Nedílnou součástí života České unie neslyšících v Brně se stal její předseda Vladimír VÁLKA. Své město i neslyšící v něm zná dokonale. V Brně žije už 65 let. Jako jeden z nemnoha neslyšících rád čte knihy. Můžete ho také potkat na některém moravském hradě nebo zámku, v lese na houbách či u vody na rybách.
Vladimíre, i když úplně neslyšíš, dobře mluvíš. Jak to?
Narodil jsem se totiž jako slyšící a až do svých 13 let jsem normálně slyšel. Do školy jsem chodil mezi slyšící. Ve 13 letech jsem však náhle přes noc zcela ohluchl. Večer jsem šel spát slyšící a ráno se probudil jako neslyšící – úplně „hluchý jako poleno“. Řekl jsem to hned rodičům a s mámou jsme šli do nemocnice k doktorovi. Strach jsem z toho neměl, myslel jsem totiž, že mě z toho lékaři hned vyléčí.
Ale v nemocnici jsem strávil celkem tři dny a – nic. Doktoři příčinu nezjistili, předtím jsem žádné problémy se sluchem neměl. V tu chvíli jsem pochopil, že už nikdy v životě neuslyším. A rázem jsem dospěl.
Jaké služby nabízí vaše Centrum sociálních služeb?
Sociální služby poskytujeme na základě registrace, kterou jsme obdrželi pro sociálně aktivizační služby. Jejich výčet si přečtete ve článku „ČUN Brno se představuje“.
Další služby, které ČUN Brno nabízí, jsou sportovní vyžití a turistika. Ze sportu nabízíme především plavání a bowling. Plavání je kousek od naší klubovny – na Kraví hoře, což jsou brněnské lázně dvě zastávky šalinou nad námi.
Za turistikou jezdíme hlavně na moravské hrady a zámky. Byli jsme už skoro všude. Například v květnu na zámku Letovice, v červnu v Jindřichově Hradci, kde je třetí největší zámek v České republice s 360 pokoji.
Škoda, že už Klub mladých neslyšících BYD (zkratka anglických slov Bravo Youth Deaf – poznámka redakce) nepořádá v létě Hry bez hranic. Těšily se vždy velké oblibě.
Kolik zaměstnanců má ČUN Brno?
Vedoucího Centra sociálních služeb a sociální pracovnici. Tou je už řadu let Anna Zajícová. Na výplatní listině jsou kromě nás dvou ještě oba lektoři znakového jazyka. Velmi nám také pomáhá náš dobrovolný pracovník David Podsedník a několik dalších neslyšících členů.
A kam jsi pak začal chodit do školy?
Do sedmé a osmé třídy jsem chodil na Svatý Kopeček, poslední devátou třídu jsem absolvoval tady v Brně. Poté jsem se vyučil mechanikem kancelářských strojů.
Vím o Tobě, že jsi vášnivým houbařem a rybářem. Jaké máš ještě další záliby?
Pěkné knihy, historii města Brna a návštěvy hradů a zámků. A teď dvě malá slyšící vnoučata.
Vraťme se teď zpátky k České unii neslyšících. Jak dlouho už jsi předsedou ČUN Brno?
Deset let, od roku 1998. Úplně první předsedkyní byla Věra Waldhansová, po ní Ivan Fišer, dále Alena Válková, Svatopluk Žamboch a přede mnou Jana Pecinová.
Kdy byla založena ČUN Brno?
V roce 1991.
Za těch 17 let jste se také několikrát stěhovali po Brně. Kde jste měli svou klubovnu?
Původně jsme měli klubovnu v bývalém areálu Svazarmu neslyšících v Řečkovicích a kancelář na Lesné. Později jsme se stěhovali do Božetěchovy ulice. A nyní už devět let sídlíme v Údolní ulici v areálu VUT (Vysoké učení technické).
Jaké plány máte teď na podzim?
Psychorehabilitační pobyt v Janských Lázních pro seniory, pro mladší plánujeme bowlingové turnaje a další výlety na hrady a zámky. Nebude chybět ani plavání v krytých lázních. Pokračovat bude i cyklus přednášek ze zdravotnictví a historie města Brna a Českých dějin pro všechny členy.
Jaký je Tvůj názor na dnešní generaci mladých neslyšících?
Dnešní generace mladých neslyšících má nesrovnatelně lepší možnosti ve vzdělávání než měla moje generace. Bohužel, nabídka pracovních míst pro mladé neslyšících je slabá.
Doufám, že se to časem srovná a mladí neslyšící budou mít výběr pracovních možností podle svých schopností a zálib.
Co bys rád vzkázal čtenářům Unie?
Neslyšícím čtenářům Unie bych rád vzkázal, aby uměli mít na své problémy vlastní názory a nepřebírali bezmyšlenkovitě cizí rady.
slovníček
šalina – brněnské hovorové označení pro tramvaj
Připojte se! 