více stran:
» Tlumočení slyší...
» Výchozí postaven...
» Představy slyšíc...
» Profesionální tlu...
» Učení se ČZJ a v...
» Zajištění tlumo...
Slyšícím lidem patří velký dík za jejich nestranný náhled do problematiky komunikace hluchého člověka (Neslyšícího) se slyšícím člověkem a za vytvoření profesionální úrovně tlumočení neslyšícím lidem. Jedná se o velmi pozitivní pokrok v rámci většinové společnosti a v životě Neslyšících, protože to byla právě většinová společnost slyšících lidí, která považovala dlouhou dobu hluché lidi za méněcenné. Stoupající počet profesionálních tlumočníků zajistí, aby neslyšící lidé mohli v naší společnosti dosáhnout stejných cílů jako slyšící lidé. Rovněž větší počet profesionálních tlumočníků velmi napomůže k tomu, aby nebyli k tlumočení využívány slyšící děti hluchých rodičů.
Aby se mohl člověk stát tlumočníkem pro Neslyšící musí se naučit ČZJ, studovat techniku tlumočení a poznat dobře komunikační normy neslyšících lidí a kulturu Neslyšících. Problém však může nastat už při prvním kroku takového člověka při učení se ČZJ. Někdy se mohou učiteli ČZJ stát bilingvní slyšící děti hluchých rodičů nebo tlumočníci ČZJ.
"Moje nynější zaměstnání je tlumočnice znakového jazyka a také vyučuji již několik let znakový jazyk." (D)
Tito lidé mohou studentům ČZJ přiblížit slovní zásobu ČZJ. V mnoha případech je to ale vše, co mohou své studenty z ČZJ naučit. Zaprvé z toho důvodu, že často nemají zkušenosti s vyučováním jazyka obecně, zadruhé se mohou příliš snažit studentům nějak přiblížit ČZJ (na základě češtiny), a tak ČZJ "zjednodušovat", a zatřetí se mohou ztotožnit s mylným názorem na ČZJ, který nerespektuje svébytnost ČZJ (takoví lidé pravděpodobně budou vyzdvihovat prestiž znakové řeči na úkor ČZJ, pokud vůbec budou oba zmíněné komunikační kódy rozlišovat). Ve všech zmíněných případech může docházet k tomu, že tito učitelé "znakového jazyka" (popř. znakové řeči) připodobňují strukturu ČZJ struktuře češtiny (viz termíny míšení jazyků a znaková řeč). Někteří učitelé ČZJ si tyto problémy uvědomují a svou jazykovou výuku zdokonalují.
Pro člověka, který se učí cizí jazyk (nebo si zlepšuje kompetenci v jazyce, který na nějaké úrovni už ovládá), je důležité komunikovat s rodilými uživateli tohoto cizího jazyka. Slyšící lidé však mají složitý vstup do komunity Neslyšících a pracněji pronikají do kulturních zvyklostí neslyšících lidí.
"Snažím se zvát do hodin neslyšící, aby studenti mohli konverzovat." (Č)
"Když jsem vedla kurzy znakového jazyka, posílala jsem své žáky do klubů, vraceli se s tím, že se s nimi neslyšící nechtěli bavit. Já jsem to měla jednoduché v tom, že jsem vyrůstala mezi neslyšícími. Rodiče sourozenci, manžel jsou neslyšící, proto jsem si neuvědomovala, že pro slyšícího člověka může být těžké dostat se mezi neslyšící, aby ho přijali. To jsem si uvědomila až po zkušenostech svých studentů." (Č)
Bylo by vhodné, aby ČZJ vyučoval rodilý mluvčí tohoto jazyka (s takovým člověkem jeho rodiče od ranného dětství komunikovali v ČZJ), popř. člověk, který se ČZJ naučil později od svých vrstevníků, ale jeho kompetence v jazyce je velmi dobrá. Zároveň by tento člověk měl používat ČZJ v každodenní komunikaci - být neustále v kontaktu s neslyšícími lidmi užívajícími ČZJ. Tato kritéria skvěle "splňuje" neslyšící člověk, pro kterého je tento jazyk hlavním jazykem v každodenní komunikaci s dalšími neslyšícími lidmi. Podle mého názoru by takový neslyšící učitel ČZJ mohl usnadnit slyšícím lidem i "vstup" do komunity Neslyšících. I neslyšící učitelé mohou mít při vyučování ČZJ podobné problémy, jako slyšící potomci hluchých rodičů nebo tlumočníci ČZJ (zejména nezkušenost s vyučováním jazyka). Důležité je, aby si neslyšící učitelé uvědomili, že chtějí učit slyšící lidi ten jazyk, kterým oni sami komunikují mezi sebou navzájem a zdokonalili se v metodice vyučování tohoto jazyka.3 Není však samozřejmé, že každý z těchto neslyšících lidí, bude dobrým učitelem. Je také možné, že by neslyšící učitelé ČZJ využívali v počátečních vyučovacích hodinách a průběžně během kurzu služby tlumočníka.
Pro slyšící lidi je obtížné z počátku rozumět neslyšícím lidem v jejich spontánním projevu v ČZJ (idiolektům) a dalším jazykovým a kulturním nuancím. Později se však ČZJ naučí a poznají komunikační a kulturní normy Neslyšících. Své nabyté znalosti mohou uplatnit ve své profesi, ať už budou tlumočit neslyšícím lidem nebo pracovat v úplně jiném oboru. Je jisté, že mezi těmito lidmi jsou velmi dobří profesionální tlumočníci.
poznámky
- V současné době nabízí kurzy ČZJ několik organizací: Česká unie neslyšících (www.cun.cz), Českomoravská jednota neslyšících (www.cmjn.cz), Federace rodičů a přátel sluchově postižených (www.frpsp.cz), střediska ranné péče (podle výzkumu K. Kasanové se jedná o šest pracovišť, srov. Kasanová 2004, s. 72; např. www.tam-tam.cz), speciální školy pro sluchově postižné děti apod. Členové sdružení Pevnost - Českého centra znakového jazyka (www.pevnost.com) pravděpodobně jako první začali upozorňovat na to, že ČZJ by měl být vyučován učiteli, kteří jsou rodilými mluvčími ČZJ. Kromě kurzů ČZJ organizuje Pevnost i kurzy pro tlumočníky. Srov. Vysuček, P.: Jak používat tlumočníky? Gong, 33, 2004, č. 9, s. 19. K vývoji výuky ČZJ např. Macurová (2001b, s. 30)