Stejně jako při setkání s novým člověkem je i při vstupu do nového prostředí důležitý první dojem. Před časem jsem poprvé navštívila školu pro neslyšící v Hradci Králové. Před budovou příchozí zdraví socha, vstupní dveře nebyly zamčené, stěny dlouhých chodeb byly vymalované měkkými, pastelovými odstíny, zdobily je kresby, obrázky a fotografie žáků. Nástěnky vypovídaly o minulých akcích školy a zvaly na příští. Vkusná a pestrá výzdoba je jistě milým povzbuzením pro rodiče, kteří se do školy přijdou poradit o budoucím vzdělávání svého sluchově postiženého dítěte. Z názvu školy zmizelo označení speciální, i když osnovám ve školách pro sluchově postižené se už neříká redukované ale speciální.
„Název školy je pro veřejnost obtížně čitelný. V telefonním seznamu jsme se snažili postavit název tak, aby nás lidé našli, když hledají školu pro sluchově postižené,“ říká ředitelka Iva Rindová. Řídí komplex těchto zařízení: Mateřská škola pro sluchově postižené děti, Mateřská škola pro děti s vadami řeči, Základní škola pro sluchově postižené, Základní škola pro žáky s vadami řeči, Zvláštní škola pro sluchově postižené, Střední pedagogická škola pro sluchově postižené (předškolní a mimoškolní pedagogika), Střední odborné učiliště pro sluchově postižené (truhlář - truhlářka - výroba nábytku, kuchař - kuchařka), Odborné učiliště pro sluchově postižené (truhlářské práce, kuchařské práce), Speciálně pedagogické centrum. Dohromady školy navštěvuje 243 dětí. Jejich práci se ředitelce I. Rindové daří dobře propojit. Například studenti pedagogiky si část své praxe splní v místní mateřské škole. Při školních oslavách se o občerstvení postarají budoucí kuchaři. O opravy prolézaček na zahradě případně výrobu nových skříní se postarají truhláři. Malé neslyšící děti mají možnost komunikovat se staršími neslyšícími. Rodiče se mohou seznámit s výukou ve třídách, kde se používá znakový jazyk i ve třídě pro děti s kochleárním implantátem, kde se postupuje orální metodou. Ve škole pracují neslyšící učitelé, neslyšící je i knihovnice a mistr truhlář. Rodiče se zde mohou setkat s úspěšnými a spokojenými dospělými neslyšícími lidmi, což ji může pomoci utvořit si představu o budoucím životě svých dětí.
Práce s rodinami
Rodiče dětí, kterým byla diagnostikována sluchová vada, se nejdříve dostanou do rukou sympatických odbornic ze Speciálně pedagogického centra. „Nejpodstatnější, mnohdy i nejtěžší, je získat důvěru rodičů, od toho se odvíjí další spolupráce. Každá rodina je jiná. Respektujeme přání a návrhy rodičů, doporučujeme jim různé výchovné a komunikační postupy. Ta nejtěžší práce je ale na nich. Podle mého názoru je velmi důležitý včasný rozvoj komunikace. Pro mnohé rodiče je těžké přijmout znakový jazyk. Doporučujeme znakový jazyk i dětem před kochleární implantací, aby měly prostředek ke komunikaci, a neztrácel se čas,“ vysvětluje pracovnice centra Vladimíra Žďárková. Nabízejí své služby dětem předškolního věku a jejich blízkým příbuzným z Hradeckého, Pardubického a případně i dalších krajů. Většina klientů jsou sluchově postižné děti, ale měli zde i dvě slyšící děti po obrně, které nemluvily a pomáhaly si při rozvoji komunikace znaky. Centrum úzce spolupracuje s oddělením ORL místní fakultní nemocnice, proto se k nim děti dostávají téměř ihned po zjištění vady sluchu. S dítětem zde pracuje pedagožka, logopedka a psycholožka. Spolupracují také s audiologickou sestrou a foniatrií. Pracovnice centra dojíždějí na konzultace s rodiči i učiteli do škol, do kterých bylo integrováno sluchově postižené dítě. Informují o tom, jak hovořit dítě s vadou sluchu, jak využívat zbytky sluchu apod. Psycholog pracuje s třídou, kterou sluchově postižené dítě navštěvuje. „Bohužel jsme viděli i několik smutných případů, kdy se k nám vrátilo integrované dítě. Integraci, myslím, je dobré dopředu důkladně zvážit. Pokud se nepodaří, může dítě poškodit na dlouhou dobu,“ doplňuje V. Žďárová.
