Martha's Vineyard - ostrov neslyšících

Kdybyste mohli vytvořit utopii, jak by asi vypadala?
Každý by komunikoval znakovým jazykem, jak neslyšící tak slyšící. Mnoho dětí, pokud ne většina, by se rodilo hluchých.

Jedno takové místo skutečně existovalo. Byl to osamocený ostrov ve státě Massachuttets - Martha's Vineyard (Martina Vinice). Někdo z prvních osadníků přinesl gen hluchoty (první známý neslyšící byl Jonathan Lambert (1694)) a generaci po generaci se rodily děti se sluchovou ztrátou. v jednu chvíli se rodilo hluché jedno ze čtyř dětí! Žilo zde tolik neslyšících, (většina ve vesnici Chilmark), že obyvatelé vyvinuli znakový jazyk - Martha's Vineyard Sign Language (MVSL). MSVL později splynul se znaky používanými na pevnině, a tak postupně vznikl Americký znakový jazyk (ASL).

Sčítání obyvatel provedená na ostrově v 19. století ukázaly míru hluchoty. v roce 1817 byli neslyšící pouze ve dvou rodinách. Celkem jich bylo 7. Jen o pár let později, v roce 1827 zde žilo 11 neslyšících. Podle Chilmarkského sčítání lidu z roku 1850 bylo ve 141 domácnostech 17 neslyšících (Hammettovi, Lambertovi, Luceovi, Mayhewovi, Tiltonovi a Westovi). V roce 1855 byli navíc v blízkém Tisbury čtyři neslyšící. Podle Chilmarského sčítání roku 1880 žilo v 159 domácnostech 19 neslyšících. v tomto sčítání se objevili dvě nové rodiny (Nobleovi a Smithovi). Ve srovnání s USA, kde byl neslyšící jen jeden z téměř 6000 obyvatel, na ostrově byl neslyšící 1 ze 155 obyvatel!! (1 z 25 v Chilmarku a 1 ze 4 v Chilmark town of Squibnocket).

Znakový jazyk byl na ostrově tak přijímaný a rozšířený, že noviny v roce 1895 žasly nad tím, jak samozřejmě a přirozeně používají jak neslyšící tak slyšící znakový i mluvený jazyk. Lidé přicházející do Chilmarku se museli naučit znakový jazyk aby mohli ve vesnici žít bez problémů s ostatními. Hluchota byla tak běžná, že si někteří slyšící obyvatelé opravdu mysleli že je to nakažlivá nemoc. Hluchota zde nikdy nebyla považována za handicap.

Roky plynuly a počet neslyšících v Chilmarku i na zbytku ostrova se rozrůstal. Zvyšoval by se i nadále, nebýt růstu vzdělávání neslyšících na pevnině. Neslyšící děti z ostrova začaly navštěvovat školy mimo ostrov a postupně se usazovali na pevnině, kde se oženily (vdaly). Díky tomu neslyšících na ostrově postupně ubývalo, až místní populace neslyšících vymřela. Poslední původní neslyšící zemřel v roce 1950.

Historie neslyšící společnosti na ostrově Martha's Vineyard fascinovala jak vědce, tak studenty a vyústila v publikování knihy: "Everyone Here Spoke Sign Language: Heriditary Deafness on Martha's Vineyard" (Všichni zde mluví znakovým jazykem: Dědičnost hluchoty na Martině Vinici). Tato kniha mapuje historii neslyšících od ostrova Martha's Vineyard po britský Kelt (Britskou Kent Country zvanou Weald).

odkazy (v angličtině:)