Ke standardizaci znakových jazyků

Proč musí mít znakový jazyk v každém větším městě jiné znaky? Znamená to, že se v Brně s pražskými znaky nedomluvím? A vůbec, nemohl by se český znakový jazyk nějak sjednotit? Takové poznámky jsme zaslechli od slyšících lidí, kteří se učí znakový jazyk, už mockrát. Je něco takového ale vůbec možné? Nad touto otázkou přemýšleli odborníci v Německu – zemi, která je nejen větší než naše republika, ale má také více různých regionálních variant znakového jazyka. Článek, jehož stručný obsah zde přinášíme, jsme převzali z německého časopisu Das Zeichen.  

V červenci 2005 uspořádal Landarbeitsgemeinschaft (LAG) – Zemský pracovní spolek odborníků na znakový jazyk seminář na téma standardizace znakových jazyků. Účastníci diskutovali nad možnými šancemi a riziky, které by mohla standardizace pro neslyšící společnost s sebou přinést.  

Definice standardizace

Jazyková standardizace je proces vzniku všeobecně používané a všeobecně platné jazykové variety v rámci jednoho jazykového společenství. Tato jazyková varieta jako standardní jazyk určuje jazykovou normu v jazykové společnosti a je označována obvykle jako spisovný jazyk. Jazyková standardizace je nepostradatelnou složkou jazykového plánování, tedy cíleně zaměřeného jazykového zásahu do dané jazykové situace (příkladem jazykového plánování může být např. při rozhodování, jaký jazyk se bude používat ve vzdělání, apod.; přitom dochází k ustanovení standardní variety jazyka či jazyků pro tyto situace – pozn.red.). 

Význam standardizace

• uznání a stanovení nějaké jednotné jazykové komunikace v rámci jazykové společnosti
• společné měřítko standardizované variety pro sociální instituce
• podpora sociální integrace rozdílných jazykových společenství s nářečím
• ukotvení statusu jazykového společenství (členové „německého společenství znakového jazyka“ by užívali jednotný znakový jazyk stejně jako slyšící lidé, kteří se řadí do „německého jazykového společenství“, užívají spisovnou němčinu) 

K objasnění procesu standardizace poukázali účastníci semináře na několik příkladů historie mluvených jazyků, na kterých je vidět jak pozitivní, tak negativní vývoj standardizace jazyka. Pozitivním příkladem je např. zavedení finštiny jako nového jazyka ve Finsku, kde byl nejprve používán jazyk ruský a švédský. Negativně je vnímáno esperanto jakožto umělý jazyk, který se nikdy nerozšířil a který sotva někdo opravdu ovládá a používá. 

lingvistické úlohy při standardizaci znakového jazyka

Úlohou lingvistiky při procesu standardizace je prozkoumat a popsat gramatiku a slovní zásobu rozdílných dialektů národního znakového jazyka. Hlavním úkolem potom bude vypracování souhrnných vzorců gramatické a lexikální struktury výsledného standardizovaného znakového jazyka. V procesu standardizace je důležitá dobrá spolupráce mezi odborníky a tlumočníky znakového jazyka z různých regionů. Nepochybně je žádoucí také kontakt s neslyšícími lingvisty, kteří by měli převzít určité úlohy při zpětném ověřování a reflexi jazyka. Jednou z dalších úloh odborníků by bylo zprostředkování standardizovaného znakového jazyka neslyšícím.

Odborníci dále diskutovali o možných postupech, jakým způsobem vytvořit jednotný znakový jazyk. Všechny postupy jsou bohužel spojené s určitými výhodami a nevýhodami: 

1. Znakový jazyk by mohl být vystavěn úplně nově bez závislosti na původních dialektech znakového jazyka, takže by byl prakticky vytvořen uměle. Výhody by spočívaly v tom, že by tento postup bylo poměrně snadné realizovat a nedošlo by při něm k upřednostňování některého z dialektů. Nevýhody takového přístupu spočívají v tom, že by „spisovným“ (jednotným) znakovým jazykem nebyl v tomto případě přirozený jazyk. Je pravděpodobné, že by přijetí tohoto jazyka bylo nepatrné. 

2. Další možností je vybrat jeden určitý dialekt za všeobecný znakový jazyk. Výhodou je snadná realizace tohoto procesu, protože by se v podstatě převzal už existující, hotový, jazykový model. Nevýhodou je jistě diskriminace všech ostatních dialektů a subjektivita výběru „toho pravého“ dialektu určeného ke standardizaci. 

3. Spisovný jazyk by se mohl také vytvořit syntézou všech platných dialektů. Výhody by spočívaly v tom, že by vládla absolutní spravedlnost – při tvorbě této standardizované variety by byl využit potenciál všech dialektů znakových jazyků. Nevýhody spočívají v tom, že je tento model těžko uskutečnitelný. 

výsledek

Standardizovaný znakový jazyk je podle účastníků semináře smysluplný a žádoucí. Mohl by být využit např. ve škole při vzdělávání dětí se sluchovým postižením, při vzdělávání tlumočníků, a to celoregionálně. Do škol by mohl být snadněji zaveden vyučovací předmět znakový jazyk...

Zároveň však může jazyk standardizovaný nadále existovat v běžném užívání rovnoprávně vedle sebe s regionálními dialekty.

Otázkou zůstává, jaký vliv by měla standardizace znakového jazyka na kulturu Neslyšících. Vytvoření jedné, standardizované - „spisovné“ - podoby znakového jazyka může vyvolat ve společenství uživatelů znakového jazyka konflikty a rozdílné názory. Může se stát, že daná podoba znakového jazyka nebude podporována, každý bude považovat svůj dialekt za jediný správný. Může dojít také ke konfliktu mezi starší a mladší generací lidí se sluchovým postižením. Pro mnoho starších neslyšících může být tento standardizovaný jazyk problematický, protože vyrůstali v určitém nářečí a zvykat si na novou formu jazyka by pro ně bylo těžké. Zůstává otázkou, jakou by měla standardizace všeobecně šanci se prosadit, zda by nedošlo k tomu, že se vytvoří jednotný jazyk, který se ale nebude používat.