"Čaj pro mne představuje čas strávený s přáteli. Při čaji člověk přichází na spoustu myšlenek. Čaj mi přináší inspiraci," říká o svém nejoblíbenějším nápoji František Maxa, sociální pracovník působící v pražském Stacionáři České unie neslyších. Ano, to je tam, v Dlouhé ulici, kde 14. března otevřeli 1. pražskou čajovnu neslyšících. O tom, proč vznikla, jak se správně vaří čaj a odkud k nám přišel si budeme s Františkem nyní povídat.
Františku, než si začneme povídat o čaji a čajovně, mohli bychom čtenářům prozradit něco o tobě. Pražští neslyšící z ČUN tě znají dobře, jako svého důvěrníka, pomocníka a sociálního pracovníka. Já tě teď poznávám jako číšníka-čajovníka. Ve svých 24 letech jsi mužem mnoha tváří. Představ se nám trochu.
"Dobře. Pracuji zde ve stacionáři od října loňského roku. Je mi 24 let, jsem nedoslýchavý, od 3. třídy až do maturity jsem chodil do školy pro sluchově postižené v Praze -Ječné. Dále jsem studoval na Vyšší odborné škole sociálně-právní, v rámci školy a vlastně dodnes se také podílím na různých zahraničních projektech s lidmi s mentálním postižením. Takže vzděláním jsem diplomovaný specialista s akreditací na sociální práci. Tedy kromě toho, že tady dělám každý pátek od 14 hodin v čajovně číšníka (smích), jsem samozřejmě především sociálním pracovníkem.
Co přesně děláš?
"Pracuji na reformě zdejší oblastní organizace a na projektech, které jsme zde aplikovali. Jeden z hlavních projektů se nazývá projekt "pracovní rehabilitace". Pomáháme neslyšícím najít práci, uplatnění ve společnosti a aktivně se bránit skryté diskriminaci. Především pomáháme těm dlouhodobě nezaměstnaným. I když je to těžké a ne vždy se to podaří, snažím se především motivovat neslyšící, aby si dokázali najít práci i sami a při hledání se nevzdávali. Zkrátka dáváme jim naději a otevíráme jim nové možnosti. Týká se to hlavně sociálně slabších neslyšících, případně těch neslyšících, kteří mají ke sluchové vadě ještě přidruženo jiné postižení. Ono totiž u neslyšících je obrovské riziko skryté diskriminace, ani ne tak v jejich smyslové vadě, ale především v komunikaci. A na to je třeba stále a tvrdě poukazovat.
Už se ti povedlo někomu práci najít?
"Když jsem loni na podzim nastoupil, začal jsem si tuto koncepci již připravovat. Od začátku letošního roku se mi podařilo zaměstnat už 12 lidí. Tady neslyšící dost trpí tím, že se tu sociální pracovníci často střídají, nikdo dlouho nevydrží. Nevzniká zde tedy potřebný most důvěry mezi neslyšícím a sociálním pracovníkem. Oni se také neslyšící často nedokážou zorientovat v tom, kdo to sociální pracovník vlastně je. Směšují jeho úlohu s úlohou tlumočníka. Dříve tomu bylo tak, že sociální pracovník plnil především administrativní funkci a znakový jazyk ani neovládal. Bohužel, ani já ho neovládám tak dobře, ale snažím se vycházet z toho, co už znám. V případě, že potřebuji já i neslyšící skutečně 100% rozumět, přizvu tlumočníka. Ale takové případy se stávají jen výjimečmě."
Ve stacionáři je již řadu let bufet, proč tě tedy napadlo zřídit zde čajovnu?
No, tak například jedním z důvodů je, že mám rád čaj a čajovému umění se věnuji již od střední školy, kdy jsem byl básníkem.
Ty jsi byl básníkem? A už nejsi?
