Rozhovor neslyšící rodačkou, žijící v USA

Iva a Maruška se Silvií a jejím
přítelem Nicolasem v jejich domově ve Washingtonu

Celé své dětství jsem žila v Prešově, kam jsem chodila i na základní školu. Pak jsem chodila na Střední průmyslovou školu oděvní pro sluchově postižené v Kremnici, kterou jsem absolvovala s vyznamenáním. V té době jsem si přála studovat na Gallaudetově univerzitě, o jejíž existenci jsem se dozvěděla od kamaráda Juliuse Matovčíka, jehož sestra tam studovala. Jenže angličtinu jsem moc neuměla, ve škole se angličtinu učili jen nedoslýchaví studenti. Musela jsem proto chodit na kurz, což mne moc nebavilo, protože jsem lektorům nerozuměla.

Na Gallaudetovu univerzitu jsem však poslala přihlášku. Když jsem dostala od nich dopis, rozuměla jsem z toho všeho jen ceně za studium, ubytování a stravu (směje se). Obrátila jsem se potom na studentskou agenturu, v domnění, že mi pomohou. Narazila jsem však na problém, protože s neslyšícími neměli zkušenosti. Potom jsem to vzdala, jelikož studium na GU bylo pro mne drahé a nemohla jsem si jej dovolit.

Přihlásila jsem se na vysokou školu, kde jsem dálkově studovala doplňující pedagogický obor, abych měla možnost pracovat jako vychovatelka pro neslyšící. Při studiu jsem měla problémy, protože nebyl k dispozici žádný tlumočník ZJ. Proto mi pomáhala maminka, která byla vlastně mou zapisovatelkou. Zkoušky jsem dělala písemně. Po absolvování jsem se stala vychovatelkou v Prešově. Zde jsem vydržela však jen rok, protože jsem se nechtěla vzdát svého snu – podívat se do Ameriky a poznat svět.

V srpnu roku 2001 jsem nakonec zamířila do Ameriky, byť jen na měsíc. Měla jsem bratrance v New Jersey, ale našla jsem si práci v New Yorku, díky známému ze Slovenska.

Domů jsem měla letět 9. září 2001, ale nakonec jsem se rozhodla, že zde zůstanu.

Proto jsem také byla svědkem onoho osudného 11. září. Bylo to hrozné, neboť všichni doma měli o mne strach, a psali mi zprávy, zda jsem v pořádku.

Po půl roce života v New Yorku jsem si řekla, proč si nezkusit splnit dávnou touhu studovat na Gallaudetově univerzitě. Problémem bylo vízum a samozřejmě peníze na studium. Navštívila jsem však Gallaudetovu univerzitu a ELI, kde jsem dostala příslušné informace i na to, jak získat potřebné finance. Potom jsem se vrátila domů. Maminka nebyla tím moc nadšená, nechtěla mne pustit studovat do Ameriky, ale nakonec mi to dovolila. V ELI – přípravném ročníku, kde se studenti nejprve učí angličtině a americkému znakovému jazyku, jsem původně měla studovat rok, ale protože mi to šlo dobře, stihla jsem to za jediný semestr. Neměla jsem v úmyslu na GU zůstat déle, ale protože jsem měla finančnípodporuzGallaudetovyuniverzity a japonské nadace Sasakawa, a chodila jsem i na brigády, mohla jsem si dovolit studovat na GU déle a vybrat si studijní obor. Samozřejmě mne také podporovali rodiče.

Na GU jsem si mohla vybrat obor, který jsem chtěla. Jediným úkolem je získat 124 kreditů. A to obvykle trvá 4 a půl roku (za 1 semestr student získá průměrně 15 kreditů). Dle pravidel může student získat od 12 do 21 kreditů za 1 semestr. Původně jsem chtěla studovat obor psychologie, nakonec jsem si vybrala účetnictví a management kvůli tomu, že je to univerzální. Znamená to, že mohu pracovat jako účetní i v Evropě. Protože mám přítele, který pochází z Chile, přidala jsem si k tomu ještě španělštinu. Na GU je trochu odlišný systém zkoušek v bakalářském studiu než ten, na který jsme ze Slovenska zvyklí. Například je povinné udělat i zkoušku z druhého jazyka, angličtiny – tzv. ESL (English as Second Language = angličtina jako druhý jazyk). Zkoušky jsou poměrně jednoduché – studenti zakroužkují z nabídky 4 odpovědí, jako u autoškoly (a, b, c, d). Pokud někdo neudělá zkoušku, musí opakovat jeden semestr. Známkují písmeny A, B, C, D a F. F je jako naše pětka.

V pátém. Letos v prosinci budu končit a promovat. Potom si budu vyřizovat pracovní povolení a chtěla bych v Americe pracovat. Co bude dál, to ještě uvidíme. Silvia Herdická se v létě vdala za svého přítele Nicolase, se kterým se seznámila právě na Gallaudetově univerzitě, kde byli spolužáky v prvním přípravném roce na ELI. Svatba se konala v Silviině rodném městě, Prešově. Pikantní je, že jejich rodiče se do svatby neznali, jen přes webovou kameru :-) Budeme jim držet palce, ať úspěšně dokončí svá studia na Gallaudetově univerzitě a jejich život bude takový, jaký si jej budou přát!