Neslyšící žák 9. třídy speciální školy v Praze 5, Holečkově ulici, 16letý Lukáš Baborský, vloni prožil neobyčejné a jistě nejzajímavější prázdniny svého života. Jemu byla svěřena jedna z hlavního rolí v novém českém filmu "Pupendo".
Tento poetický, hořce komediální a mírně historický film natočil režisér Jan Hřebejk (mj. také Pelíšky). Scénář vychází z knih Petra Šabacha (Opilé banány, Hovno hoří a Putování mořského koně). Vypráví o době před 20 lety, v 80. letech minulého století, kdy už nikdo nevěřil úspěšnému budování socialismu, ale také nikdo nevěřil, že uplyne jen několik málo let, kdy na náměstích a v ulicích budou davy lidí zvonit klíči umíráček "totáči". V té podivné době na okraji Prahy žije výtvarník Bedřich Mára (Bolek Polívka) s manželkou (Eva Holubová) a dvěma syny Matějem a Bobšem. Matěje Máru hraje právě Lukáš Baborský.
Vloni na jaře se společnost, která připravovala film, obrátila na vedoucí vychovatelku internátu školy v Holečkově ulici Miluši Mizerovou s požadavkem na nemluvícího 15letého chlapce. Po konzultaci pak poněkud poupravili prvotní verzi a vytvořili postavu sluchově postiženého chlapce.
"Vedoucí vychovatelka paní Mizerová sezvala nás, všechny větší kluky, abychom ve škole se shromáždili na jednom místě. Vyplnili naše jména, dali nám cedule s čísly a už začaly kamerové zkoušky," vzpomíná Lukáš na svoje začátky.
Na dotaz, co zvláštního museli chlapci předvádět, odpovídá Lukáš s úsměvem: "Docela nic, paní vedoucí vychovatelka byla vedle kamery a nás se ptala, co děláme, kam chodíme do školy. Takové normální povídání. My jsme do kamery znakovali."
Režisér Hřebejk všechny filmové záběry prostudoval a pozval Lukáše Baborského a jeho spolužáka Václava Formánka na další zkoušky. Ty byly už v prostorách České televize v Praze na Kavčích horách. Vašek Formánek ale onemocněl, a tak Lukáš na "Kavky" šel sám. Ne tak docela sám, protože ho doprovázel tlumočník Alan Ptáček. Lukáš tam musel předvést svou mimiku, vyjádřit emoce - pláč, radost. Režisér byl spokojen a Lukáše do filmu angažoval. Alan Ptáček u filmu také zůstal, protože Jan Hřebejk nechtěl měnit tlumočníky. To proto, aby jeden tlumočník byl v obraze a nemuselo by se pak neustále vysvětlovat jedno a totéž.
"V červnu jsem dostal do rukou první scénář, kde už bylo přesně rozepsáno, co budu znakovat. Ve filmu jsem hlasivky používal minimálně. Koncem června proběhly kostýmní zkoušky," popisuje Lukáš další průběh.
Natáčelo se od srpna až do prvního říjnového týdne. Lukáš Baborský, nyní už Matěj Mára, hrál v ateliéru, v různých domech, na lodi, venku a některé záběry se točily na Balatonu v Maďarsku. Matěj Mára se také převlékl do dívčích šatů a byl od skutečného děvčete k nepoznání, vždyť také měl (a dosud má) dlouhé vlasy.
"Tady šlo o zkoušku lásky a věrnosti. Jistá dívka chodí s chlapcem, který narukoval na vojnu, a tak si našla jiného - jako mne. Jenže ten voják dostal opušťák, přijel za svou dívkou. Mne bylo třeba ukrýt, ale jak. Jednoduše do ženských šatů. Jenže ten voják se do mé dívčí podoby zamiloval a tak mu jeho "pravá" dívka dala kvinde."
Další podrobnosti z filmu už prozrazovat nebudeme, ale zajímá nás, jak se Lukáš sžil s filmovým prostředím.
"Bolek Polívka byl nejen hodný tatínek ve filmu, ale i mimo natáčení uměl rozdávat a také přijímat legraci. I ode mne. Při natáčení i o přestávkách jsem se moc nenudil, protože jsem se mohl bavit se slyšícími lidmi ze štábu, se svým filmovým bratrem. A také jsme se skamarádil se psem, zlatým retrívrem."
Byla přítomnost tlumočníka potřebná?"Ano, při natáčení určitě. Ale mimo filmovou práci, o přestávkách už ne. Oni ti slyšící ve štábu mne brali mezi sebe jako úplně normálního člověka, jako bych byl jedním z nich. Někteří se dokonce naučili pár znaků."
Lukáš Baborský filmování zvládal. Stačilo, aby režisér Jan Hřebejk předvedl Lukášovi, co od něho požaduje. Jeho ukázky a pohyby byly natolik jasné a názorné, takže Lukáš okamžitě pochopil.
"Nikdy jsem ho neviděl rozčilovat!"
Když se některé záběry opakovaly 5 až 10krát, málokdy to bylo kvůli Lukášovi. Často chybu dělal někdo jiný. Někdy se stalo, že už hned první záběr naostro se povedl.
"Samo natáčení nebylo tak náročné, horší bylo čekání, až se dostanu na řadu. Nebo celé dny se čekalo na vhodné podmínky pro natáčení, například počasí."
To jsi trávil celé prázdniny mimo domov?"Ne, v srpnu jsem byl občas doma. Zato v září se jelo naplno a doma jsem prakticky nebyl."
Do školy Lukáš Baborský nastoupil až v druhém říjnovém týdnu a podle vyjádření jeho učitelů brzy dohnal zameškané učivo. Není čemu se divit, vždyť Lukáš patří mezi nejlepší žáky školy. Letos končí povinnou školní docházku. Půjde k filmu?
"Filmování se mi moc líbilo, mám na to krásné vzpomínky. Kdyby byla příležitost něco natočit, asi bych šel do toho. Ale po skončení školy bych se chtěl věnovat počítačům."
A nakonec to nejdůležitější: Kdy film uvidíme?"Premiéra by se měla uskutečnit 27. března."
Lukáši, děkuji za rozhovor a určitě všichni se na ten film rádi povídáme.
Připojte se! 