Ale ano, dodnes píšu básničky, ale tehdy to začalo... Ale vraťme se k čajovně. Další důvod, proč jsem zde pro neslyšící založil čajovnu byl ten, že sem do stacionáře chodila skupina mladších lidí a lidí střední generace, kteří v podstatě neměli žádný program. Byl tu jen bufet, ale ten neposkytuje potřebné kulturní prostředí. Tato skupina neslyšících měla zájem se scházet spíše nad šálkem čaje či kávy než nad pivem. A potom, v čajovně je hezká atmosféra, a tak si sem přijdou posedět i jednotlivci, kteří zrovna nemají co dělat nebo kam jít. Zajdou do čajovny, sednou si, dají si čaj a třeba si čtou anebo se seznámí s novými lidmi. Spousta neslyšících má komplexy, a to i vůči ostatním neslyšícím. Třeba nemají zažité sociální chování, nebo se nějak "divně" chovají apod. Čajovna dokáže navodit prostředí důvěry a nenucenosti. Tady lidi obsluhuji, vařím jim čaj, pomáhám jim s výběrem čaje, vařím orientální jídla. Je to jiné, než když za mnou přijdou do kanceláře a já vidím, že právě nemají konkrétní problém, ale chtějí si popovídat nebo poklábosit. V čajovně je klid a vše je na bázi dobrovolnosti."
Ano, to je pravda, taky to cítím. Je tady fajn, u čaje. Před chvilkou jsi tady vedle mne sedícímu navštěvníkovi pomáhal s výběrem čaje. Co si vybral a z jaké nabídky?
"Vybral si China Gunpowder. To je zelený čaj s nažloutlou barvou a hořkou chutí."
A jaký čaj je tu oblíbený?
"No to je samozřejmě Dátá másala, mezi neslyšícími přezdívaný "bílý" čaj. Je to černý čaj se směsí Yogi spice (směs z kůry jednoho stromu a specifického koření s výrazným chuťovým aroma, který se podává s mlékem a medem nebo s přírodním cukrem.)"
A co se výběru čajů týče, podívej se do nabídky, kterou tu máme. Snažil jsem se vybrat čaje typické a známé mezi čajovníky.
František mi ukazuje nápojový lístek. Výběr z 15 druhů čajů je opravdu bohatý. U každého čaje je popsána také jeho charakteristika. Rázem se ocitám v jiném světě. Například ovocný čaj Kouzelná flétna (černý čaj s levandulemi) mě přenáší do tajemné zahrady plné voňavých květin. Ani se mi nechce vracet se zpět, ale vůní domova mne láká borůvkový čaj, a tak se nalézám pro změnu v českém lese plném borůvek a hříbků. Jsou tu čaje pro lidi různých povah a potřeb. V nabídce je čaj assam pro ospalou duši, čaj pro zamilované broučky a berušky (Čínský růžový květ), čaj inspirující k uměleckým kouskům (Modrá laguna) ale i alkoholici si přijdou na své: Na ty čeká zdejší Rumový hrnec.
Jaký je tvůj oblíbený čaj?
"To je podle nálady. Když mám špatnou náladu, dám si zelený čaj Dračí studna nebo černý Assam. A když je mi veselo, piji obvykle černé ochucené čaje, třeba borůvkový nebo Dátu másalu.
Lidem už se teď určitě sbíhají sliny, a tak můžeš očekávat po otištění tohoto rozhovoru nápor návštěvníků. Kdy má čajovna otevřeno?
"Čajovna má oficiálně otevřeno od 14 do 19.30 hodin. Ale když se tu sejde hodně návštěvníků, může se otevírací doba protáhnout až do 21 hodin. Nebo jindy, když se odpoledne přednáší, je otevřeno třeba až do 22 hodin."
Vidím, že součástí čajovny je i jídelníček. Kdo je tím slavným mistrem kuchařem?
(Smích) "No, kdo asi, já! Vedle 15 druhů čajů, které čajovna nabízí, dělám i pro Čechy netypická jídla. Je to například kus-kus původem z Arábie, který se stal národním jídlem Maroka, placky Čapátí pocházející z Keni, či mexické tortily s červenými fazolemi. Toto vše připravuji na různé způsoby a doplňuji čerstvou zeleninou. To vše se hodí k čaji. I atmosféra musí odpovídat: k tomu všemu neodmyslitelně patří vonné tyčinky, svíčky, lampionky. Čajovna se postupně vybavuje, ještě není stoprocentně hotová, pořád je to taková čajovna po česku.
Piješ čaj i s hosty?
"Nedokážu pít čaj v rychlosti. Když roznáším čaj a pracuji, nikdy si čaj nedávám. Piji ho buď předem, nebo až na konec, a to nejlépe s doutníčkem. (Smích). S hosty si ho dám tehdy, když opravdu vím, že nepracuji."
Tak moc děkuji za rozhovor s běž se věnovat hostům, jsou už jistě žízniví!
Připojte se! 