Profesorka Macurová uvádí
letošní říjnový seminář Pevnosti.
Tlumočí Naďa Dingová
Jaký byl hlavní motiv pro založení oboru "Čeština v komunikaci neslyšících" - spíše snaha zásadně rozšířit jazykové vzdělání neslyšících či vědecký zájem o málo běžnou formu komunikace?
Řekla bych, že šlo o kombinaci obojího. Až do poloviny 90. let u nás neslyšící mladí lidé (nemám teď na mysli nedoslýchavé) moc příležitostí k vysokoškolskému vzdělání neměli, zejména v humanitních oborech. Tady se jim nabízela šance dokázat něco nového. Na druhé straně bylo už od samého začátku jasné, že bez účasti lingvisticky vzdělaných neslyšících, uživatelů znakového jazyka, nikdy český znakový jazyk nepoznáme tak, jak bychom chtěli.
Jak hodnotíte přínos Vašich studentů v tomto směru?
Musím říct, že přínos všech našich studentů - nejen neslyšících, ale i nedoslýchavých a slyšících - k poznání struktury českého znakového jazyka je pozoruhodný. I jinde ve světě hodně odpovědí na otázky, které se v souvislosti s jazykem a komunikací neslyšících nabízejí, přinášejí právě neslyšící lidé, kteří mají lingvistické vzdělání.
Vezměme si třeba jen získávání jazykového materiálu: neslyšící jazykovědec buďto využije svou intuici rodilého uživatele jazyka, nebo může prostě zajít mezi své kamarády, příbuzné, známé i mezi neslyšící, s kterými se osobně nezná, a nepochybně získá spolehlivější jazyková data, než jaká by získal člověk, který není v komunitě neslyšících doma.
Ale ještě něco. Existence oboru naše neslyšící studenty proměnila, a to nejen v tom smyslu, že se něco naučili. Myslím si, že se hodně proměnili i osobnostně - jsou sebevědomí, mají na věci svůj názor, dovedou v diskusi svůj názor obhájit, dokážou zvažovat argumenty opačné. Sami něco chtějí a vědí, co to je, umí za sebe bojovat, hodlají v životě něco dokázat. To je myslím to nejdůležitější, co jim studium u nás na fakultě přineslo.
Čím se pro vás stal český znakový jazyk (ČZJ) přitažlivým?
Proč jsou znakové jazyky tak zajímavé? Protože jejich studium a studium komunikace neslyšících nám klade spoustu otázek, které člověka při studiu mluvených jazyků třeba ani nenapadaly. Možná se to neví, ale knihy o nejrůznějších znakových jazycích se ve světě počítají na stovky, časopisecké studie a články na tisíce. I u nás od poloviny devadesátých let literatura o českém znakovém jazyce utěšeně narůstá.
Odbornými publikacemi a přednáškami, třeba v Pražském lingvistickém kroužku nebo v Kruhu přátel českého jazyka, se český znakový jazyk bez problémů "usadil" v české jazykovědě. Lingvistika českého znakového jazyka je úplně bez problémů přijímána také mladými lingvisty: studenti našeho oboru teď spolu s kol. Hudákovou připravili dvojčíslo časopisu Čeština doma a ve světě, které je věnováno právě českému znakovému jazyku a komunikaci neslyšících.
Od poloviny devadesátých let vycházejí v odborných časopisech články svědčící o tom, že výzkum českého znakového jazyka úspěšně pokračuje. Můžete už uvést některé konkrétní výsledky?
Ptáte se na konkrétní výsledky. Já osobně za úplně nejdůležitější konkrétní výsledek považuju to, že čeští neslyšící o svém jazyce přemýšlejí, rozumí mu a že je to baví. A už se těším, až předměty věnované výkladům o českém znakovém jazyce začnou učit u nás na fakultě sami neslyšící.
