Který amatér to kontroloval?

Katka Nová je čtyřiadvacetiletá sympatická studentka Masarykovy univerzity, dlouholetá uživatelka kochleárního implantátu, která vedle denního studia pracuje jako jazyková a stylistická korektorka. A právě o práci a studiu jsme si spolu krátce popovídaly.

Katko, jaký obor studuješ a proč?

Studuji druhým rokem na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity obor Český jazyk se specializací počítačová lingvistika. Je to nový obor, narazila jsem na něj náhodou na internetu. Zaujal mě hlavně mottem: „Pro studenty, kteří mají rádi češtinu a nebojí se počítačů. Pro studenty, kteří mají rádi počítače a nebojí se češtiny.“ Vzhledem k tomu, že mám docela blízký vztah k češtině i k počítačům (i když k těm spíš jen uživatelsky), jsem si říkala, že by to mohlo být zajímavé. V ročníku nás je asi pětadvacet, některé přednášky probíhají na Filozofické fakultě, některé na Fakultě informatiky.

Využíváš na škole, jako sluchově postižený student, služby střediska Teiresiás?

Ano, využívám zapisovatele na přednášky a individuální výuku některých předmětů, především cizích jazyků. Individuální výuku mají studenti po skupinkách nebo po jednom (podle toho, kolik jich daný předmět studuje) a učí to většinou nějaký lektor přímo z Teiresiásu. Hlavně u těch cizích jazyků je to super, protože klasickou výuku jazyků navštěvuje kolem dvaceti studentů a tam bych se naprosto ztrácela. Takhle už mám za sebou angličtinu, kterou jsem si zvolila jako povinný cizí jazyk, a aktuálně mám dobrovolně ještě němčinu a ruštinu. Plus nám v Teiresiásu nabídli i kurz znakového jazyka pro (neznakující) sluchově postižené studenty. Služby jsou perfektní, nemyslím, že bych měla potřebu něco měnit. Snad jen občas mají trošičku problémy se sehnáním zapisovatele, když se ten čas zrovna nikomu nehodí.

Zajímalo by mne, zda máte při těchto službách pokryté všechny přednášky? Můžete například využít tlumočníka či přepisovatele na jakoukoliv přednášku, nebo je to nějakým způsobem limitováno?

Limitováno to není, zapisovatele či tlumočníky můžeme mít teoreticky na jakoukoliv přednášku nebo semináře. V praxi ale není potřeba mít zapisovatele úplně všude, alespoň pro mě ne. Většinou nepotřebuji zapisovatele na semináře, protože tam nebývá moc co zapisovat – buď děláme nějakou (polo)samostatnou práci na počítači, nebo máme například připravená cvičení na papíře. Jediné omezení, o kterém vím, je, že není možné mít na jedné přednášce zároveň zapisovatele a tlumočníka (pouze ve výjimečných případech).

Jak vnímáš při studiu své sluchové postižení? Omezuje tě v něčem?

Jak se to vezme. Asi mě to omezuje v tom, že ne vždy rozumím všemu, obzvlášť pokud se někde na přednášce či semináři o něčem diskutuje apod. Ale vlastně jsem na to už dávno zvyklá, takže mě to až tak moc netrápí. Já už ta svá omezení neberu jako omezení, ale jako součást svého života.

Vím o tobě, že vedle studia ještě pracuješ. Co přesně děláš?

Hledala jsem nějakou brigádu ke studiu, přeci jen nějaká ta koruna navíc se hodí. Narazila jsem na internetu na inzerát na pozici korektora, tak jsem se ozvala. K mému překvapení to vyšlo.

Máš určitý žánr, na kterém pracuješ? Nebo jde o různorodou práci?

Nakladatelství, ve kterém pracuju, se specializuje hlavně na knihy s investiční a motivační tematikou, takže to bývá tenhle konkrétní žánr.

Řekni mi, prosím tě, jak jde práce korektora dohromady s tvojí vášní pro čtení? Dokážeš si text vychutnat i bez toho, abys opravovala pomyslné chyby?

S prací to nesouvisí, já vnímala chyby v textu už dříve. Tím, že jsem hodně četla jako malá, jsem si zafixovala správnou podobu slov i pravidla pravopisu a od té doby jsem prostě citlivá na cokoli „nepatřičného“. Vzpomínám si, jak jsem už někdy asi před deseti lety četla Pravidla moštárny od Irvinga a jen jsem kroutila hlavou nad množstvím chyb v naprosto elementárních pravopisných jevech. Nemám problém si tu knížku přečíst a vychutnat si ji, vím, že spisovatel či překladatel za to až tak nemůže, že práci „odflákl“ hlavně korektor. Ale je pravda, že když tam nejsou chyby, tak z toho čtení mám rozhodně větší prožitek, protože mi neujíždí pozornost k myšlenkám typu „který amatér to proboha kontroloval?!“

Prozradíš nám, co bys chtěla v budoucnu dělat? Máš nějaké profesní plány?

Já a mít plány? Ne, to opravdu nehrozí, žiju přítomností a do budoucna raději nic neplánuju. Ono se to vždycky nějak vyvrbí. Ale je fakt, že pokud bych mohla zůstat u něčeho, co souvisí s češtinou, tak bych byla spokojená.