Z pohádky do pohádky
Ředitelka mateřské školy Anna Kabilková nás provedla z pohádky do pohádky. Tak se nazývá předškolní vzdělávací program, podle kterého postupuje třída pro neslyšící děti i logopedická třída pro děti s vadami řeči. Každý měsíc se děti seznámí s jednou pohádkou. Její příběh se promítá do všech běžných činností. O jedenáct neslyšících dětí se stará jedna slyšící a jedna neslyšící učitelka. Děti pravidelně docházejí na logopedii, která se nachází ve stejné budově. Ředitelka A. Kabilková se do školky vrátila po několika letech práce v základní škole v jiné části budovy. Považuje spolupráci neslyšící a slyšící pedagožky za přínosnou: „Děti vidí příklad slyšícího i neslyšícího dospělého člověka. Učitelky se vzájemně doplňují. Při vzdělávání ve znakovém jazyce děti rychleji postupují dopředu v komunikačních dovednostech. Co se v předškolním věku zanedbá, se v základní škole těžko dohání. Úkolem učitele je také spolupráce s rodiči. Ukazují a doporučují jim různé postupy, ale jejich pravidelné využití doma je na nich. Sebelepší pedagog nemůže nahradit tátu a mámu. Ačkoliv se snažíme na internátě vytvořit útulné a domácké prostředí, nikdy to nemůže být stejné jako doma.“ Na internátě jsou společně děti z mateřské a základní školy. Mají také slyšící a neslyšící vychovatelky.
Paní architektka Dařbujánová a manželé Markovi proměnili jednu třídu školky v lesní království (více Gong 3/06) a zápisem do návštěvní knihy přislíbili, že se příští setkání bude u vody. Děti i pedagogové se mají na co těšit.
Výuka s tlumočníkem
Slova ředitelky mateřské školy potvrdila i ředitelka celého školského komplexu Iva Rindová: “Na základní škole se snažíme postupovat podle osnov běžné školy. Mnohdy rodiče sami přesně nevědí, co by chtěli, jestli jedničkáře v redukovaných (nově speciálních) osnovách nebo trojkaře v úplných. Všichni učitelé ovládají alespoň základy znakového jazyka a pravidelně navštěvují kurzy, které vedou neslyšící lektoři. Kvalitní výuku zajišťujeme ve spolupráci s organizací Pevnost – Centrum českého znakového jazyka. Na střední pedagogické škole všichni externisté i někteří kolegové mají tlumočníka.“ Přítomnost tlumočníků zvyšuje kvalitu vyučování, ale také náklady. Jak se vám to daří řešit? „Máme velmi dobrou spolupráci s krajský úřadem. Mají pochopení pro zvláštnosti vyplývající z výuky neslyšících a podporují tímto způsobem nadstandardní studium v naší škole. Problém ovšem máme s nedostatkem kvalitních tlumočníků. Pro odborné předměty je stále těžší najít kvalitního tlumočníka.“
Ve škole také sledují vývoj na trhu práce. Rozhodli se zvýšit kvalifikaci svých absolventů, proto kuchařům přidali kurz dekorativního vyřezávání ovoce a zeleniny.
Pro truhláře by rádi otevřeli kurz řezbářství. Prozatím čekají na výsledky projektu, který sepsali na zabezpečení financí na lektora a na nákup pomůcek.
Oči otevřené
Letošní maturanti hradecké školy jsou hodně vidět. Měli úspěch s divadelním vystoupením na festivalu kultury neslyšících v Nitře i na recitační přehlídce Pedagogická poema. Svými fotografiemi se podíleli na projektu „Zavři uši, otevři oči“.
Iva Rindová se usmívá: „V pátém ročníku se už všichni známe, navzájem jsme se potrápili. Studenti začínají být zodpovědnější, začne na ně doléhat tíha rozhodnutí o budoucnosti. Když se dostanou do pátého ročníku, tak je jasné, že chtějí maturitu udělat. V ročníku je vždy několik silných osobností, někdo z neslyšící rodiny, který tam vnáší kulturu neslyšících. V prvním ročníku studenti ovládají znakový jazyk na různé úrovní, postupně se sehrávají. Důležité je, když najdou společnou notu.“ Absolventi se většinou pokoušejí dostat na některou z vysokých škol u nás, kde studují neslyšící. Někteří zůstanou ve škole, jen se přemístí do mateřinky. Působení na základní škole je podmíněno vysokoškolským vzděláním. „Je možnost získat výjimku, ale pro dobrý pocit neslyšících, je lepší, že jsou na stejné úrovni jako jejich slyšící kolegové,“ dodává I. Rindová.
Hradecká škola je zapojena do několika výměnných studentských evropských projektů. Vedle nových poznatků ze zahraničí studenti také získají motivaci k výuce angličtiny a mají možnost srovnávat úroveň životních podmínek svých kolegů v zahraničí. Jeden z projektů byl například zaměřen na profesní uplatnění neslyšících, jiný na ekologii. Na vypracování náročných projektů se podílejí učitelé ve svém volném čase.
Ve škole funguje diskuzní klub. Žáci a studenti pravidelně diskutují na téma, které sami navrhnou. Debaty probíhají v knihovně, odkud se nenásilně přenesou do bistra, který provozují a zásobují kuchaři. Ředitelka I. Rindová je pyšná na to, že jejich studenti umějí vyjádřit svůj názor a diskutovat. Aby to nevypadalo, že hradecká škola pro sluchově postižené funguje jako uzavřený mikrosvět sám pro sebe, musím dodat, že pořádají společné akce a setkání se slyšícími dětmi z blízké mateřské a základní školy, účastní se i aktivit místního domu mládeže. S žáky z ostatních škol pro sluchově postižené se setkávají na sportovních hrách.
Připojte se! 