Zahájení studijního oboru čeština
v komunikaci neslyšících v roce 1998
Pokročil. Systém záznamu českého znakového jazyka, který jsem před lety navrhla, byl - a nijak jsem se tím netajila - určen jen k záznamu znaků, ne tedy k záznamu souvislejších celků. A byl v lecčems nedokonalý. Mimo jiné také v tom, že všechny ty indexy, sloupce pod sebou a podobně byly prostě počítačově nezaznamenatelné. Jsem moc ráda, že jeden z našich studentů, kol. Beneš, ve své bakalářské práci vymyslí něco, co bude lepší.
Kromě toho naši studenti promýšlejí i způsob záznamu souvislých projevů v českém znakovém jazyce. To je samozřejmě mnohem těžší, než záznam jednotlivých znaků, protože v záznamu by měly být nějak rozumně zachyceny nejen manuální, ale i nemanuální prostředky, které se ve znakovém jazyce využívají. Musím říct, že některé nápady vypadají slibně.
Na tomto výzkumu spolupracují i neslyšící studenti, někteří z nich neslyšící druhé generace. Jak jste s nimi spokojena? Vidíte rozdíl mezi neslyšícími studenty z rodin Neslyšících a slyšících?
Já myslím, že z toho, co jsem řekla, je jasné, že spokojena jsem. Měla bych ale možná zdůraznit, že ti neslyšící studenti, kteří se rozhodli pro bakalářskou práci z lingvistiky, dělají svůj vlastní výzkum. Při něm jim mohu poradit maximálně něco k metodologii práce nebo k metodice výzkumu. Ne už tak třeba k interpretaci materiálu - třeba k sebraným multikanálovým znakům nebo k užívání zájmen. K tomu oni dovedou říct víc, protože nejenom že vidí sebraný materiál, ale mohou využít i svou intuici rodilého uživatele jazyka. A nějakou reflexi znakového jazyka mohou využít a využívají ji i ti studenti, kteří nejsou z neslyšící rodiny - v tomto ohledu bych tedy nějaký velký rozdíl neviděla. Důležitá je podle mě míra znalosti českého znakového jazyka a taky jejich postoje jak k českému znakovému jazyku, tak ke komunikaci neslyšících vůbec.
Ještě v roce 1998 (kdy byl v Parlamentu projednáván zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči) se vyskytovaly předsudky proti ČZJ, s nimiž vystupovali i někteří pedagogové ze škol pro žáky s vadami sluchu. Je dnes "společenská atmosféra" lepší?
Nevím, jestli něco jako "společenskou atmosféru" dokážu posoudit. S lingvistikou a s tím, jak přijímá český znakový jazyk, tady není problém. Nevím, jak to je s přijetím znakového jazyka mezi speciálními pedagogy. Já se znám jen s několika, hlavně mladšími. A tam bych problém taky neviděla.
Všem je nám asi jasné - a vy to naznačujete už v otázce - že hlavním problémem je postoj ke znakovému jazyku a možná trošku i postoj k neslyšícím lidem. A proměnit postoje - to je práce na desetiletí. Představte si, že člověk po celou dobu svého vyššího vzdělávání slýchal opakované soudy o tom, jak je znakový jazyk nedostatečný, jak má malou slovní zásobu, jak ani zdaleka nedosahuje kvalit češtiny a všechny ty věci, co se o znakovém jazyku říkaly. Může se takový člověk všech těch názorů, které pravděpodobně přijal za své, jen tak zničehonic vzdát?
Na druhé straně kdo jiný než pedagog ze škol pro žáky s vadami sluchu by měl vědět, jak to jde ve škole bez znakového jazyka, jak vypadá úroveň neslyšících žáků ve srovnání se stejně starými dětmi slyšícími. Když vím, že něco postaru nefunguje, musím se přece aspoň pokusit o něco jiného, nového, ne? Ostatně myslím, že takoví slyšící učitelé už také existují. Obdivuji třeba kolegyně z Hradce nebo z Liberce, které vedle své práce ve škole dokázaly vystudovat náš obor, i když to pro ně jistě nebylo jednoduché. Vážím si toho, co dělají kolegyně Petráňová s kolegou Vysučkem v Radlicích.
