jsem neměla žádné problémy. Měli jsme velké štěstí, že jsme se dostali do velmi ochotné třídy, kde se nám obětaví spolužáci snažili se vším pomoct. Půjčovali nám sešity, tlumočili nám (nejdříve artikulováním, později se některé holky naučily znakovou řeč), upozorňovali učitele na nás neslyšící studentky a popřípadě jim vysvětlili či poradili, jak s námi mají mluvit a pracovat... Zkoušky jsem dělala vždy ústní formou, žádné úlevy nebyly. Chtěla jsem, aby se mnou jednali rovnocenně jako s ostatními slyšícími studenty. Od děkanátu FTK dostáváme každý rok stipendium na kopírování zapůjčených sešitů a materiálů. Na závěr bych chtěla dodat, že je velmi důležité se nebát navázat kontakty a přátelství se slyšícími spolužáky, tím se docílí bezproblémové komunikace z obou stran.

Indukční smyčka je pouze v jedné učebně, ale často jsme byli jinde, takže jsem ji vůbec nepoužívala. Jsem nedoslýchavá. Stačí mi, aby hlas přednášejícího byl vyšší a hlasitý a žádné řvaní! Ale raději čtu či něco vidím, než poslouchám. Tlumočníka jsem moc nepotřebovala, když jsem seděla blízko přednášejícího. Mrzí mě, že si nás učitelé v první etapě moc nevšímali a nerespektovali nás. Často mluvili rychle a potichu nebo nám nechtěli dát materiály. Hodně jsme si musely půjčit od holek, které si však nezapisovaly všechno. Samy jsme si často musely vyhledávat v literatuře. To je dost časově náročné. To nejhorší mám za sebou, zvládla jsem krizovou situaci, kdy jsem měla šílenou chuť vzdát studium. Je pravda, že některé předměty jsou zbytečné a nudné.

Ve škole jsem získala hodně zkušeností o lidech a dětech nejen se sluchovým postižením, ale i s jiným postižením. Vyzkoušela jsem si všechna praktická sportovní cvičení, jako učitelka tělesné výchovy jsem připravená.

Mám kochleární implantát, ale ten stačí jen na přednášky. Co se děje v seminářích nestíhám sledovat, proto mám formu studia "distančně prezenční". Záleží na dohodě s vyučujícími, zda na semináře chodím, nebo je vynechávám, a plním individuální úkoly. Problém domluvit se s vyučujícími nemám. Tlumočení do znakového jazyka nevyužívám, protože ho neumím, ale používám FM systém ke kochleárnímu implantátu. Zkoušela jsem i diktafon, ale je to náročné na čas k přepisování. Na škole mi chybí možnost zapisovatelské služby přednášek pro ty, kteří nepotřebují tlumočení do ZJ. Přednášky mi píše kamarádka přes kopírák. Mohu se na ni spolehnout, také se od ní dozvím o všech organizačních změnách. Na školu jsem přešla z obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity, kam jsem se přihlásila jako první uchazeč se sluchovým postižením na obor sociální management. Ale vedení fakulty mi nevytvořilo dobré podmínky pro studium.

Ve škole máme tlumočníky (většinou jsou to spolužáci, studenti vyšších ročníků, kteří částečně ovládají ZJ). Tlumočení zařídila paní Mgr. Panská, které za pomoc moc děkuji, tlumočníky mám zdarma. Kopírování nemám zdarma. Zkoušky dělám v plném rozsahu jako ostatní studenti.

Problémem při mém studiu je komunikace s profesorem. Nevýhodou je, že dostávám málo materiálů, musím si je většinou půjčit od spolužáků na kopírování. Kdybych dostával písemné materiály od profesorů, bylo by studium pro mě podstatně jednodušší. Tato situace je složitá a nelíbí se mi. Chtěl bych, aby se to změnilo. Líbilo by se mi, kdybych dostával na papíře před hodinou alespoň základní informace o tématu, který budeme probírat.

Studuji bakalářské studium, jsem ve druhém ročníku. Zatím nemám vše hotové z prvního ročníku. Mám individuální studium, protože mam časově náročné tréninky. Do školy chodím 3-4krát týdně. Co se týče studia, tak trochu pokulhávám s pamětí a občas mě to dost vytáčí. Jinak s úrovní FTK jsem velmi spokojen a nemám co dodat. Učitelé jsou ochotní. Myslím si, že nebýt těchto učitelů, tak bych nemohl být tam, kde jsem teď.

Občas potřebuji tlumočníka na přednášky i na zkoušky, kopírování ve škole mám zdarma. Cítím se mezi slyšícími normálně, rozumíme si. Mám dobré kamarády a kamarádky, jsem spokojený i s tlumočením.