Takže vidíte určité změny k lepšímu?
Řekla bych ano, myslím si, že něco se mění. Zase ale ne, pochopitelně, ze dne na den. A příčiny těch změn? Jistou úlohu tu jistě hraje lingvistika. Když totiž ukáže, že český znakový jazyk je jazyk jako každý jiný, a ne jen nějaké nedochůdče, které ani zdaleka nedosahuje dokonalosti češtiny, začnou se ho třeba i učitelé neslyšících učit jako každý jiný cizí jazyk, naučí se ho a budou moci s dětmi bez problémů komunikovat.
A hrozně důležití jsou samozřejmě neslyšící učitelé - v jejich případě nejde jen o jejich bezproblémovou komunikaci se žáky, ale i o to, že neslyšící dítě před sebou vidí vzor, s kterým se může identifikovat.
Studenti, kteří si vybrali specializaci učitelství, loni narazili na překážku. Spočívá v tom, že jim nebylo umožněno složit závěrečnou státní zkoušku z pedagogiky a psychologie, ačkoli tyto předměty v průběhu studia absolvovali. Se žádostí o tuto možnost se obrátili na rektora UK. Bude jim umožněno tyto zkoušky složit?
Se zkouškou z pedagogiky a psychologie je opravdu problém. Pořád si myslím, že to, co okolo této zkoušky vzniklo, plyne z nedorozumění nás všech, kteří jsme o ní jednali. Musím se přiznat, že já pořád nerozumím tomu, proč by si naši studenti nemohli touto zkouškou ověřit, na jaké úrovni jejich znalosti z pedagogiky a psychologie jsou. Oni přece nechtěli něco odpustit, nechtěli úlevy, protože neslyší, chtěli pracovat a něco dokázat. No, nevím.
Stanovisko fakulty vyjadřuje dopis proděkana FF pro studium z letošního 10. května, z něhož vyplývá že "absolvování příslušných učitelských kurzů a atestací bude potvrzeno ve výpisu zkoušek, kde bude též výslovně uvedeno, že blok učitelských předmětů odpovídá učitelským předmětům v rámci studia učitelství."
MŠMT požaduje pro učitelství na speciálních školách absolutorium plného (magisterského) vysokoškolského studia. Absolventi pedagogické specializace bakalářského studia vašeho směru mohou pracovat jen jako asistenti učitele nebo vyučující předmětu znaková řeč. Ve svém dopise rektorovi UK Vaši studenti píší "My víme, že _ jsme kvůli našemu předcházejícímu vzdělání nemohli studovat magisterský obor_" Myslí tím zřejmě obor "Český jazyk a literatura". To je předchozí jazykové vzdělání i těch nejlepších maturantů se sluchovou vadou (jiní se na FFUK nehlásí) tak špatné?
Nechtěla bych říkat špatné - musíme si uvědomit, že na obor Český jazyk a literatura se s potížemi dostávají i studenti slyšící. A jsou to takoví, kteří se už třeba na základní škole naučili přemýšlet o jazyce, zvládli řadu metajazykových úkonů a přečetli spoustu knížek z naší i světové literatury.
Uvažujete o nějaké nástavbě, která by Vašim studentům umožnila dosáhnout plné pedagogické kvalifikace?
Uvažujeme. V polovině května proběhlo jednání s prorektorkou UK pro studium doc. Svobodovou, která projevila pro potřeby neslyšících velké pochopení. Z tohoto jednání vyplynula i potřeba návrhu akreditace navazujícího magisterského studia oboru "Čeština v komunikaci neslyšících". Návrh jsem po konzultacích s kolegy a kolegyněmi, kteří učí v bakalářském studiu, připravila a v červenci na fakultě podala. Paní prorektorka slíbila, že pokud návrh projde akreditační komisí, vypíše se přijímací řízení tak, aby studium navazujícího magisterského oboru mohlo být zahájeno již ve školním roce 2003/2004.
Připojte se! 